Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Rázové vlny a vznik stavebního materiálu pro tvorbu planet

Rázové vlny a vznik stavebního materiálu pro tvorbu planet

Rázové vlny a vznik stavebního materiálu pro tvorbu planet
Rázové vlny a vznik stavebního materiálu pro tvorbu planet
Rázové vlny, vznikající uvnitř disků plných prachu v okolí mladých hvězd, mohou vytvářet surový materiál pro tvorbu planet. Vyplývá to z nových pozorování, uskutečněných pomocí Spitzerova kosmického dalekohledu, který provozuje NASA.

Tyto důkazy vyplývají ze zjištěné povahy malinkých krystalků. Kosmický dalekohled Spitzer detekoval v okolí mladých hvězd krystalky, podobající se svým složením křemenu, vhodnému právě pro počínající vznik planet. Tyto krystaly (nazývané cristobalit a tridymit) jsou známy jako součást komet, vulkanických lávových proudů na Zemi a některých meteoritů, nalezených na zemském povrchu.

Astronomové již dobře vědí, že krystalizovaná prachová zrníčka se slepují dohromady a vytvářejí větší částice, jež se následně shlukují v zárodky planet. Byli však překvapeni objevem krystalků cristobalitu a tridymitu. Co je tak zajímavého na těchto krystalcích? Ke svému vzniku vyžadují krátkodobý tepelný proces, něco jako je rázová vlna.

Objev naznačuje, že stejné druhy rázových vln, vytvářejících například tzv. sonický třesk za rychle letícím letadlem, jsou ve vesmíru zodpovědné za vytvoření hmoty pro tvorbu planet.

"Výzkumem těchto cizích planetárních soustav můžeme lépe pochopit ranou fázi vzniku naší Sluneční soustavy v období před 4,6 miliardami roků," říká William Forrest (University of Rochester, New York). "Kosmický dalekohled Spitzer zlepšil naše představy o tom, jakým způsobem je vytvářen stavební materiál pro vznik planet." William Forrest a Ben Sargent, postgraduální student University of Rochester, jsou hlavními autory článku, publikovaného v časopise Astrophysical Journal.

Planety vznikají uvnitř disku podobného lívanci, obsahujícího prach a plyn, který obklopuje mladou hvězdu. Planety začínají vznikat v okamžiku, jakmile se do té doby bezvýznamná zrníčka prachu, obíhající kolem hvězdy v prachoplynném disku začnou spojovat dohromady a vytvářet plnohodnotné planety. Toto nastává v prvních miliónech let života hvězdy.

Když William Forrest se svými spolupracovníky použil Spitzerův dalekohled k výzkumu disků s formujícími se planetami kolem 5 mladých hvězd ve vzdálenosti 400 světelných let od Země, zaregistroval signály, napovídající na přítomnost křemenných krystalů (oxid křemičitý). Tyto krystaly se skládají pouze z křemíku a kyslíku a jsou hlavní složkou skla. Když tento materiál taje a následně krystalizuje, může vytvářet velké hexagonální křemenné krystaly, často prodávané jako mystické okultní symboly. Dokonce když je zahřejeme na vyšší teplotu, mohou také vytvářet malé krystalky, podobající se těm, které jsou běžně nalézány v okolí sopek.

Podobně vznikají za vysokých teplot křemenné krystaly, zvláště cristobality a tridymity, které Forrestův tým vůbec poprvé objevil v prachoplynných discích kolem mladých hvězd. "Cristobality a tridymity jsou v podstatě vysokoteplotní formy křemene," říká Ben Sargent. "Když budete zahřívat krystaly křemene, získáte stejné materiály."

Ve skutečnosti tyto krystaly vyžadují ke svému vzniku teploty vyšší než 1220 K. Avšak v prachoplynných discích kolem hvězd teploty dosahují maximálně 100 až 1000 K - to je poněkud nízká teplota na vznik krystalů. Protože krystaly vyžadují ke svému vzniku ohřev následovaný rychlým ochlazením, astronomové spekulují o tom, že by tuto roli mohly sehrát rázové vlny.

Rázové vlny vznikají v prachoplynných discích kolem hvězd v případě, že se obíhající oblaka plynů srazí vysokou rychlostí. Někteří teoretikové si dokonce myslí, že rázové vlny mohou doprovázet vznik obřích planet.

Tyto objevy jsou v souladu s obecnými důkazy vzniku naší Sluneční soustavy. Sférické částice, tzv. chondrule, objevené v pradávných meteoritech, které dopadly na Zemi, jsou také důkazem, že vykrystalizovaly v důsledku působení rázové vlny v prachoplynném disku, obklopujícím mladé Slunce. Navíc americká kosmická sonda STSRDUST objevila krystalky tridymitu ve vzorcích, odebraných z kómy v okolí komety Wild 2.

Popis k obrázku:

Spitzerův kosmický dalekohled (NASA), pracující v infračerveném oboru záření, vůbec poprvé detekoval droboučké krystalky podobné křemenu, rozptýlené v mladých planetárních systémech. Tyto krystalky (cristobality a tridymity) můžete vidět v detailu na černobílých obrázcích (vlevo cristobality, vpravo tridymity), vložených do představy protoplanetárního disku kolem mladé hvězdy.

Cristobality a tridymity mohou být dvěma z mnoha planetárních ingrediencí. Na Zemi jsou běžně nalézány jako malé krystalky ve vulkanických lávových proudech či v meteoritech, které dopadly na Zemi z vesmíru. Tyto minerály mají souvislost s křemenem. Například když budete zahřívat důvěrně známé krystaly křemene, často prodávané jako mystické symboly, přemění se křemen na cristobalit a tridymit.

Vložené obrázky byly pořízeny pomocí skanovacího elektronického mikroskopu (Scanning Electron Microscope); autorům studie je laskavě zapůjčil George Rossman (California Institute of Technology, Pasadena, Kalifornie).

Zdroj: www.spitzer.caltech.edu
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »