Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Supernovy v laboratoři

Supernovy v laboratoři

sn_1987a.jpg
Nyní fyzikové doufají, že nová tajemství odhalí tím, že vytvoří modely supernov v laboratoři. Exploze energetické hvězdy - supernovy, která září jasněji než miliarda Sluncí, umožní vědcům lépe pochopit základní vlastnosti vesmíru.

„Experimenty, které děláme, simulují ve velmi řízeném prostředí exploze hvězd,“ řekl fyzik Ingo Wiedenhöver (Florida State University). Jeho tým sestrojil zařízení RESOLUT (REsonator SOLenoid with Upscale Transmission), které dokáže vytvořit největší „přírodní“ ohňostroj. Je součástí laboratoře s urychlovačem částic na Floridské univerzitě.

V poslední době se RESOLUT používal k tomu, aby vytvářel specifické druhy radioaktivních jader nalezených u supernov typu Ia. Supernova typu Ia vznikne, když v binární soustavě hvězda, známá jako bílý trpaslík po dosažení kritické hmotnosti vybuchne.

Všechny supernovy typu Ia při výbuchu uvolní prakticky stejné množství energie, proto se pozorovaná jasnost takové exploze mění jen s její vzdáleností od Země. „Astrofyzikové je nazývají standardní svíčky a používají je pro mapování vzdáleností,“ řekl Wiedenhover. „Zároveň pozorují rudý posuv a míru rozpínavosti vesmíru.“ Rudý posuv popisuje rychlost, jakou se supernova vzdaluje od Země.

Novodobá pozorování extrémně vzdálených supernov naznačují, že vesmír expanduje se vzrůstající rychlostí. To popírá názor amerického astronoma Edwina Hubbla (1889 – 1953), že Hubbleova konstanta je neměnná. Lepší pochopení reakcí, které se dějí uvnitř supernov, pomohou astrofyzikům vytvořit přesnější mapu vesmíru.

Reakce nelze dobře studovat zejména proto, že vysoce nestabilní izotopy, které obsahují radioaktivní jádra se na Zemi nevyskytují.

„Astrofyzikové nám říkají, potřebujeme více informací o jaderné fyzice těchto exotických izotopů,“ řekl Wiedenhover. „Tento typ fyziky se díky takovým zařízením v posledních pěti letech doopravdy rozvíjí.“

RESOLUT není jediné zařízení v USA, které používá paprsek částic, aby izolovalo vzácná jádra v urychlovači částic, ale je jedinečné ve své flexibilitě. Wiedenhover připouští, že TRIUMF Accelerator (University of British Columbia) a ORELA (Oak Ridge National Laboratory, Tennessee) má „lepší paprsky, ale my máme větší volnost při výběru izotopů, které chceme studovat.“

Také tyto experimenty nejsou první, které napodobují katastrofu v kosmického prostoru. V roce 2001 se fyzikům, kteří experimentovali s typem látky nazývanou Boseho - Einsteinův kondenzát (BEC - Bose Einstein Condensate), podařilo vytvořit miniaturní explozi, která do jisté míry připomínala supernovu.

Při velmi nízkých teplotách má každý boson tendenci zaujmout nejnižší energetický stav. Vzniká tzv. Boseho-Einsteinův kondenzát, který může mít supravodivé a supratekuté vlastnosti. V roce 2001 Eric Cornell, Carl Wieman (University of Colorado) a Wolfgang Ketterle (Massachusetts Institute of Technology) obdrželi za tento objev Nobelovu cenu za fyziku.

Zdroj: www.space.com




O autorovi



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »