Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Objeven hvězdný parazit

Objeven hvězdný parazit

teardrop_objec.jpg
Byl objeven podivný hvězdný parazit - mrtvá, rotující hvězda, která, „požírá“ materiál svého hvězdném společníkovi a zmenšuje ho až na objekt menší než jsou některé planety.

„Pulsar neustále ujídá vnější obálku hvězdy a jediné, co zůstane, je jádro bohaté na helium,“ říká člen výzkumného týmu Craig Markwardt (Goddard Space Flight Center, Maryland).

Pulsary jsou jádra vyhořelých „neutronových“ hvězd, rotující rychleji než kuchyňský mixér (100krát za sekundu).

Systém byl objevený začátkem června, kdy družice Swift a rentgenová RXTE (Rossi X-ray Timing Explorer) zaznamenaly rentgenový a gama záblesk ve směru galaktického centra Mléčné dráhy v souhvězdí Střelce (Sagittaria).

Menší objekt (7 hmotností Jupitera) obíhá okolo svého parazitujícího společníka ve vzdálenosti menší než je vzdálenost Země od Měsíce - jen asi 370 000 km. Podle astronomů se v tomto případě nejedná o planetu.

„Je to bílý trpaslík, který byl zmenšen na hmotnost planety,“ řekl člen výzkumného týmu Christopher Deloye (Northwestern University).

Astronomové si myslí, že před několika miliardami let se systém skládal z velmi hmotné hvězdy a menší hvězdy o hmotnosti asi 1 - 3 hmotností Slunce. Větší hvězda se vyvíjela rychleji a explodovala jako supernova. Zanechala po sobě rychle rotující hvězdnou „mrtvolu“, známou jako neutronová hvězda.

Mezitím se začala také vyvíjet menší hvězda, až se nakonec „nafoukla“ a stala se rudým obrem, jehož vnější obálka „obalila“ neutronovou hvězdu.

To způsobilo, že se obě hvězdy dostaly k sobě blíž. Mezi tím rudý obr odhodil svou obálku do vesmíru.

Po miliardách letech z hvězdného společníka zůstalo málo a vůbec není jisté, jestli to přežije.

Dnes jsou oba objekty tak blízko sebe, že silná gravitace neutronové hvězdy nasává plyn od společníka a tvoří okolo sebe rotující disk. Občas disk „odhodí“ velké množství plynu na neutronovou hvězdu a to způsobí výbuch. Takový, jaký byl spatřen v červnu.

Dvě studie zkoumaného systému budou publikovány v aktuálním vydání Astrophysical Journal Letters. Oba výzkumy, jejichž autory jsou Krimmův tým (Goddard) a Deepto Chakrabartův tým (Massachusetts Institute of Technology, Cambridge, Massachusetts), dospěly ke stejným závěrům.

Systém je pouze 8. pulsarem s periodou asi 1 milisekunda, o kterém víme, že „tloustne“ díky tomu, že o hmotu „okrádá“ svého společníka. Existuje už jen jeden další takový systém, kdy pulsar má společníka (XTE J1807-294) s tak malou hmotností (asi 7 Jupiterů).

„Jelikož neznáme přesně hmotnost ani jednoho společníka, ten náš by mohl být ještě nejmenší,“ řekl Hans Krimm (Goddard Space Flight Center, Maryland).

Obrázek:
Umělecké vyobrazení objektu o hmotnosti planety (SWIFT J1756.9-2508) v popředí s pulsarem (vpravo nahoře). Slapové síly deformují společníka do tvaru „slzy“ a „odtrhávají“ jeho plyn. Kredit: Aurore Simonnet/Sonoma State University

Zdroj: www.space.com




O autorovi



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »