Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Beagle 2 neměl vůbec vzniknout
Pavel Koten Vytisknout článek

Beagle 2 neměl vůbec vzniknout

Modul Beagle 2, který měl o vánocích roku 2003 přistát na povrchu Marsu, se nikdy neozval. Teprve nyní však byly zveřejněny výsledky vyšetřování, které jsou pro ESA a britskou vládu až zahanbující. Modul totiž podle nich neměl vůbec být postaven!

Sonda Mars Express dorazila k Marsu v prosinci roku 2003. Dopravila sebou i maličký modul Beagle 2, který měl na povrchu planety přistát a pátrat zde po stopách minulého či současného života. Modul se po oddělení od mateřské sondy již nikdy neozval. Ani pátrání dalších sond z oběžné dráhy po něm nebyla úspěšná. Evropská kosmická agentura i britská vláda ustavili komisi, která už v únoru 2004 předala zprávu o výsledku vyšetřování neúspěšné výpravy. Tato zpráva ale nebyla zveřejněna a nemohli do ní nahlédnout ani vedoucí představitelé projektu Beagle 2. Místo toho byla uvolněna pouze doporučení pro další výpravy.

Média nyní využila nového zákona o svobodném přístupu k informacím, který ve Velké Británii platí od začátku letošního roku, a ke zprávě získala přístup. Ukazuje se, že v ní nejsou téměř žádné citlivé informaci o spolupráci mezi agenturami či cenné informace komerčního charakteru. Ze zprávy nicméně vyplývají poněkud zahanbující skutečnosti pro obě strany. Projekt Beagle 2 totiž podle ní neměl vůbec vzniknout! Na počátku projektu v roce 1997 bylo stanoveno, že projekt nebude schválen, pokud jeho tým neshromáždí potřebné finanční prostředky do listopadu 1998. Ve skutečnosti bylo v tu dobu k dispozici jen 6 miliónů liber z plánovaných 24 miliónů. Přesto projekt začal. Celková částka byla nakonec překročena a projekt stál 42 miliónů liber.

Další hrubou chybou podle vyšetřující komise bylo, že ESA k modulu přistupovala jako k experimentu k mateřské lodi pouze připojenému. S modulem se mělo zacházet jako se samostatnou sondou a projekt měl být posuzován přísněji. Z tohoto rozhodnutí vyplynula řada dalších těžkostí, které projekt komplikovaly.

Zdroj:New Scientist



O autorovi



39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »