Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Slunce ztratilo své dvojče před miliardami roků

Slunce ztratilo své dvojče před miliardami roků

Oblaka prachu v Perseus Molecular Cloud
Autor: Lorand Fenyes

Pro pozemšťany je život pod jedním Sluncem prostě ta správná možnost. Avšak s rozvojem současné astronomie si uvědomujeme skutečnost, že vesmír je mnohem více zaplněn dvojhvězdami či dokonce trojhvězdnými systémy. A proto, pokud život existuje na planetách mimo Sluneční soustavu, v mnoha případech mohl přivyknout existenci pod dvěma, nebo dokonce třemi slunci. V uplynulých staletích astronomové uvažovali, proč tyto rozdíly existují a jak hvězdné systémy vznikaly.

Zatímco někteří astronomové se domnívali, že hvězdy vznikaly jako osamělé a průvodce získaly v průběhu času, jiní předpokládali, že systémy začaly svoji existenci s více souputníky a následně své průvodce ztratily. Podle nové studie, kterou vypracovali astronomové z UC Berkeley a Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (CfA), se zdá, že Sluneční soustava (a jiné hvězdy podobné Slunci) mohla zahájit svoji existenci před miliardami roků jako binární systém – se dvěma slunci.

Tato studie s názvem „Embedded Binaries and Their Dense Cores“ byla nedávno přijata k tisku v Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. V ní Sarah I. Sadavoy (radioastronom z Max Planck Institute for Astronomy a CfA) a Steven W. Stahler (teoretický fyzik z UC Berkeley) vysvětlují, jak je průzkumy hvězdných porodnic na rádiových vlnách přiměly k závěru, že většina hvězd podobných Slunci vznikla jako dvojhvězdná soustava.

Začali porovnávat výsledky průzkumu obřího molekulárního oblaku, nacházejícího se ve vzdálenosti 600 světelných roků v souhvězdí Persea, s názvem Perseus Molekular Cloud. Tento průzkum, známý jako VLA/ALMA Nascent Disk and Multiplicity (VANDAM), spoléhal na radioteleskopy Very Large Array (VLA) v Novém Mexiku a Large Millimeter/submillimeter Array (ALMA) v Chile, které provedly první průzkum mladých hvězd (mladších než 4 milióny roků) v této oblasti rodících se nových stálic.

Temný molekulární oblak Barnard 68 Autor: FORS Team, 8.2-meter VLT Antu, ESO
Temný molekulární oblak Barnard 68
Autor: FORS Team, 8.2-meter VLT Antu, ESO
Několik desetiletí astronomové věděli, že hvězdy se rodí uvnitř „hvězdných porodnic“ s hustým středem, které existují uvnitř ohromných oblaků prachu a studeného molekulárního vodíku. Tato oblaka se podobají „dírám“ ve hvězdném poli, když se díváme optickým dalekohledem, a to v důsledku množství zrníček prachu, která zastiňují světlo přicházející z hvězd vznikajících uvnitř oblaku a ze vzdálených hvězd.

Rádiové průzkumy jsou jedinou cestou ke studiu vznikajících hvězd v oblastech jejich zrodu, protože zrníčka prachu produkují rádiové záření, ale toto záření neblokují. Několik let Steven W. Stahler zkoušel přimět radioastronomy zkoumat molekulární oblaka a doufal ve shromažďování informací o vzniku mladých hvězd uvnitř takovýchto oblaků. Nakonec se ozval Sarah I. Sadavoy – člen týmu VANDAM – a navrhl spolupráci.

Oba začali spolupracovat na nových pozorováních osamělých hvězd i binárních soustav v hustých středech oblastí oblaku v souhvězdí Persea. Jak vysvětluje Sarah I. Sadavoy v tiskové zprávě Berkeley News, oba zjišťovali, zda mladé hvězdy vznikají jako osamělé stálice nebo v párech: „Představa, že většina hvězd vzniká s dalšími průvodci, se naskýtala již dříve, avšak otázkou je, v kolika případech? Na základě našich jednoduchých modelů můžeme říci, že téměř všechny hvězdy se rodí již se svými průvodci. Oblak v souhvězdí Persea je všeobecně považován za typickou hvězdotvornou oblast hvězd s nízkou hmotností, avšak naše modely potřebují potvrzení i z jiných oblaků.“

Pozorování oblaku v souhvězdí Persea odhalila přítomnost hvězd ve stáří méně než 500 000 až 1 000 000 roků – které byly obklopeny kokony ve tvaru vajíčka. Tato pozorování pak byla zkombinována se závěry z průzkumu VANDAM a z dalších průzkumů hvězd v hvězdotvorných oblastech.

Dvojhvězda Sírius (bílý superobr a bílý trpaslík) Autor: NASA, ESA and G. Bacon (STScI)
Dvojhvězda Sírius (bílý superobr a bílý trpaslík)
Autor: NASA, ESA and G. Bacon (STScI)
Na tomto základě uskutečnili vědci sčítání hvězd v oblaku Persea, které zahrnuje 55 mladých hvězd ve 24 vícenásobných hvězdných soustavách (pět z nich tvoří binární soustavy) a 45 soustav s osamělými hvězdami. Pozorovali, že všechny široce oddělené binární systémy – vzdálené více než 500 AU – byly velmi mladé soustavy.

Zjištěné závěry o jejich podstatě nebyly doposud nikdy pozorovány ani simulovány v počítačích. Naznačují rovněž, že každé husté jádro uvnitř hvězdné porodnice (tj. kokony ve tvaru vejce, které obvykle mají hmotnost několika Sluncí) přemění na hvězdy dvojnásobek materiálu, než se doposud předpokládalo. Steven W. Stahler poznamenává: „Naše práce je krokem vpřed v porozumění tomu, jak vznikají dvojhvězdy, a také úloze, kterou hrají dvojhvězdy v raném vývoji hvězd. Domníváme se, že většina hvězd, které jsou podobné našemu Slunci, vznikla ve dvojhvězdných soustavách. Myslím si, že máme v současnosti velmi silné důkazy pro takovéto tvrzení.“

Zatímco výsledky výzkumů nepotvrdily vyhynutí dinosaurů v důsledku vlivu hvězdy Nemesis – předpokládaného průvodce Slunce, je možné (a dokonce velmi pravděpodobné), že před miliardami roků kroužily planety Sluneční soustavy kolem dvou sluncí. Můžeme pouze předpokládat, jaké důsledky to mohlo mít pro vznik planet. Avšak to je bezpochyby námět na další výzkumy.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] universetoday.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Oblaka prachu v Perseovi


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »