Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Americký astronaut Donald Pettit bude nejstarším člověkem, který bude dlouhodobě žít na palubě ISS

Americký astronaut Donald Pettit bude nejstarším člověkem, který bude dlouhodobě žít na palubě ISS

Donald Pettit v modulu Destiny Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) při svém půlročním letu v roce 2012
Autor: NASA

Ve středu 11. září 2024 se na cestu k Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) vydá ruská kosmická loď Sojuz MS-26 s dvěma ruskými a jedním americkým astronautem. Tím bude Donald Pettit, který se stane nejstarším člověkem, který bude na palubě orbitální stanice ISS za její více než pětadvacetiletou existenci dlouhodobě žít a pracovat. V prostředí mikrogravitace kosmického prostoru prožije zhruba půl roku a zpátky domů by se měl vrátit až v březnu příštího roku.

Tiskové prohlášení České astronomické společnosti a Astronomického ústavu AV ČR číslo 310 z 10. 9. 2024

Velitelem mise Sojuz MS-26 je zkušený ruský kosmonaut Alexej Ovčinin, pro kterého to bude již třetí let do vesmíru. Jeden dlouhodobý pobyt na ISS má již za sebou i jeho kolega z oddílu kosmonautů Roskosmosu Ivan Vagner. Třetí člen posádky, astronaut NASA Donald Pettit, se do kosmu vypraví již počtvrté. Na svém kontě má dva starty na palubě raketoplánu Endeavour a jeden v kabině Sojuzu, při kterých ve vesmíru prožil již téměř 370 dnů. Současná mise bude jeho třetí dlouhodobá, tedy zhruba půl roku trvající výprava na oběžnou dráhu okolo Země.

Donald Pettit je v tuto chvíli nejstarším aktivním členem oddílu amerických astronautů. V době startu v září 2024 mu bude 69 roků a 4 měsíce a stane se historicky nejstarším člověkem, který by měl na palubě ISS prožít jako člen dlouhodobé posádky celý přibližně půlroční turnus. Tím doposud nejstarším je jeden ze současných obyvatelů orbitální stanice, Američan Michael Barratt, kterému bylo při příletu na ISS v březnu letošního roku 64 roků a 11 měsíců.

Annie a John Glennovi Autor: Wikimedia Commons
Annie a John Glennovi
Autor: Wikimedia Commons
Devětašedesátiletý Donald Pettit bude historicky třetím nejstarším pozemšťanem, který se vypraví na oběžnou dráhu naší Země. Tím úplně nejstarším byl v roce 1998 legendární americký astronaut John Glenn. Ten se v roce 1962 stal prvním Američanem, který v kabině kosmické lodě Mercury oblétl Zemi. O téměř 37 roků později se ve věku 77 roků a 3 měsíce do vesmíru na devět dnů vrátil na palubě raketoplánu Discovery.

Druhým nejstarším člověkem ve vesmíru se stal v roce 2022 dvaasedmdesátiletý americký podnikatel v oblasti nemovitostí, filantrop a vesmírný turista Larry Connor. Ten si svojí 17denní cestu na ISS v rámci komerční mise Axiom Ax-1 plně uhradil.

Nejstarší ženou, která žila a pracovala v kosmu, je aktuálně Američanka Peggy Whitsonová. Ta svůj čtvrtý start v roce 2023, jako velitelka devítidenní komerční mise Axiom Ax-2, uskutečnila ve věku 63 roků a 3 měsíce.

Pokud bychom ale do těchto statistik započítali i krátké suborbitální skoky na hranici vesmíru, které organizuje americká společnost Blue Origin, tak prozatím úplně nejstarší pozemšťan se přes tzv. Kármánovu hranici, což je všeobecně přijímaná hranice mezi zemskou atmosférou a kosmickým prostorem ve výšce 100 km nad povrchem Země, podíval v květnu letošního roku. Byl jím bývalý americký zkušební pilot a první afroamerický kandidát na kosmonauta Edward Dwight. Ten se zúčastnil desetiminutového suborbitálního letu Blue Origin NS-25, při kterém spolu s dalšími pěti pasažéry vystoupal v kabině New Shepard do výšky 106 km a prožil přibližně 4 minuty ve stavu beztíže. Při tomto letu bylo Edu Dwightovi 90 let, 8 měsíců a 10 dní.

Nejstarší ženou, která si vyzkoušela suborbitální desetiminutový let do výšky 107 km, byla při misi Blue Origin NS-16 v červenci 2021 bývalá legendární americká pilotka Wally Funková. Té bylo v době jejího letu přesně 82 let, 5 měsíců a 19 dní.

Valentina Těreškovová. Autor: Sovětský kosmický program.
Valentina Těreškovová.
Autor: Sovětský kosmický program.
A pokud bychom se podívali na druhý konec věkové škály, na nejmladší, kteří měli to štěstí podívat se na oběžnou dráhu, tak tam bychom našli dvě jména ze samého počátku éry pilotované kosmonautiky. Nejmladším mužem byl sovětský kosmonaut German Titov, druhý člověk ve vesmíru. Ten svůj jednodenní let v kabině kosmické lodě Vostok-2 uskutečnil 6. srpna 1961 ve věku pouhých 25 let, 10 měsíců a 25 dnů. Nejmladší ženou byla jeho kolegyně Valentina Těreškovová, která se do kosmu vydala 16. června 1963 ve věku 26 let, 3 měsíce a 10 dnů v kabině kosmické lodě Vostok-6.

Jména těch nejmladších dobrodruhů, kteří se vydali v kabinách společnosti Blue Origin na hranici vesmíru při suborbitálních skocích, jsou naopak z doby nedávné. Jsou jimi nizozemský student Oliver Daemen, který se ve věku 18 let a 11 měsíců dostal 20. července 2021 v kabině New Shepard při misi NS-16 do výšky 107 km. A Američanka Karsen Kitchenová, studentka astronomie, se při desetiminutovém letu, který se uskutečnil před pár dny, 29. srpna 2024, stala ve věku 21 let nejmladší ženou, která překročila Kármánovu linii, tedy hranici kosmického prostoru, a se svými spolupasažéry vystoupala do výšky 105 km.

Předseda Astronautické sekce České astronomické společnosti Milan Halousek uzavírá: “Devětašedesátiletý Donald Pettit se na svojí půlroční cestu na Mezinárodní vesmírnou stanici ISS vydá právě nyní. Držme mu palce, vesmírné výpravy jsou pořád velmi nebezpečnou záležitostí. Vědci však díky nim získávají stále mnoho nových informací o chování lidského těla dlouhodobě vystaveného působení mikrogravitace. A z výsledků, které získají například z lékařského sledování Donalda Pettita, mohou potom vycházet při nových metodách léčby stárnoucí lidské populace na naší planetě.

Kontakty a další informace:

Milan Halousek
předseda Astronautické sekce České astronomické společnosti
E-mal: milan@halousek.eu
Telefon: 602 153 564
www.halousek.eu

Pavel Suchan
tiskový tajemník České astronomické společnosti
Email: suchan@astro.cz
Telefon: 737 322 815

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Biografie Donalda Pettita (NASA)
[2] Fotografie z dlouhodobé mise Donalda Pettita na ISS v roce 2012 (Flickr NASA)
[3] Titulní fotografie Tiskového prohlášení (Flickr NASA)
[4] Tisková zpráva (PDF)
[5] Tisková zpráva (DOC)



O autorovi

Milan Halousek

Milan Halousek

Milan Halousek (* 1961, Pardubice) je jeden z předních českých popularizátorů kosmonautiky. Od roku 2001 je organizátorem dnes již největšího středoevropského setkání zájemců o pilotovanou kosmonautiku KOSMOS-NEWS PARTY, kterého se ravidelně účastní řada českých i zahraničních odborníků a hostů. Od roku 2002 organizuje a koordinuje v České republice akce Světového kosmického týdne, které se zaměřují především na informování nejširší veřejnosti o přínosech kosmonautiky ke každodennímu životu lidí. Je vedoucím odboru Vzdělávání České kosmické kanceláře, předsedou Astronautické sekce České astronomické společnosti a členem Astronomické společnosti Pardubice. V neposlední řadě je také vášnivým sběratelem autogramů kosmonautů a všeho dalšího, co s kosmonautikou a lety do vesmíru souvisí.

Štítky: ISS, Donald Pettit


23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »