Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Americký astronaut Donald Pettit bude nejstarším člověkem, který bude dlouhodobě žít na palubě ISS

Americký astronaut Donald Pettit bude nejstarším člověkem, který bude dlouhodobě žít na palubě ISS

Donald Pettit v modulu Destiny Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) při svém půlročním letu v roce 2012
Autor: NASA

Ve středu 11. září 2024 se na cestu k Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) vydá ruská kosmická loď Sojuz MS-26 s dvěma ruskými a jedním americkým astronautem. Tím bude Donald Pettit, který se stane nejstarším člověkem, který bude na palubě orbitální stanice ISS za její více než pětadvacetiletou existenci dlouhodobě žít a pracovat. V prostředí mikrogravitace kosmického prostoru prožije zhruba půl roku a zpátky domů by se měl vrátit až v březnu příštího roku.

Tiskové prohlášení České astronomické společnosti a Astronomického ústavu AV ČR číslo 310 z 10. 9. 2024

Velitelem mise Sojuz MS-26 je zkušený ruský kosmonaut Alexej Ovčinin, pro kterého to bude již třetí let do vesmíru. Jeden dlouhodobý pobyt na ISS má již za sebou i jeho kolega z oddílu kosmonautů Roskosmosu Ivan Vagner. Třetí člen posádky, astronaut NASA Donald Pettit, se do kosmu vypraví již počtvrté. Na svém kontě má dva starty na palubě raketoplánu Endeavour a jeden v kabině Sojuzu, při kterých ve vesmíru prožil již téměř 370 dnů. Současná mise bude jeho třetí dlouhodobá, tedy zhruba půl roku trvající výprava na oběžnou dráhu okolo Země.

Donald Pettit je v tuto chvíli nejstarším aktivním členem oddílu amerických astronautů. V době startu v září 2024 mu bude 69 roků a 4 měsíce a stane se historicky nejstarším člověkem, který by měl na palubě ISS prožít jako člen dlouhodobé posádky celý přibližně půlroční turnus. Tím doposud nejstarším je jeden ze současných obyvatelů orbitální stanice, Američan Michael Barratt, kterému bylo při příletu na ISS v březnu letošního roku 64 roků a 11 měsíců.

Annie a John Glennovi Autor: Wikimedia Commons
Annie a John Glennovi
Autor: Wikimedia Commons
Devětašedesátiletý Donald Pettit bude historicky třetím nejstarším pozemšťanem, který se vypraví na oběžnou dráhu naší Země. Tím úplně nejstarším byl v roce 1998 legendární americký astronaut John Glenn. Ten se v roce 1962 stal prvním Američanem, který v kabině kosmické lodě Mercury oblétl Zemi. O téměř 37 roků později se ve věku 77 roků a 3 měsíce do vesmíru na devět dnů vrátil na palubě raketoplánu Discovery.

Druhým nejstarším člověkem ve vesmíru se stal v roce 2022 dvaasedmdesátiletý americký podnikatel v oblasti nemovitostí, filantrop a vesmírný turista Larry Connor. Ten si svojí 17denní cestu na ISS v rámci komerční mise Axiom Ax-1 plně uhradil.

Nejstarší ženou, která žila a pracovala v kosmu, je aktuálně Američanka Peggy Whitsonová. Ta svůj čtvrtý start v roce 2023, jako velitelka devítidenní komerční mise Axiom Ax-2, uskutečnila ve věku 63 roků a 3 měsíce.

Pokud bychom ale do těchto statistik započítali i krátké suborbitální skoky na hranici vesmíru, které organizuje americká společnost Blue Origin, tak prozatím úplně nejstarší pozemšťan se přes tzv. Kármánovu hranici, což je všeobecně přijímaná hranice mezi zemskou atmosférou a kosmickým prostorem ve výšce 100 km nad povrchem Země, podíval v květnu letošního roku. Byl jím bývalý americký zkušební pilot a první afroamerický kandidát na kosmonauta Edward Dwight. Ten se zúčastnil desetiminutového suborbitálního letu Blue Origin NS-25, při kterém spolu s dalšími pěti pasažéry vystoupal v kabině New Shepard do výšky 106 km a prožil přibližně 4 minuty ve stavu beztíže. Při tomto letu bylo Edu Dwightovi 90 let, 8 měsíců a 10 dní.

Nejstarší ženou, která si vyzkoušela suborbitální desetiminutový let do výšky 107 km, byla při misi Blue Origin NS-16 v červenci 2021 bývalá legendární americká pilotka Wally Funková. Té bylo v době jejího letu přesně 82 let, 5 měsíců a 19 dní.

Valentina Těreškovová. Autor: Sovětský kosmický program.
Valentina Těreškovová.
Autor: Sovětský kosmický program.
A pokud bychom se podívali na druhý konec věkové škály, na nejmladší, kteří měli to štěstí podívat se na oběžnou dráhu, tak tam bychom našli dvě jména ze samého počátku éry pilotované kosmonautiky. Nejmladším mužem byl sovětský kosmonaut German Titov, druhý člověk ve vesmíru. Ten svůj jednodenní let v kabině kosmické lodě Vostok-2 uskutečnil 6. srpna 1961 ve věku pouhých 25 let, 10 měsíců a 25 dnů. Nejmladší ženou byla jeho kolegyně Valentina Těreškovová, která se do kosmu vydala 16. června 1963 ve věku 26 let, 3 měsíce a 10 dnů v kabině kosmické lodě Vostok-6.

Jména těch nejmladších dobrodruhů, kteří se vydali v kabinách společnosti Blue Origin na hranici vesmíru při suborbitálních skocích, jsou naopak z doby nedávné. Jsou jimi nizozemský student Oliver Daemen, který se ve věku 18 let a 11 měsíců dostal 20. července 2021 v kabině New Shepard při misi NS-16 do výšky 107 km. A Američanka Karsen Kitchenová, studentka astronomie, se při desetiminutovém letu, který se uskutečnil před pár dny, 29. srpna 2024, stala ve věku 21 let nejmladší ženou, která překročila Kármánovu linii, tedy hranici kosmického prostoru, a se svými spolupasažéry vystoupala do výšky 105 km.

Předseda Astronautické sekce České astronomické společnosti Milan Halousek uzavírá: “Devětašedesátiletý Donald Pettit se na svojí půlroční cestu na Mezinárodní vesmírnou stanici ISS vydá právě nyní. Držme mu palce, vesmírné výpravy jsou pořád velmi nebezpečnou záležitostí. Vědci však díky nim získávají stále mnoho nových informací o chování lidského těla dlouhodobě vystaveného působení mikrogravitace. A z výsledků, které získají například z lékařského sledování Donalda Pettita, mohou potom vycházet při nových metodách léčby stárnoucí lidské populace na naší planetě.

Kontakty a další informace:

Milan Halousek
předseda Astronautické sekce České astronomické společnosti
E-mal: milan@halousek.eu
Telefon: 602 153 564
www.halousek.eu

Pavel Suchan
tiskový tajemník České astronomické společnosti
Email: suchan@astro.cz
Telefon: 737 322 815

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Biografie Donalda Pettita (NASA)
[2] Fotografie z dlouhodobé mise Donalda Pettita na ISS v roce 2012 (Flickr NASA)
[3] Titulní fotografie Tiskového prohlášení (Flickr NASA)
[4] Tisková zpráva (PDF)
[5] Tisková zpráva (DOC)



O autorovi

Milan Halousek

Milan Halousek

Milan Halousek (* 1961, Pardubice) je jeden z předních českých popularizátorů kosmonautiky. Od roku 2001 je organizátorem dnes již největšího středoevropského setkání zájemců o pilotovanou kosmonautiku KOSMOS-NEWS PARTY, kterého se ravidelně účastní řada českých i zahraničních odborníků a hostů. Od roku 2002 organizuje a koordinuje v České republice akce Světového kosmického týdne, které se zaměřují především na informování nejširší veřejnosti o přínosech kosmonautiky ke každodennímu životu lidí. Je vedoucím odboru Vzdělávání České kosmické kanceláře, předsedou Astronautické sekce České astronomické společnosti a členem Astronomické společnosti Pardubice. V neposlední řadě je také vášnivým sběratelem autogramů kosmonautů a všeho dalšího, co s kosmonautikou a lety do vesmíru souvisí.

Štítky: ISS, Donald Pettit


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »