Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Další kosmická sonda přilétá k Marsu

Další kosmická sonda přilétá k Marsu

MRO_2.jpg
Americká kosmická sonda MRO (Mars Reconnaissance Orbiter) zahájila závěrečnou fázi svého příletu k rudé planetě po aktivaci sekvence povelů, určených k úspěšnému navedení sondy na oběžnou dráhu kolem Marsu. Její start se uskutečnil 12. 8. 2005.

Tato fáze letu sondy MRO byla zahájena v úterý 7. března 2006 a vyvrcholí v pátek 10. března zážehem 6 raketových motorů sondy, každý o tahu 170 Newtonů, na dobu zhruba 27 minut. Tento moment bude základem brzdícího manévru, který sníží rychlost sondy a navede ji na oběžnou dráhu. Kolem Marsu bude sonda MRO prolétávat v okamžiku zážehu raketového motoru rychlostí asi 5 km/s. Kontrolní a řídící střediska NASA v Jet Propulsion Laboratory - JPL (Pasadena, Kalifornie) a Lockheed Martin Space Systems (Denver) monitorují dráhu sondy velice podrobně.

Během brzdícího manévru bude sonda prolétávat nad jižní polokoulí planety, ve výšce zhruba 300 km nad povrchem. Přitom bude rychlost sondy snížena o 1 km/s.

"Připravovali jsme se několik let na tento kritický moment, který musí sonda absolvovat tento pátek," říká Jim Graf, manažer projektu z JPL. "Podle všech údajů, které máme k dispozici, by vše mělo dopadnout dobře. Avšak planeta Mars nás učí, že jí nikdy nemůžeme plně důvěřovat. Dvě ze čtyř posledních amerických sond, vyslaných k Marsu, nepřežily přiblížení k rudé planetě."

Sonda Mars Reconnaissance Orbiter byla navržena na základě zkušeností s pěti úspěšnými sondami, které jsou v současné době aktivní při výzkumu Marsu. Jedná se o dvě americké pojízdné laboratoře Spirit a Opportunity na povrchu Marsu, dvě americké sondy - Mars Global Surveyor a Mars Odyssey - na oběžné dráze kolem planety a o evropskou sondu Mars Express, kroužící kolem Marsu od prosince 2003.

Nová sonda MRO bude detailně studovat povrch Marsu, jeho podpovrchové vrstvy a atmosféru planety z nízké oběžné dráhy. Výsledky průzkumu by měly pomoci vybrat vhodné oblasti pro přistání budoucích výprav k Marsu. Bude rovněž sloužit jako retranslační stanice pro komunikaci sond s řídícím střediskem. Na Zemi bude posílat za minutu 10krát více dat než všechny předcházející sondy.

Prvním úkolem však bude navedení sondy na oběžnou dráhu kolem Marsu. Nezbytný zážeh raketových motorů bude zahájen v pátek 10. března 2006 krátce po 22:24 hodin SEČ.

Brzdící impuls dostatečně sníží rychlost sondy pro její navedení na oběžnou dráhu kolem Marsu. Dostane se na protáhlou eliptickou dráhu ve vzdálenosti 300 až 45 000 km s oběžnou dobou 35 hodin. V časovém intervalu zhruba půl roku se sonda přibližně 500krát "ponoří" do řídké atmosféry Marsu - tento proces je označován termínem aerobraking - čímž dojde pokaždé k nepatrnému snížení rychlosti sondy a k postupnému zkracování největší vzdálenosti dráhy sondy od povrchu planety na 450 km, tj. k postupnému přibližování ke kruhové oběžné dráze. Z ní budou vědecké přístroje sondy provádět detailní výzkum Marsu.

"Základní fáze vědeckého výzkumu začne nejpozději v listopadu. Neustále budeme v průběhu aerobrakingu sledovat vliv měnící se struktury atmosféry Marsu a její hustoty v různých výškách na postupnou úpravu oběžné dráhy sondy," říká Richard Zurek z JPL.

Sonda MRO bude provádět výzkum Marsu od listopadu 2006 do listopadu 2008. Do prosince 2010 bude sloužit jako retranslační stanice.

Související článek: Mars Reconnaissance Orbiter.

Zdroj: jpl.nasa
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »