Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Chandrayaan-1 - indická sonda k Měsíci

Chandrayaan-1 - indická sonda k Měsíci

Popis sondy Chandrayaan-1
Popis sondy Chandrayaan-1
Do výzkumu Měsíce se zapojila také Indie. Indičtí vědci o tom hovoří již od roku 2001. Jejich první měsíční sonda s názvem Chandrayaan-1 byla vypuštěna 22. října 2008. Jejím úkolem bude prověrka vybavení a technologických prvků sondy, ale také výzkum Měsíce. Hlavním úkolem sondy bude pořízení mapy chemického složení povrchu Měsíce, dále sestavení plastické mapy nejzajímavějších oblastí, které budou zkoumány s vysokým rozlišením v oboru viditelného, infračerveného a rentgenového záření.

Start byl realizován pomocí indické nosné rakety PSLV (Polar Satellite Launch Vehicle). Po letu trvajícím 5,5 dne bude sonda Chandrayaan-1 navedena na oběžnou dráhu kolem Měsíce. Vědecké vybavení sondy představuje 11 přístrojů. Na jejich vývoji se kromě indických vědců (6 přístrojů) podíleli odborníci z USA, Velké Británie, Švédska, Německa a Bulharska. Předpokládaná životnost sondy je dva roky.

Start sondy Chandrayaan-1

Od sondy Chandrayaan-1 se na oběžné dráze ve výšce 100 km nad povrchem oddělí malý modul MIP (Moon Impact Probe) o hmotnosti 29 kg. Rozměry modulu jsou 375 x 375 x 470 mm. Jeho úkolem bude uskutečnit náraz do měsíčního povrchu. Vyvržené částice budou studovány přístroji na orbitální sondě a určovány jejich vlastnosti. Impaktor ponese tři hlavní vědecké přístroje, které budou fungovat během přibližování k povrchu Měsíce: radarový výškoměr, videokamera a hmotový spektrometr. Hmotový spektrometr bude během pádu, trvajícího 18 minut, studovat složení částic v blízkosti Měsíce.

Dráha sondy Chandrayaan-1
Dráha sondy Chandrayaan-1
Americká NASA přispěla do vybavení sondy dvěma přístroji. Zařízení Moon Mineralogy Mapper bude určovat mineralogické složení povrchu Měsíce. Další přístroj s názvem Mini-SAR (Miniature Synthetic Aperture Radar) bude mapovat polární oblasti Měsíce a bude zde pátrat po případných depozitech vodního ledu. Moon Mineralogy Mapper je nejmodernější zobrazovací spektrometr, který poskytne první mapu veškerého povrchu Měsíce s vysokým délkovým (5 až 10 m) a spektrálním rozlišením a odhalí tak minerály, které vytvářejí měsíční povrch.

Vědci využijí tyto informace k zodpovězení otázek, týkajících se původu Měsíce a jeho geologického vývoje, stejně tak jako formování vnitřních planet v rané etapě vývoje Sluneční soustavy. Získaná mapa rovněž může být využita astronauty při hledání nerostných surovin, případně vody, což jsou zdroje, které by značně usnadnily budoucí výzkum Měsíce.

Mini-SAR je malý zobrazovací radar, který bude průběžně mapovat oblasti měsíčních pólů, které jsou ponořeny do stínu, včetně velkých oblastí, doposud nikdy nepozorovaných z povrchu Země. Získané informace budou využity k lokalizaci rozložení zásob vodního ledu na Měsíci. Data z tohoto přístroje rovněž pomohou vědcům při studiu historie a původu objektů, které v minulosti doslova bombardovaly povrch Měsíce a při studiu procesů, které transportovaly materiál z vnějších oblastí Sluneční soustavy směrem k vnitřním planetám.

Do spolupráce na přístrojovém vybavení indické sondy Chandrayaan-1 se zapojila rovněž Evropská kosmická agentura ESA. Jedná se o tři vědecké přístroje, z nichž dva byly již dříve použity na evropské sondě SMART-1. C1XS (Chandrayaan-1 X-ray Spectrometer) je jedním z hlavních přístrojů sondy, který bude využívat měkké rentgenové záření ke spektroskopickému mapování povrchu Měsíce. Další přístroj má označení SIR-2. Jedná se o spektrometr, který bude využívat oblast blízkého infračerveného záření ke studiu chemického složení měsíční kůry a pláště. Třetí evropský přístroj SARA (Sub-keV Atom Reflecting Analyser) bude prvním měsíčním experimentem, určeným k přímému výzkumu vzájemného ovlivňování měsíčního povrchu a kosmické plazmy.

Ruské vozítko
Ruské vozítko
Hovoří se také o následující sondě Chandrayaan-2, která by měla být vypuštěna v roce 2011. Bude se jednat o mnohem ambicióznější let. Na projektu budou rovněž spolupracovat i zahraniční partneři. Sonda bude nejprve navedena na parkovací oběžnou dráhu kolem Země ve vzdálenosti 180 až 24 000 km, posléze na přeletovou translunární dráhu směrem k Měsíci. Orbitální část bude provádět výzkum Měsíce z oběžné dráhy. Přistávací část sondy dopraví na povrch Měsíce ruské pojízdné vozítko o hmotnosti 30 až 100 kg. Dohoda o tom byla podepsána v listopadu 2007. Jeho hmotnost bude záviset na zvoleném způsobu přistání. Životnost vozítka má být jeden měsíc, elektrickou energii mu budou dodávat panely slunečních baterií. Pro zajištění delší životnosti musí být vozítko vybaveno bateriemi vzhledem dlouhotrvající měsíční noci. Vozítko se bude pohybovat po povrchu Měsíce, odebírat vzorky horniny a provádět jejich analýzu. Přes družici na oběžné dráze bude data předávat na Zemi do řídícího střediska.

Zdroje:

isro.org
esa.int
a další texty na internetu.

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »