Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Další kosmická sonda přilétá k Marsu

Další kosmická sonda přilétá k Marsu

MRO_2.jpg
Americká kosmická sonda MRO (Mars Reconnaissance Orbiter) zahájila závěrečnou fázi svého příletu k rudé planetě po aktivaci sekvence povelů, určených k úspěšnému navedení sondy na oběžnou dráhu kolem Marsu. Její start se uskutečnil 12. 8. 2005.

Tato fáze letu sondy MRO byla zahájena v úterý 7. března 2006 a vyvrcholí v pátek 10. března zážehem 6 raketových motorů sondy, každý o tahu 170 Newtonů, na dobu zhruba 27 minut. Tento moment bude základem brzdícího manévru, který sníží rychlost sondy a navede ji na oběžnou dráhu. Kolem Marsu bude sonda MRO prolétávat v okamžiku zážehu raketového motoru rychlostí asi 5 km/s. Kontrolní a řídící střediska NASA v Jet Propulsion Laboratory - JPL (Pasadena, Kalifornie) a Lockheed Martin Space Systems (Denver) monitorují dráhu sondy velice podrobně.

Během brzdícího manévru bude sonda prolétávat nad jižní polokoulí planety, ve výšce zhruba 300 km nad povrchem. Přitom bude rychlost sondy snížena o 1 km/s.

"Připravovali jsme se několik let na tento kritický moment, který musí sonda absolvovat tento pátek," říká Jim Graf, manažer projektu z JPL. "Podle všech údajů, které máme k dispozici, by vše mělo dopadnout dobře. Avšak planeta Mars nás učí, že jí nikdy nemůžeme plně důvěřovat. Dvě ze čtyř posledních amerických sond, vyslaných k Marsu, nepřežily přiblížení k rudé planetě."

Sonda Mars Reconnaissance Orbiter byla navržena na základě zkušeností s pěti úspěšnými sondami, které jsou v současné době aktivní při výzkumu Marsu. Jedná se o dvě americké pojízdné laboratoře Spirit a Opportunity na povrchu Marsu, dvě americké sondy - Mars Global Surveyor a Mars Odyssey - na oběžné dráze kolem planety a o evropskou sondu Mars Express, kroužící kolem Marsu od prosince 2003.

Nová sonda MRO bude detailně studovat povrch Marsu, jeho podpovrchové vrstvy a atmosféru planety z nízké oběžné dráhy. Výsledky průzkumu by měly pomoci vybrat vhodné oblasti pro přistání budoucích výprav k Marsu. Bude rovněž sloužit jako retranslační stanice pro komunikaci sond s řídícím střediskem. Na Zemi bude posílat za minutu 10krát více dat než všechny předcházející sondy.

Prvním úkolem však bude navedení sondy na oběžnou dráhu kolem Marsu. Nezbytný zážeh raketových motorů bude zahájen v pátek 10. března 2006 krátce po 22:24 hodin SEČ.

Brzdící impuls dostatečně sníží rychlost sondy pro její navedení na oběžnou dráhu kolem Marsu. Dostane se na protáhlou eliptickou dráhu ve vzdálenosti 300 až 45 000 km s oběžnou dobou 35 hodin. V časovém intervalu zhruba půl roku se sonda přibližně 500krát "ponoří" do řídké atmosféry Marsu - tento proces je označován termínem aerobraking - čímž dojde pokaždé k nepatrnému snížení rychlosti sondy a k postupnému zkracování největší vzdálenosti dráhy sondy od povrchu planety na 450 km, tj. k postupnému přibližování ke kruhové oběžné dráze. Z ní budou vědecké přístroje sondy provádět detailní výzkum Marsu.

"Základní fáze vědeckého výzkumu začne nejpozději v listopadu. Neustále budeme v průběhu aerobrakingu sledovat vliv měnící se struktury atmosféry Marsu a její hustoty v různých výškách na postupnou úpravu oběžné dráhy sondy," říká Richard Zurek z JPL.

Sonda MRO bude provádět výzkum Marsu od listopadu 2006 do listopadu 2008. Do prosince 2010 bude sloužit jako retranslační stanice.

Související článek: Mars Reconnaissance Orbiter.

Zdroj: jpl.nasa
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »