Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Záhadný objekt v srdci supernovy

Záhadný objekt v srdci supernovy

neutronová hvizda 1E 161348-5055 (1E)
magnetar
neutronová hvizda 1E 161348-5055 (1E) magnetar
Zasazený přímo do srdce zbytku supernovy, ve vzdálenosti 10 000 světelných let, leží stelární objekt, jaký doposud astronomové v naší Galaxií nikdy neviděli.

Objekt na první pohled vypadá jako neproniknutelně obalená hvězda na konci svého života (neutronová hvězda), která je obklopená bublinou vyhozeného hvězdného materiálu.

Téměř 24,5 hodinové pozorování pomocí evropské rentgenové družice XMM Newton (European Space Agency's XMM Newton X-ray satellite) ukázalo, že energetické rentgenové emise centrálního objektu, který na snímcích vypadá jako modrý bod, mají periodu 6,7 hodiny. Je tedy 10 000krát delší, než se předpokládá u právě vytvořených neutronových hvězd.

Podle vědců je toto obvykle pozorováno u neutronových hvězd, starých několik miliónů let.

"Chování, které pozorujeme u objektu, který je mladší než 2 000 let je záhadné, zejména se zřetelem k tak mladému věku", řekla vedoucí studie Andrea De Luca z INAF v Miláně (Istituto Nazionale di Astrofisica). "Několik let jsme tušili, že objekt je odlišný, ale až dosud jsme nevěděli jak moc," řekla De Luca.

Objekt s označením 1E161348-5055, zkráceně 1E, leží téměř přesně uprostřed pozůstatku po výbuchu supernovy RCW 103. Nachází se ve vzdálenosti 10 000 sv.l. směrem k souhvězdí Pravítko (Norma) na jižní obloze. Astronomové jsou přesvědčení, že 1E i RCW103 vznikly při stejné katastrofické události.

Stejně jako další neutronové hvězdy, které jsou nejméně 8krát hmotnější než naše Slunce, spotřebuje E1 své palivo k hoření a exploduje jako supernova. A odhaduje se, že konečný průměr 1E by mohl být jen 20 km.

Jedno vysvětlení pro podivné chování neutronové hvězdy je, že by to mohl být magnetar - exotická podtřída neutronových hvězd s extrémně silným magnetickým polem. Zatím je jich znám asi tucet, ale obvykle rotují několikrát za minutu - mnohem rychleji než 1E.

Toto vysvětlení by fungovalo, kdyby magnetar obklopoval disk pozůstatku po výbuchu supernovy, který by pomáhal zpomalovat rotaci neutronové hvězdy. Takový scénář ale nebyl dosud nikdy pozorován, ale pokud se tento objev potvrdí, může to znamenat nový typ vývoje neutronových hvězd.

Podle vědců je možné i další vysvětlení - 1E je součástí binárního systému s normální hvězdou o hmotnosti menší než polovina hmotnosti našeho Slunce.

Toto rentgenové záření binárních systémů je známé, ale jedná se obvykle o soustavy, které jsou miliónkrát starší než 1E.

Navzdory mnoha spekulacím, zatím vědci neumí jednoduše vysvětlit podivné chování objektu 1E.

"RCW103 je záhada," řekl člen studijního týmu Giovanni Bignami, ředitel francouzského CESR (Centre d'Etude Spatiale des Rayonnements, Toulouse). "Pokud to pochopíme, tak se dozvíme mnohem více o supernovách, neutronových hvězdách a jejich vývoji."

Obrázek:
Snímek supernovy RCW103 pozorované v srpnu 2005 satelitem XMM-Newton (ESA) ukazuje následky výbuchu hvězdy po 2000 letech. Barvy na snímku (červená, zelená a modrá) odpovídají rostoucí energii fotonů. Modrý objekt uprostřed je neutronová hvězda 1E 161348-5055 (1E), pravděpodobně s průměrem jen okolo 20 km. Povaha tohoto objektu neodpovídá ničemu již dříve objevenému. Graf znázorňuje rentgenové záření (0,5 - 8 keV) neutronové hvězdy 1E 161348-5055 (1E) v srpnu 2005 během 24 hodinového pozorování teleskopem XMM-Newton (3 ½ periody, která trvá 6,7 hodiny). Credit: ESA, XMM-newton, De Luca a kolektiv

Zdroj: ww.space.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »