Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Objeven nejmenší a zároveň nejtěžší známý bílý trpaslík

Objeven nejmenší a zároveň nejtěžší známý bílý trpaslík

Na ilustraci je ztvárněn bílý trpaslík ZTF J190132.9+145808.7 a ve stejném měřítku průměr Měsíce
Autor: Giuseppe Parisi

Nově objevený bílý trpaslík pojmenovaný ZTF J190132.9+145808.7 (zkráceně ZTF J1901+1458) má hmotnost 1,35 hmotnosti Slunce a průměr 4 280 kilometrů. Je tedy jen nepatrně větší než průměr Měsíce – souputníka Země. ZTF J1901+1458 je od naší planety vzdálen přibližně 130 světelných roků a jeho poloha se promítá do souhvězdí Orla. Bílý trpaslík je starý zhruba 100 miliónů roků a má extrémně silné magnetické pole, téměř miliardkrát silnější než magnetické pole Slunce. Kolem vlastní osy se otočí jednou za 6,94 minuty – což je mimořádně krátká doba pro bílého trpaslíka, protože typické rotační periody těchto objektů se pohybují v hodinách.

ZTF J1901+1458 je velmi hustý, jeho hmotnost 1,35 Sluncí je natěsnána do tělesa přibližně velikosti Měsíce,“ říká Illaria Caiazzo, astronomka na Division of Physics, Mathematics and Astronomy at Caltech. „To se může zdát nelogické, avšak menší bílí trpaslíci mohou být hmotnější.“

Je to z toho důvodu, že bílí trpaslíci postrádají jaderné palivo, které udržuje normální hvězdy v rovnováze proti jejich vlastní gravitaci a jejich velikost je místo toho regulovaná kvantovou mechanikou.“

Bílý trpaslík ZTF J1901+1458 byl objeven v rámci programu Zwicky Transient Facility (ZTF), který má své sídlo na Caltech’s Palomar Observatory.

Nikdo nebyl doposud schopen systematicky zkoumat krátkodobé astronomické jevy v tomto měřítku. Výsledky tohoto úsilí jsou senzační,“ říká Kevin Burdge, postgraduální vědecký pracovník na Division of Physics, Mathematics and Astronomy at Caltech.

Astronomové následně určili charakteristiky bílého trpaslíka ZTF J1901+1458 na základě dat z několika vesmírných i pozemních teleskopů. Silné magnetické pole společně se sedmiminutovou rotační periodou rotace signalizuje, že objekt je výsledkem splynutí dvou malých bílých trpaslíků v jedno těleso.

Mnoho hvězd obíhá jedna kolem druhé v binárních systémech. Společně tak zestárnou a jestliže obě mají hmotnosti menší než 8 hmotností Slunce, obě dospějí do stadia bílého trpaslíka,“ dodávají astronomové. „Nový objev poskytuje příklad, co může nastat po této fázi.“ Dvojice bílých trpaslíků, která se po spirále blíží k sobě, ztrácí energii v podobě gravitačních vln a nakonec splyne v jeden objekt.

Jestliže jsou umírající hvězdy dostatečně hmotné, explodují v podobě tzv. supernov typu Ia. Avšak pokud je jejich hmotnost nižší pod určitou hranici, spojí se dohromady a vytvoří nového bílého trpaslíka, který je těžší než kterákoliv z původních hvězd. Tento proces splynutí zesiluje magnetické pole této hvězdy a rychlost její rotace v porovnání s jejími předchůdci.

Bílý trpaslík ZTF J1901+1458 nabral druhý směr vývoje; jeho předchůdci splynuli a vytvořili bílého trpaslíka 1,35krát hmotnějšího než Slunce.

Objev byl publikován v časopise Nature.

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Splynutí bílých trpaslíků, Bílý trpaslík ZTF J190132.9+145808.7


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »