Supernova "chameleón" ukrývá komplice

Supernovy jsou hvězdy, které na konci svých životů vybuchnou a zhroutí se. Podle průběhu je dělíme do dvou kategorií. Supernovy typu I neobsahují vodík, zatímco typ II je má. V emisním spektru supernovy SN2001ig byl nejdříve vodík pozorován, čímž patřila do typu II. Ale při pozdějších pozorováních již existující vodík u supernovy zmizel. Tato změna je velmi ojedinělá, a proto byla pro supernovu SN2001ig vytvořena zcela nová, samostatná třída, známá jako typ IIb.

Přesto není "chameleóní" chování hvězdy bez pravidel. Astronomové z univerzity v Cambridge našli supernovu typu IIb již v roce 2004 na snímcích z HST a z dalekohledu Keck na observatoři na Havaji. Tato supernova, nazvaná SN1993J, byla ve skutečnosti objevená již v 1993, ale na základě nových pozorování v roce 2004 byla překvalifikována a zařazena do typu IIb. Zmizení vodíku se nyní vysvětluje přítomností další hvězdy v blízkosti zbytku supernovy. Supernova SN1993J leží v blízké galaxii M81 (souhvězdí Velké Medvědice, 11,8 miliónů sv.l.).

Také nové výzkumy potvrzují, že supernova SN2001ig pravděpodobně měla "společníka". Podle Stuarta Rydera, astronoma z Anglo-australské observatoře v Austrálii, který provedl nová pozorování, je potřeba přehodnotit způsob klasifikace supernov, zejména s ohledem na jejich počáteční vznik a vývoj.

Supernova SN2001ig se nachází na jižní polokouli ve spirální galaxii NGC 7424 (souhvězdí Jeřába, Grus) ve vzdálenosti asi 40 miliónů sv.l.

Jak vidí astronomové poslední dny supernovy SN2001ig? Nejdříve jako supernova vybuchla mohutná hvězda, známá jako Wolf-Rayetova hvězda. Tento typ hvězd je známý svým silným hvězdným větrem.

Gravitační síla druhé hvězdy pak "odtrhává" od hvězdy další materiál. A to se děje každých 40 let, kdy se jejich dráhy přiblíží. Tak došlo k přenosu nejen vodíku, ale i materiálu, rozptýleného kolem SN2001ig. Tuto distribuci ve spirálovém modelu lze dobře objasnit v případě, že doprovodná hvězda má excentrickou oběžnou dráhu.

Tento proces by způsobil změny v radiovém záření supernovy, což také Ryderův tým pozoroval australským radioteleskopem ATCA (Australia Telescope Compact Array), který provozuje CSIRO (Commonwealth Scientific and Industrial Research Organisation).

Po třech letech od výbuchu astronomové pozorovali zbytky supernovy dalekohledem Gemini na observatoři ESO v Chile (Gemini South telescope). Rozptylující se pozůstatky supernovy odhalily žluto-zelený objekt.

"Jsme přesvědčení, že existuje společník," řekl na základě spektroskopických měření Ryder. "Je to příliš červené, aby se jednalo o ionizovaný vodík a příliš modré, aby to mohl být zbytek samotné supernovy." Podle Rydera je hmotnost druhé hvězdy někde mezi 10 až 18 hmotnostmi Slunce.

Ryder se svým týmem podrobně prozkoumá pomocí dalekohledu Gemini supernovy, které vybuchly v posledních pěti letech, a zaměří se na hledání společníků těchto hvězd.

Credit: Gemini South GMOS.S. Ryder/T. Rector

Zdroj: www.newscientistspace.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí