Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Čínští tchajkonauti na oběžné dráze

Čínští tchajkonauti na oběžné dráze

12. íjna 2005
12. íjna 2005
Čína dnes ráno (středa 12. října 2005) vyslala z kosmodromu Jiuquan na oběžnou dráhu svou druhou kosmickou loď Šen-čou 6 (Shenzhou VI) s dvoučlennou lidskou posádkou.

Fej Ťü-lung (Fei Junlong, 40 let) a Nie Chaj-šeng (Nie Haisheng, 41 let), byli vybráni ze 14 bývalých vojenských bojových pilotů. Dvojice tchajkonautů, jak se čínští kosmonauti nazývají, stráví na palubě kosmické lodi 5 dní a provede několik vědeckých experimentů. Na palubě tentokrát nebudou žádná semena rostlin a testy se zaměří především na "lidské aktivity", např. vezou sperma 2 prasat, které bude po návratu analyzováno.

Raketa Šen-čou 6 má oproti předchozí verzi více než stovku technologických vylepšení Tchajkonauti mají např. k dispozici spací pytel, mohou si ohřívat jídlo, svléknout se z desetikilogramového skafandru, umýt se a daleko pohodlněji odpočívat. Rovněž jim bude umožněn pohyb mezi startovacím a současně přistávacím modulem a orbitálním pracovištěm, kde budou prováděny vědecké experimenty.

Přistání je naplánováno do řídce obydlené severočínské oblasti Vnitřní Mongolsko (Činhaj, Sin-ťiang).

Kosmický program zaštítěný armádou je nejprestižnějším projektem čínské komunistické vlády. Do poslední chvíle čínská vesmírná agentura držela projekt i jména tchajkonautů v tajnosti. Podle hongkongského tisku bylo rozhodnuto, že v případě neúspěchu mise bude v čínské televizi místo přímého přenosu vysílán dokumentární pořad o neúspěšných vesmírných misí jiných zemí.

V říjnu 2003 se Čína stala po Rusku a Spojených státech třetí zemí, která vypravila svého člověka do kosmu. Jang Li-wej pobýval v lodi Šen-čou 5 na oběžné dráze 21,5 hodin.

Čínská raketa byla "inspirována" ruským Sojuzem z poloviny 60. let minulého století. Tamní vědci to zdůvodňují především výdrží sovětských raket. Ty totiž slouží dodnes. Stejně tak skafandry a další vybavení jsou založeny na ruských technologiích, i když Peking zdůrazňuje, že všechny předměty vysílané do vesmíru jsou čínské výroby.

Kosmodrom Jiuquan, je nejstarším čínským kosmodromem. Začal se stavět v roce 1956 jako raketová střelnice a v roce 1960 odtud startovaly první ruské balistické rakety R-2. Je docela dobře vidět na družicových snímcích Země. V posledních letech byl přestavěn na pilotované lety do vesmíru. Byla zde vybudována moderní montážní budova silně připomínající VAB na Cape Canaveral a kosmodrom byl vybaven mobilní odpalovací rampou po vzoru raket Ariane (ESA).

Čína má s dobýváním vesmíru velké plány. Do roku 2010 by chtěla přistát s nepilotovanou sondou na Měsíci a dokonce chce vystavět vlastní kosmickou stanici.

Zdroj: www.china.org.cn
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »