Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Velmi chladný hnědý trpaslík objeven v blízkosti Slunce

Velmi chladný hnědý trpaslík objeven v blízkosti Slunce

brown_dwarf_SCR1845-6357.jpg
Mezinárodní tým astronomů objevil hnědého trpaslíka, obíhajícího kolem 24. nejbližší hvězdné soustavy od Slunce (na fotografii modrý objekt). K pozorování byl použit dalekohled VLT (Very Large Telescope) v Chile, který patří Evropské jižní observatoři ESO (European Southern Observatory). Hnědí trpaslíci jsou objekty, jejichž hmotnosti leží mezi malými hvězdami a velkými planetami (hmotnost hnědého trpaslíka nedostačuje na zapálení termojaderných reakcí v jeho nitru).

Nově objevené těleso je třetím nejbližším hnědým trpaslíkem, a zároveň nejstudenějším, neboť jeho povrchová teplota dosahuje pouhých 750 °C. Obíhá kolem velmi malé hvězdy ve vzdálenosti 4,5krát větší, než je vzdálenost Země od Slunce. Jeho předběžně určená hmotnost leží někde v rozmezí 9 až 65 hmotností planety Jupiter.

V současné době, když astronomové "nahlížejí" do nejvzdálenějších oblastí vesmíru a pozorují objekty vzdálenější než 13 miliard světelných let, si mohou myslet, že naše nejbližší okolí již znají velmi dobře. Ale ne tak docela. Astronomové stále objevují nové hvězdám podobné objekty v našem bezprostředním sousedství. Pomocí soustavy dalekohledů VLT objevili hnědého trpaslíka, průvodce hvězdy SCR 1845-6357, která je 36. nejbližší hvězdou vzhledem ke Slunci.

"Tento nově objevený hnědý trpaslík je vzácný objekt, protože jeho vzdálenost je známa velmi dobře. To nám umožnilo velice přesně určit jeho skutečnou jasnost," říká člen týmu ESO Markus Kasper. "Kromě toho z jeho oběhu kolem mateřské hvězdy budeme schopni během několika let přesně určit jeho hmotnost. Tyto údaje jsou zásadní pro pochopení původu hnědých trpaslíků."

K objevu zatím posledního hnědého trpaslíka použil tým astronomů adaptivní optiku NACO SDI s vysokým kontrastem, umístěnou na dalekohledu Yepun, jednom ze čtveřice dalekohledů VLT. Jedná se o zařízení spaciálně vyvinuté pro pátrání po extrasolárních planetách. Kamera SDI (Simultaneous Differential Imager) zvyšuje schopnost dalekohledu VLT a jeho systému adaptivní optiky zaregistrovat velmi slabé průvodce, kteří se obyčejně ztrácejí v záři jasnější hvězdy. Kamera SDI rovněž poskytuje informace, které mohou být použity k určení přibližné teploty objektu.

Od Země je tento hnědý trpaslík vzdálen 12,7 světelného roku. Přesto se nejedná o nejbližšího hnědého trpaslíka. Tato čest připadá na dva hnědé trpaslíky, obíhající kolem hvězdy Epsilon Indi, nacházející se ve vzdálenosti 11,8 světelného roku.

brown_dwarf.jpg

Nicméně tento nově objevený hnědý trpaslík je velmi unikátní v mnoha ohledech. "Kromě toho, že se nachází mimořádně blízko, patří mezi hnědé trpaslíky typu T, tj. mezi velmi studené objekty. A navíc je to jediný hnědý trpaslík, který je průvodcem hvězdy o malé hmotnosti," říká Beth Biller, University of Arizona. "Je to také pravděpodobně nejjasnější známý objekt, jehož teplota je takto nízká."

Objev tohoto hnědého trpaslíka naznačuje, že přinejmenším v těsné blízkosti Slunce preferují studení hnědí trpaslíci být průvodcem hvězdy nebo dalšího hnědého trpaslíka, než putovat osamoceně prázdnotou vesmíru. Skutečně, ze sedmi hnědých trpaslíků, kteří se nacházejí do vzdálenosti 20 světelných let od Slunce, jich 5 je členem vícenásobné soustavy.

Zdroj: www.eso.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 410

IC 410 – Hmlovina žubrienok v súhvezdí Povozník Na snímke je zachytená emisná hmlovina IC 410, nachádzajúca sa v súhvezdí Povozník (Auriga) na zimnej oblohe severnej pologule. Na oblohe leží približne na súradniciach rektascenzia 5 h 22 min a deklinácia +33°, takže je dobre pozorovateľná najmä počas zimných mesiacov. Od Zeme je vzdialená približne 10 000 až 12 000 svetelných rokov a patrí medzi výrazné oblasti aktívnej tvorby hviezd v našej Galaxii. V jej vnútri sa nachádza mladá otvorená hviezdokopa NGC 1893, ktorej horúce mladé hviezdy intenzívnym žiarením ionizujú okolitý plyn a spôsobujú jeho charakteristické žiarenie. Jednou z najzaujímavejších častí tejto hmloviny sú útvary prezývané „žubrienky“ – husté prachoplynné globuly Sim 129 a Sim 130, ktoré majú pretiahnutý tvar s dlhými chvostami. Tieto štruktúry formuje silné ultrafialové žiarenie a hviezdny vietor z mladých hviezd v okolí. Každý z týchto útvarov má rozmery rádovo niekoľko svetelných rokov, takže ide o obrovské kozmické štruktúry. IC 410 je fascinujúcim príkladom oblasti, kde sa súčasne stretáva zrodenie nových hviezd, pôsobenie ich žiarenia na okolité prostredie aj tmavé pásy medzihviezdneho prachu, ktoré vytvárajú dramatický kontrast vnútri hmloviny. Práve táto kombinácia jemných emisných štruktúr, tmavých prachových oblastí a výrazných detailov robí z IC 410 jeden z najpôsobivejších objektov zimnej oblohy. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 70x180sec. R, 60x180sec. G, 60x180sec. B, 100x120sec. L, 105x600sec Halpha, 82x600sec SII, 74x600sec OIII, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 10.1. až 9.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »