Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Čínský měsíční rover žije, jeho situace ale není lehká
Vít Straka Vytisknout článek

Čínský měsíční rover žije, jeho situace ale není lehká

Vozítko Jutu na měsíčním povrchu Autor: Xinhua
Vozítko Jutu na měsíčním povrchu
Autor: Xinhua
Velikou úlevu a nadšení dnes prožili příznivci kosmonautiky díky zprávě, že čínské vozítko Jutu na povrchu Měsíce i přes zpoždění, s jakým se ozvalo, po extrémně mrazivé lunární noci stále funguje. Nicméně se pořád potýká s technickými potížemi, které jej za poslední dva týdny přímo ohrožovaly na životě, a jejich přesná příčina dosud není známá. Obdivuhodná mise přesto pokračuje.

Ještě v poslední lednové dekádě se vozítko Jutu vcelku bezstarostně projíždělo šedými písčitými pláněmi měsíční Duhové zátoky (Bay of Rainbows; ohromný kráter na severozápadním okraji Moře dešťů, vyplněný tmavou čedičovou lávou před 3,9 miliardami roků) a plnilo cíle své vědecké části mise – zkoumalo geologickou strukturu Měsíce, složení jeho povrchu a pátralo po přirozených zdrojích, které by jednou náš přírodní satelit mohl třeba nabídnout lidským výpravám či obyvatelům Země. Jenže jak se blížil konec ledna, začalo se stmívat a rover stál na počátku své druhé zhruba 14denní lunární noci. Měsíc je prostředím velmi drsným dokonce i pro stroje, teploty lunární noci padají pod mínus 180 °C, protože zde není atmosféra, která by teplo částečně držela, a solární panely, zásobující rover i statickou přistávací sondu Čchang’e 3 elektřinou pro vědecké a komunikační přístroje, jsou v noci samozřejmě k ničemu. Oba přístroje jsou po dobu těchto dvou týdnů prakticky vypnuty a bez komunikace se Zemí. Životně důležitý ohřev přístrojů zajišťují plutoniové baterie.

Sonda Čchang'e 3 (větší šipka) a vozítko Jutu na povrchu Měsíce, jak je vyfotila 25. prosince 2013 z výšky 150 km americká sonda LRO Autor: Spaceflightnow.com
Sonda Čchang'e 3 (větší šipka) a vozítko Jutu na povrchu Měsíce, jak je vyfotila 25. prosince 2013 z výšky 150 km americká sonda LRO
Autor: Spaceflightnow.com
I uložil se 25. ledna Jutu, pojmenovaný podle králíka, jenž byl společníkem měsíční bohyně ve starodávné čínské mytologii, k zaslouženému spánku. Jenže za mimořádných okolností, které vedly řízení mise k obavám, zda bude rover ještě někdy fungovat. Těsně před přechodem do noční hibernace totiž Jutu zažil potenciálně vážné mechanické potíže, přičítané drsnému prostředí povrchu Měsíce. Toť vše z tehdejších oficiálních informací. Informace neoficiální poskytly podrobnosti, žel bohu nepotvrzené. Údajně došlo koncem ledna k tomu, že jemný měsíční prach zablokoval mechaniku vozítka a zabránil jí ve správné funkci. Další neoficiální informace říkaly, že blokáda stihla řídící mechanismus dvou solárních panelů Jutu.

Se solárními panely je to takhle: zatímco před přechodem do režimu noční hibernace se jeden natočí tak, aby byl po místním rozbřesku za dva týdny maximálně osvícen a dodal tudíž maximum energie pro „nahození“ roveru, druhý zakryje vrchní část vozítka a pomáhá s tepelnou regulací Jutu, jehož přístroje chrání před nevratným poškozením 180stupňovým mrazem ona plutoniová baterie. No a právě toto přiklopení solárního panelu coby tepelného izolátoru se dle nepotvrzených informací koncem ledna nepovedlo. Což opravňovalo obavy, že Jutu nemusí přežít extrémně nízké teploty příštích 14 dnů.

Vyšlo Slunce, ptáci zpívali (že by?) a pro čínské techniky a vědce skončilo nekonečných 14 dní obav o rover, který se už nikdy nemusí ozvat. Přistávací modul Čchang’e 3, z jehož útrob Jutu po přistání vyjel na povrch Měsíce a zatím stihl odjet asi o 100 metrů pryč, se onoho lunárního rána ozval a pustil se do své vlastní, asi roční vědecké práce, mezi kterou mj. patří i pozorování Země. Jutu však v plánovaný čas navázání signálu v pondělí 10. února mlčel, resp. čínská média diplomaticky prohlásila, že se jej „nepovedlo úplně aktivovat“. Spojení s roverem však podle všeho nebylo dostupné vůbec. Stejně minulo i úterý, přinášející první zvěsti o konci mise a ztrátě Jutu. Ve středu večer našeho času Číňané dali na facebook první pozitivní info: Jutu stále žije, řídící středisko pracuje na analýze situace. Dejme jim trochu času.

Pohled z přistávacího modulu Čchang'e 3 na odjíždějící vozítko Autor: Space.com
Pohled z přistávacího modulu Čchang'e 3 na odjíždějící vozítko
Autor: Space.com
„Jutu se probral zpátky k životu!“ prohlásil nakonec ve čtvrtek 13. února mluvčí čínského lunárního programu Pei Zhaoyu a dodal, že již panovaly obavy o osud mise. Rover je nyní ve stavu, kdy dokáže opět normálně přijímat signály ze Země. Nicméně vyhráno asi ještě nemá. Experti se stále snaží najít příčinu výše zmíněných problémů s mechanikou vozítka, zdržení nabrali kvůli dvoutýdenní hibernaci a přerušení příjmu telemetrických dat z Měsíce. Sám Zhaoyu navíc hovoří opatrně pouze o šanci na záchranu roveru. Nádherně situaci vystihl server Space.com: Jutu žije! … do jisté míry.

Nicméně se raději soustřeďme na ty pozitivní zprávy: Jutu žije, začal svůj třetí měsíční den a ukázal, že kromě demonstrace přistání na Měsíci může tato čínská mise prezentovat i technologie se skutečně tuhým kořínkem!

Rover má na Měsíci pracovat minimálně tři měsíce, tedy alespoň do poloviny března.

Zdroje:




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »