Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Umírající hvězda vypráví příběh o zrození planet

Umírající hvězda vypráví příběh o zrození planet

Oblak rozbitých planetek v okolí bílého trpaslíka.
Oblak rozbitých planetek v okolí bílého trpaslíka.
Astronomové zcela neočekávaně změnili místa, kde studují vznik a vývoj planet - těmi místy ve vesmíru jsou možná překvapivě "mrtvé" hvězdy (respektive hvězdy v závěrečném stadiu svého vývoje). V nitru těchto hvězd již neprobíhají termojaderné reakce.

Pozorování, uskutečněná pomocí Spitzerova kosmického dalekohledu (NASA), odhalila šest odumřelých hvězd - tzv. bílých trpaslíků, obklopených oblaky prachu z rozbitých asteroidů. To může být docela chmurná představa, avšak rozbor pozorovaného materiálu je zdrojem informací o složení stavebního materiálu pro vznik planet v okolí jiných hvězd než Slunce.

Dosavadní výsledky pozorování naznačovaly, že stejný materiál, z jakého vznikla Země a další kamenná tělesa v naší Sluneční soustavě, by mohl být ve vesmíru běžný. A jestliže je takovýto materiál běžný, pak by měly být běžné i kamenné planety.

"Jestliže byste rozbili asteroidy a kamenné planety obíhající kolem Slunce, obdrželi byste stejný prach, jaký pozorujeme v těchto cizích hvězdných soustavách," říká Michael Jura (University of California, Los Angeles), který tyto výsledky představil 5. ledna 2009 na zasedání Americké astronomické společnosti v Long Beach, Kalifornie. "Tato skutečnost nám říká, že kolem cizích hvězd musely obíhat podobné planetky, jaké jsou ty v naší Sluneční soustavě - a proto zde mohly také obíhat kamenné planety." Michael Jura je hlavním autorem objevu. Zpráva o něm již byla přijata k publikování v časopise Astronomical Journal.

Planetky a planety vznikají z materiálu, který v podobě prachu krouží kolem mladých hvězd. Zrníčka prachu se slepují dohromady, vytvářejí "hroudy", případně "dospělé" planety. Planetky jsou jakýmsi "smetím", nespotřebovaným při tvorbě planet. Když se hvězda jako je naše Slunce pomalu blíží ke konci svého života, zvětší svůj objem a přejde do stadia rudého obra, který postupně zničí své vlastní vnitřní planety. Jak hvězda pokračuje v zániku, odhazuje své vnější vrstvy a její jádro se smršťuje - vzniká bílý trpaslík.

Někdy se obíhající asteroid zatoulá příliš blízko k bílému trpaslíkovi a zde nastává jeho zánik - gravitace bílého trpaslíka roztrhá planetku na malé kousky. Podobným způsobem ukončila svoji existenci kometa Shoemaker Levy 9, když ji gravitační pole planety Jupiter roztrhalo ještě předtím, než se kometa nakonec srazila s planetou v červenci 1994.

Kosmická observatoř Spitzer pozorovala vytvořené úlomky a prachové částice v okolí bílých trpaslíků pomocí svého infračerveného spektrografu, což je přístroj, který rozkládá záření podle jednotlivých vlnových délek duhového spektra, přičemž odhaluje stopy přítomných chemických látek. Již dříve observatoř Spitzer analyzovala prach z asteroidů v okolí dvou "zaprášených" bílých trpaslíků; nová pozorování zvýšila jejich počet celkem na osm.

"Nyní, když máme k dispozici větší vzorek těchto zaprášených bílých trpaslíků, tak víme, že tyto události nejsou až tak mimořádně vzácné," říká Michael Jura.

Ve všech osmi případech pozorování pomocí Spitzerova kosmického dalekohledu bylo zjištěno, že přítomný prach obsahuje silikátové minerály podobné olivínům, které se běžně nacházejí na Zemi. "To je záchytný bod, který naznačuje, že kamenný materiál v okolí těchto hvězd se vyvíjel velmi podobně jako v naší Sluneční soustavě," doplňuje Michael Jura.

Data ze Spitzerovy observatoře také vedou k závěru, že se v kamenných úlomcích nenachází uhlík - opět je to stejné jako u kamenných planet a asteroidů v naší Sluneční soustavě, které rovněž obsahují relativně malé množství uhlíku.

Asteroidy byly podle předpokladu rozbity zhruba před jedním miliónem roků, a to ve všech osmi případech pozorovaných bílých trpaslíků. Největší pozorovaná "hromada" úlomků a prachu z asteroidů má rozměr kolem 200 km.

Michael Jura ještě dodává, že skutečně dokonalá pozorování soustav bílých trpaslíků teprve přijdou. Když jsou asteroidy v okolí umírající hvězdy "rozbíjeny na prach", vznikají velmi malé úlomky. Naopak v okolí "žijících" hvězd najdeme především asteroidy v podobě větších těles. Použitím spektrografu k analýze viditelného světla, vyzařovaného tímto jemným prachem, budou astronomové schopni studovat mimořádně jemné detaily - včetně informací o tom, jaké základní prvky jsou zde přítomny a v jakém množství. To nám pomůže odhalit mnohem více informací o tomto typu hvězdných soustav a jejich "planetárním" materiálu.

Silikáty v okolí bílého trpaslíka GD.
Silikáty v okolí bílého trpaslíka GD.

Tento diagram, zhotovený na základě dat z kosmické observatoře Spitzer ukazuje, že jemný prach původem z rozbitých planetek v okolí umírajících hvězd - bílých trpaslíků - obsahuje silikáty, což jsou minerály, běžně rozšířené v zemské kůře. Data byla získána především pomocí infračerveného spektrografu na palubě kosmické observatoře Spitzer, což je přístroj, který rozkládá přicházející záření na základní složky podle vlnových délek. Žluté kotoučky představují zprůměrované údaje ze spektrografu, zatímco oranžové trojúhelníky představují starší data z infračervené kamery Spitzerova kosmického dalekohledu. Graf byl vytvořen pro bílého trpaslíka s označením GD 40.

Zdroj: www.spitzer
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »