Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Výjimečný pětinásobný hvězdný systém

Výjimečný pětinásobný hvězdný systém

Pětinásobná hvězdná soustava v souhvězdí Velké medvědice
Autor: Marcus Lohr

Počátkem července 2015 ohlásil Marcus Lohr z Open University na národním astronomickém setkání, které se konalo ve Venue Cymru, Llandudno, Wales, objev mimořádně zajímavého hvězdného systému, který se skládá z pěti hvězd. Objev představuje nejméně pět hvězd v jednom hvězdném systému, které obíhají ve složitých konfiguracích.

Hvězdný systém pojmenovaný 1SWASP J093010.78+533859.5 ve stylu telefonního čísla je označení související s programem objevování exoplanet SuperWASP na základě tranzitů (přechodů planet přes kotouček hvězdy) v důsledku krátkodobého opakujícího se poklesu jasnosti hvězdy. Sáhodlouhé numerické pojmenování představuje polohu objektu na obloze v astronomických souřadnicích zvaných rektascenze a deklinace. V tomto případě se systém hvězd nachází v souhvězdí Velké medvědice.

O jak bizarní soustavu se ve skutečnosti jedná? Fyzikální parametry skupiny hvězd jsou prostě ohromující, i když nikoliv unikátní, jak některá média sdělila a uvedla čtenáře v omyl. Co je udivující, je fakt, že dva páry dvojhvězd ve čtyřnásobném hvězdném systému jsou zákrytové proměnné – při pohledu ze Země se navzájem zakrývají. Je známo pouze pět obdobných zákrytových binárních hvězdných systémů stejné podstaty, včetně BV/BW Draconis a V994 Herculis.

Je fakt, že dráhy obou dvojic hvězd mají podobný sklon poskytující klíčový pohled pro astronomy, což umožňuje vysvětlit způsob vytvoření takové soustavy.

První dvojice systému jsou dvě hvězdy vytvářející dotykovou dvojhvězdu, přičemž jednotlivé hvězdy mají hmotnosti 0,9 a 0,3 hmotnosti Slunce. V těsném objetí obíhají jedna kolem druhé v periodě kratší než 6 hodin. Kontaktní dvojhvězdy se skládají ze zdeformovaných hvězd, jejichž fotosféry (povrchy) se ve skutečnosti dotýkají (horní dvojice na obrázku).

Podrobnější analýzy objevu odhalily další dvojici oddělených hvězd o hmotnostech 0,8 a 0,7 hmotnosti Slunce, které dělí vzájemná vzdálenost 3 milióny km. Tento binární systém obíhá kolem společného těžiště ve vzdálenosti 140 AU od první (těsné) dvojice hvězd.

Dále astronomové použili techniku známou jako spektroskopie k rozlišení světla jednotlivých hvězd, které jsou tak blízko sebe, že je jinak nerozlišíme. Tato metoda vedla k odhalení přítomnosti páté hvězdy obíhající kolem oddělené dvojhvězdy, a to ve vzdálenosti 13,4 AU (viz obrázek).

Toto je opravdu exotický hvězdný systém,“ říká Marcus Lohr. „V podstatě zde není pravděpodobná možnost oběhu planet kolem jednotlivých hvězd.“

Hvězdné seskupení označené 1SWASP J093010.78+533859.5 je od Země vzdáleno 250 světelných roků. Soustava je velmi slabá, její celková magnituda je +9 mag a najdete ji dalekohledem ve vzdálenosti 1,5 stupně severoseverozápadně od hvězdy theta Ursa Majoris.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] universetoday.com
[2] cdn4.sci-news.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Hvězdný systém


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »