Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Znovuzrození hvězdy ze dvou umírajících

Znovuzrození hvězdy ze dvou umírajících

Představa dvojhvězdy tvořené dvěma bílými trpaslíky
Představa dvojhvězdy tvořené dvěma bílými trpaslíky
Bílí trpaslíci jsou ve skutečnosti již mrtvé hvězdy (resp. hvězdy v závěrečném stadiu vývoje), jejichž hmotnost odpovídající přibližně hmotnosti Slunce se smrštila do tělesa velikosti Země. Astronomové nedávno objevili úžasnou dvojici bílých trpaslíků obíhajících navzájem kolem sebe jednou za 39 minut. To je vůbec nejkratší známá oběžná perioda pro dvojici bílých trpaslíků. Během několika miliónů roků se mohou oba trpaslíci srazit a splynout, čímž vytvoří jednu novou hvězdu.

"Tyto hvězdy jsou již na konci svého života. Když dojde k jejich sloučení, nastane v podstatě jejich znovuzrození a vzniklé těleso bude mít před sebou druhý život," říká astronom Mukremin Kilic (Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics), hlavní autor článku oznamujícího tento objev. Z několika stovek miliard hvězd v naší Galaxii pouze hrstka, jak známo, vytvořila systémy ze dvou bílých trpaslíků. Většinu z nich objevil Mukremin Kilic se svými spolupracovníky. Poslední objev dvojice bílých trpaslíků byl zároveň prvním ze skupiny objektů, u nichž může dojít ke splynutí a ke "znovuzrození" hvězdy.

Nejnovější identifikovaná dvojhvězda (označení SDSS J010657.39 - 100003.3) se nachází v souhvězdí Velryby (Cetus), ve vzdálenosti 7 800 světelných let od Země. Skládá se ze dvou bílých trpaslíků - z viditelné hvězdy a neviditelného průvodce, jehož přítomnost se prozradila na základě oběhu viditelné složky kolem neviditelného souputníka. Hmotnost viditelného bílého trpaslíka je přibližně 17 % hmotnosti Slunce, zatímco druhý bílý trpaslík má hmotnost 43 % hmotnosti Slunce. Astronomové se domnívají, že oba jsou složeni z hélia.

Představa dvou blízkých hvězd v dvojhvězdě
Představa dvou blízkých hvězd v dvojhvězdě
Oba bílí trpaslíci obíhají navzájem kolem sebe, přičemž je dělí vzdálenost 225 000 km, což je méně než vzdálenost Měsíce od Země. Kolem sebe krouží rychlostí 435 km/s a jeden oběh vykonají za pouhých 39 minut.

Budoucí osud této dvojice hvězd je již zpečetěn. Protože oba bílí trpaslíci obíhají navzájem kolem společného těžiště ve velmi malé vzdálenosti, čeří kontinuitu okolního časoprostoru, čímž vytvářejí rozšiřující se vlnění známé jako gravitační vlny. Tyto vlny postupně odnášejí pryč oběžnou (pohybovou) energii, což způsobuje, že se obě hvězdy přibližují po spirále blíž a blíž k sobě. Přibližně za 37 miliónů roků dojde k jejich setkání a splynutí.

Aby došlo k výbuchu v podobě supernovy při kolizi těchto dvou bílých trpaslíků, musela by jejich hmotnost o 40 % převyšovat hmotnost Slunce. Tato dvojice však na to nemá dostatečnou hmotnost. Místo toho je čeká "druhý život". Po jejich splynutí začne nově vytvořená hvězda spalovat ve svém nitru hélium a znovu svítit jako normální hvězda. Budeme svědky znovuzrození hvězdy.

Tato dvojice bílých trpaslíků byla objevena jako součást průzkumného programu prováděného ve spolupráci s MMT Observatory na Mount Hopkins, Arizona. V rámci tohoto průzkumu bylo objeveno více než deset doposud neznámých dvojic bílých trpaslíků. U poloviny z nich dochází k postupnému sbližování objektů a v astronomicky blízké budoucnosti mohou explodovat jako supernovy.

Zdroj: www.cfa.harvard
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »