Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Velký ohňostroj hvězdy Eta Carinae pohledem Hubbleova teleskopu

Velký ohňostroj hvězdy Eta Carinae pohledem Hubbleova teleskopu

Snímek pořízený pomocí HST odhaluje dosud neznámá zákoutí ohňostroje hvězdy Eta Carinae
Autor: NASA, ESA, N. Smith (University of Arizona) and J. Morse (BoldlyGo Institute)

Představte si ohňostroj probíhající jako zpomalený film, který započal explozí před 170 roky a stále ještě pokračuje. Tento typ ohňostroje nebyl zažehnut v zemské atmosféře, ale ve vesmíru velmi hmotnou hvězdou odsouzenou ke zkáze s názvem Eta Carinae, která je větší složkou binárního hvězdného systému. Nové snímky pořízené pomocí Hubbleova kosmického teleskopu HST v oboru ultrafialového záření zachycují expandující plyny vyvržené hvězdou znázorněné červenou, bílou a modrou barvou. Eta Carinae je od Země vzdálena 7 500 světelných roků.

Nebeský výbuch vytváří podobu dvojice nafouklých laloků prachu a plynu a další filamenty, které se rozpínají od explodující hvězdy. Stálice mohla mít počáteční hmotnost více než 150 hmotností Slunce. V uplynulých desetiletích astronomové uvažovali o tom, zda se hvězda náhodou nenachází již na pokraji naprosté destrukce.

Pozorovaný ohňostroj započal ve 40. letech 19. století, když Eta Carinae prošla obrovskou explozí nazvanou Velká exploze (Great Eruption), což z ní v průběhu dekády udělalo druhou nejjasnější hvězdu na obloze. Eta Carinae byla ve skutečnosti tak jasná, že se na určitou dobu stala významnou navigační hvězdou pro námořníky plavící se po jižních mořích.

Od té doby hvězda slábla a nyní je stěží viditelná neozbrojeným okem. Avšak ohňostroj ještě není u konce, protože Eta Carinae přežívá. Astronomové využili téměř všechny přístroje na palubě HST v uplynulých 25 letech ke studiu této bouřlivé hvězdy.

Například pomocí kamery Wide Field Camera 3 na palubě HST bylo v oboru ultrafialového světla zmapováno záření hořčíku zanořené v horkém plynu (znázorněné modrou barvou). Astronomové byli překvapeni objevem plynů v místech, kde dříve nebyli schopni nic pozorovat.

Astronomové již dlouho vědí, že vnější vrstvy materiálu odvrženého při erupci ve 40. letech 19. století byly zahřáty rázovou vlnou po srážce s dříve odvrženou hmotou z hvězdy určené k zániku. Vědci předpokládali, že na nových fotografiích objeví záření hořčíku přicházejícího ze stejné složité řady filamentů, pozorovaných v záření dusíku (zobrazeno červeně). Místo toho byly objeveny zcela nové struktury záření hořčíku v prostoru mezi prachovými bipolárními bublinami a vnějšími filamenty bohatými na dusík, které byly zahřáty vnější rázovou vlnou.

Objevili jsme velké množství horkých plynů, které byly vyvrženy při tzv. Velké explozi, avšak dosud nekolidovaly s další látkou obklopující hvězdu Eta Carinae,“ vysvětluje Nathan Smith ze Steward Observatory at the University of Arizona in Tucson, Arizona, hlavní vědecký pracovník Hubbleova teleskopu. „Většina záření se nachází v místě, kde jsme očekávali, že objevíme prázdnou dutinu. Tento dodatečný materiál je velmi rychlý a zvyšuje celkovou energii již tak mohutného hvězdného poryvu.“

Nově objevený plyn je důležitý pro pochopení toho, jak erupce začala, protože představuje rychlé a rázné vyvržení materiálu, který byl hvězdou „vyhoštěn“ krátce před vypuzením bipolárních laloků. Astronomové potřebují mnohem více pozorování k přesnému určení, jak rychle se materiál pohybuje a kdy byl vyvržen.

Tato hvězdná „obluda“ nakonec dospěje do finále tohoto show v podobě ohňostroje, kdy exploduje jako supernova. Možná se to již stalo, avšak gejzír světla z možné oslňující exploze ještě nedoputoval na Zemi.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] nasa.gov

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Velká exploze, HST, Eta Carinae


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »