Úvodní strana  >  Články  >  Osobnosti  >  Astronautická sekce ČAS ocenila Lubora Lejčka Čestnou cenou Antonína Vítka za popularizaci kosmonautiky

Astronautická sekce ČAS ocenila Lubora Lejčka Čestnou cenou Antonína Vítka za popularizaci kosmonautiky

Lubor Lejček s pamětním listem k ceně Antonína Vítka za rok 2024 s typickým Krtečkem v ruce a modelem raketoplánu Atlantis v předsálí pražského planetária
Autor: Milan Halousek

V průběhu jednání Sjezdu České astronomické společnosti, který se uskutečnil na konci dubna 2025 v pražském Planetáriu, udělila Astronautická sekce ČAS své nejvyšší ocenění, Čestnou cenu Antonína Vítka za popularizaci kosmonautiky panu Luboru Lejčkovi, u příležitosti jeho 80. narozenin, za jeho celoživotní přínos, podporu a propagaci kosmonautiky mezi odbornou i laickou veřejností.

RNDr. Lubor Lejček, DrSc. se narodil 4. března 1945. Na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy studoval v letech 1962 až 1967 fyziku a po ukončení studia nastoupil do Fyzikálního ústavu ČSAV, do Oddělení mechanických vlastností pevných látek. V roce 1972 obhájil titul „Kandidát věd“ (CSc.) za práci v oblasti teorie mřížkových poruch v krystalech. Po roce 1980, inspirován svým pobytem ve Francii, se začal v Oddělení dielektrik Fyzikálního ústavu ČSAV zabývat výzkumem poruch uspořádání molekul v kapalných krystalech.
Vědecký titul „Doktor věd“ (DrSc.) obhájil v roce 1990, kdy také začal úzce spolupracovat s kolegy ve Francii, zejména ve fyzikální laboratoři na Ecole Normale Superieure v Lyonu.

Lubor Lejček přebírá ocenění z rukou předsedy Astronautické sekce ČAS Milana Halouska Autor: Martin Gembec
Lubor Lejček přebírá ocenění z rukou předsedy Astronautické sekce ČAS Milana Halouska
Autor: Martin Gembec

Zájem o kosmonautiku přivedl Lubora Lejčka nejprve na „Kurzy kosmonautiky“, pořádané Marcelem Grünem v pražském Planetariu po roce 1968. Zde získal i inspiraci k pokusu o psaní článků. První články, věnované materiálovým experimentům v mikrogravitaci, které byly blízké tématům jeho vlastní vědecké práce, byly publikovány v časopisech „Kozmos“ a „Československý časopis pro fyziku“. S mechanickými vlastnostmi pak souvisela i problematika keramických materiálů použitých na tepelném štítu amerických raketoplánů.
Později, hlavně pro časopis „Letectví a kosmonautika“, zpracovával informace o nových raketách a raketových motorech, ale také o inovativních fyzikálních pohonech kosmických lodí, jako jsou sluneční plachetnice či nukleární raketové motory. Věnoval se i tématice kapalných krystalů, využitelných třeba i v kosmonautice pro orientaci sluneční plachty za letu kosmickým prostorem.

K psaní článků pro časopis Letectví a kosmonautika přivedl dnešního oslavence jeho přítel Antonín Vítek, spolu se šéfredaktorem L+K Jiřím Kroulíkem. Nejprve to byly drobnější kosmonautické aktuality, později i větší články. V „Letectví a kosmonautice“ tak vznikla série článků „Kosmické aktuality“, publikovaných vždy po třech měsících v období let 1996 až 2004. Hlavně pro L+K také vzniklo celkem asi 160 autorských článků. Kromě toho převzal Lubor Lejček v L+K po kolegovi Petru Lálovi (mimochodem také držiteli Ceny Antonína Vítka) rubriku „Tělesa vypuštěná a zaniklá“, kde publikoval od roku 1997 dodnes přes 340 příspěvků.

Témata, o kterých psal, byla často využita i v jeho přednáškách. S těmi začal na „Kurzech kosmonautiky“ v Planetáriu Praha, později i při celé řadě jiných příležitostí.

Lubor Lejček (uprostřed), držitel Ceny Antonína Vítka za popularizaci kosmonautiky spolu se zástupci AStronautické sekce ČAS Milanem Halouskem (vlevo) a Janem Myškou (vpravo) před modelem špičky raketoplánu Atlantis v předsálí pražského planetária během 22. Sjezdu ČAS 26. 4. 2025 Autor: Milan Halousek
Lubor Lejček (uprostřed), držitel Ceny Antonína Vítka za popularizaci kosmonautiky spolu se zástupci AStronautické sekce ČAS Milanem Halouskem (vlevo) a Janem Myškou (vpravo) před modelem špičky raketoplánu Atlantis v předsálí pražského planetária během 22. Sjezdu ČAS 26. 4. 2025
Autor: Milan Halousek

Měl i významný podíl na přednáškách z oblasti kosmické techniky pro vysokoškolské studenty, zejména v oblasti nosičů a raketových motorů. Výuky předmětu „Základy kosmonautiky“ na Ústavu letadlové techniky Fakulty strojní ČVUT Praha, který prošel od volitelného, přes povinně volitelný až po povinný předmět, se účastnil od jeho počátku. A od vzniku v roce 2014 v té době výjimečné, a dodnes v ČR vzácné, specializace „Kosmonautika/Kosmická technika“ se výrazně podílel i na výuce předmětu „Nosiče a družice“. Celkem mu tak prošlo rukama již přes 150 studentů se zájmem o kosmickou techniku.
Pro studenty předmětu „Základy kosmonautiky“ připravil studijní texty „Základy konstrukce raket a raketových motorů“, které od roku 2007 vyšly již ve čtyřech aktualizovaných vydáních, naposledy v roce 2018.

Lubor Lejček symbolicky s Krtečkem v ruce převzal Cenu Antonína Vítka za rok 2024 Autor: ČAS
Lubor Lejček symbolicky s Krtečkem v ruce převzal Cenu Antonína Vítka za rok 2024
Autor: ČAS

Významnou aktivitou Lubora Lejčka byla a je přednášková činnost pro český Kosmo klub, jehož členem je od jeho založení v roce 2004. Na pravidelných Kosmoschůzkách odpřednášel již přes 30 přednášek, zaměřených na novinky v kosmonautice.

Dr. Lubor Lejček je dlouholetým členem České astronomické společnosti, mnoho let byl i funkcionářem Astronautické sekce ČAS.

Děkujeme Ti za Tvojí práci, Lubore!

Ocenění předali laureátovi předseda Astronautické sekce ČAS Milan Halousek a správce Ceny Antonína Vítka Jan Myška.

 

 * * * * *

Čestnou cenu Antonína Vítka uděluje od roku 2018 Astronautická sekce České astronomické společnosti za významnou popularizační činnost v oblasti kosmonautiky a vědních oborů s kosmonautikou souvisejících.

Udělovaná Cena je pojmenována po Mgr. Antonínu Vítkovi (1940-2012), předním československém a českém znalci, popularizátorovi a encyklopedistovi kosmonautiky, autorovi stovek novinových a časopiseckých článků, spoluzakladateli prvního československého neformálního (úřady nikdy neschváleného a neregistrovaného) sdružení zájemců o kosmonautiku "SPACE", fungujícího od roku 1961.
Nejvýznamnějším dílem Antonína Vítka bylo založení a vedení velké webové encyklopedie kosmonautiky "SPACE 40", jedné z nejkomplexnějších a nejobsáhlejších internetových encyklopedií tohoto typu na světě.

Na 22. Sjezdu České astronomické společnosti proběhlo předání Ceny Antonína Vítka za popularizaci kosmonautiky za rok 2024. Autor: ČAS
Na 22. Sjezdu České astronomické společnosti proběhlo předání Ceny Antonína Vítka za popularizaci kosmonautiky za rok 2024.
Autor: ČAS

Cena Antonína Vítka za popularizaci kosmonautiky je čestným oceněním. Jako symbolické ocenění obdrží laureát diplom a figurku Krtka astronauta, který je již od roku 2011, kdy si tuto postavičku s sebou vzal poprvé do kosmu americký astronaut Andrew Feustel, symbolem propojení hravého dětského světa a světa složité vesmírné vědy a techniky.

Pan Lubor Lejček je již šestým držitelem tohoto ocenění. Po prvním československém kosmonautovi Vladimíru Remkovi v roce 2018, astronomovi Luboši Perkovi v roce 2019, spisovateli a novináři Karlu Pacnerovi v roce 2021, astronomovi Petru Lálovi v roce 2022, a americkém astronautovi Andrewu Feustelovi a jeho manželce Indiře, kteří Cenu Antonína Vítka obdrželi v roce 2023.




O autorovi

Milan Halousek

Milan Halousek

Milan Halousek (* 1961, Pardubice) je jeden z předních českých popularizátorů kosmonautiky. Od roku 2001 je organizátorem dnes již největšího středoevropského setkání zájemců o pilotovanou kosmonautiku KOSMOS-NEWS PARTY, kterého se ravidelně účastní řada českých i zahraničních odborníků a hostů. Od roku 2002 organizuje a koordinuje v České republice akce Světového kosmického týdne, které se zaměřují především na informování nejširší veřejnosti o přínosech kosmonautiky ke každodennímu životu lidí. Je vedoucím odboru Vzdělávání České kosmické kanceláře, předsedou Astronautické sekce České astronomické společnosti a členem Astronomické společnosti Pardubice. V neposlední řadě je také vášnivým sběratelem autogramů kosmonautů a všeho dalšího, co s kosmonautikou a lety do vesmíru souvisí.

Štítky: Lubor Lejček, Cena Antonína Vítka


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »