Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  AURA bude studovat zemskou atmosféru

AURA bude studovat zemskou atmosféru

AURA_spacecraft.jpg
Družice NASA s názvem AURA je poslední ze série družic programu sledování povrchu Země a její atmosféry EOS (Earth Observing System). Dalšími družicemi z této série byly AQUA a TERRA. Start družice AURA, původně plánovaný na 29. 1. 2004, byl několikrát odložen a nyní je naplánován na 17. června. Na oběžnou dráhu kolem Země ji vynese nosná raketa Delta II, která odstartuje z kosmodromu Vandenberg v Kalifornii. Družice zde byla nedávno dopravena k předstartovním přípravám.

Jedná se o poměrně velkou družici o výšce přibližně 7 metrů a hmotnosti 2967 kg. Bude fungovat jako jakási chemická laboratoř, která bude mj. sledovat parametry ozónové vrstvy, určovat chemické složení atmosféry, zjišťovat charakter a stupeň znečištění ovzduší, a také vliv atmosférických procesů na zemské klima. Jedná se o první družici, která bude schopna zjišťovat komplexní informace o koncentracích a přemísťování plynů ve spodní vrstvě atmosféry, tzv. troposféře (sahající do výšky 8 až 15 km), tj. té vrstvy atmosféry, která má největší vliv na počasí a na veškerý život člověka.

Aura-spacecraft_big.jpg
Družice AURA bude mít za úkol doplnit výzkumy Země jako globálního systému. Na výzkumech se podílejí také družice TERRA (sledování pevnin) a AQUA (sledování koloběhu vody v přírodě). Družice bude vypuštěna na polární heliosynchronní dráhu ve výšce 705 km s dobou oběhu přibližně 100 minut. Nad stejnou oblastí Země bude prolétávat jednou za 16 dnů.

Družici postavila společnost TRW Inc. (Redondo Beach, Kalifornie, USA). Na její palubě se nacházejí 4 vědecké přístroje:

  • HIRDLS (High Resolution Dynamics Limb Sounder) - infračervený skenovací radiometr, který bude zkoumat horní vrstvy troposféry, stratosféru a mezosféru za účelem zjištění teploty a koncentrací O3, H2O, CH4, N2O, NO2, HNO3, N2O5, CFC11, CFC12, ClONO2 a aerosolů. Na základě měření budou vytvářeny trojrozměrné modely rozložení sloučenin v atmosféře.
  • MLS (Microwave Limb Sounder) - bude určovat chemické složení atmosféry na rozhraní troposféry a stratosféry. Měřit bude především koncentrace H2O, O3, ClO, BrO, HCl, OH, HNO3, HCN, N2O a jejich vliv na úbytek ozónu.
  • OMI (Ozone Monitoring Instrument) - průběžně bude zaznamenávat údaje o celkovém množství ozónu a dalších atmosférických veličinách, které ovlivňují obsah ozónu a zemské klima.
  • TES (Tropospheric Emission Spectrometer) - infračervený zobrazovací spektrometr s vysokým rozlišením, pracující na vlnových délkách 3,2 až 15,4 mikrometru. Bude pořizovat infračervená spektra atmosféry.
  • Aura-eoschemchart_big.jpg
    Na připojeném grafu jsou shrnuty atmosférické parametry, které budou studovat přístroje HIRDLS, MLS, OMI a TES. Na svislé ose jsou vyznačeny výšky v zemské atmosféře, kde budou tyto parametry zjišťovány. Barevně jsou rozlišeny oblasti, kde budou data "sbírat" jednotlivé přístroje.

    Zdroj: aura.gsfc.nasa.gov




    O autorovi

    František Martinek

    František Martinek

    Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



    33. vesmírný týden 2026

    33. vesmírný týden 2026

    Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

    Další informace »

    Česká astrofotografie měsíce

    Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

    Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

    Další informace »

    Poslední čtenářská fotografie

    220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

    V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

    Další informace »