Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Další mise ke kometě Tempel 1

Další mise ke kometě Tempel 1

deep_impact_a.jpg
Primárním úkolem mise Deep Impact v červenci 2005 bylo narazit do komety 9P/Tempel 1, vytvořit kráter a nahlédnout „dovnitř“, což mělo vědcům poskytnout první pohled na vnitřní strukturu komety. Ale „my jsme nikdy kráter neviděli, protože ho zakryl silný oblak vyvržených trosek,“ říká Michael New (NASA).

Mise Deep Impact (NASA) byla navržená jako vysokorychlostní nízký průlet s vypuštěním impaktoru, proto sonda odletěla dříve než se oblak prachu rozptýlil. Nyní se chystá návrat ke kometě a druhý pohled na místo dopadu.

„Posíláme ke kometě Tempel 1 další sondu – Stardust,“ říká New. Stardust se proslavil v lednu 2004 svým nízkým přelet kolem komety Wild 2 a odběrem tisíce vzorků prachu komety, které vrátila na Zem k analýze. „Stardust je jedním z velkých úspěchů výzkumného programu NASA,“ říká New.

stardust_next.jpg
„Stardust už byl jen sondou v důchodu, plul prázdnotou a neměl nic na práci - ale nyní je sonda „recyklovaná“ pro let ke kometě Tempel 1 jako „Stardust NExT“ (New Exploration of Tempel 1). Vedoucím mise je planetolog, profesor astronomie Joseph (Joe) Veverka (Cornell University, Ithaca, New York).

„Nadšeně se vracíme zpět,“ říká Veverka. „Očekáváme, že Stardust dosáhne komety Tempel 1 v roce 2011. Do té doby by se měl oblak trosek rozplynout a pohled na kráter by měl být jasný.“

Pohled do kráteru „je jen jedna polovina příběhu,“ říká Veverka. Předtím, než mrak zahalil pohled na kometu, kamery na palubě sondy Deep Impact zaznamenaly překvapující detaily.

teren_tempel.jpg
„Sedimentární“ terén je navrstven do neobvyklých kruhových útvarů. Na kometách nejsou žádné řeky, tak co způsobuje tyto rysy? Podle Veverky je jednou z možností tvoření komet ve vrstvách. „Představte si dvě malé protokomety navzájem do sebe narážející a slepující se,“ říká Veverka. Nebo se jednotlivé vrstvy tvoří nějakou formou horké eroze, během oběhu komety kolem Slunce každých 6,5 roku. „Jak to vzniká, zatím nevíme.“

„Vrátíme se ke kometě téměř přesně po jednom oběhu komety kolem Slunce – tj. po jednom kometárním roce od první návštěvy. To nám dává šanci vidět, jak sluneční záření změnilo tvář komety Tempel 1.“

Dalším překvapením byly sesuvy „půdy“. „Deep Impact viděl obrovský proud jemného, prašného materiálu, úplně pokrývajícího asi kilometr podložního terénu,“ říká Veverka. „Možná, že Deep Impact zasáhl oblast tohoto hlubokého prachu,“ dodává New. „Jemné složky inklinují k vytvoření velkých mraků, které znemožňují pozorování."

„To je důvod, proč ji zkoumáme,“ přidává Veverka. „Tempel 1 je úžasná kometa.“ Navíc podle Veverky bude opětovné použití mise Stardust levnější než vyslání celé nové sondy (jen asi 15 % ceny nové mise). „Nové úkoly pro vysloužilé sondy znamenají mimo jiné i tvůrčí myšlení a plánování,“ řekl Alan Stern (NASA's Science Mission Directorate).

Kromě Stardust NExT se připravuje i pro dva nové projekty „recyklovaného“ Deep Impactu.
Jeden se nazývaná DIXI (Deep Impact Extended Investigation): „Deep Impact proletí kolem kometa Boethin v prosinci 2008 a bude zblízka zkoumat jádro komety.“
Druhý je EPOCh (Extrasolar Planet Observation and Characterization): „Kamery na Deep Impactu si vyberou za cíl blízké hvězdy se známými obřími exoplanetami. Při sledováním transitů těchto planet (průchodů před diskem mateřské hvězdy) Deep Impact bude schopný určit, jestli exoplanety mají prstence nebo měsíce.“ Pro tuto práci citlivost sondy EPOCh bude převyšovat pozemské i kosmické observatoře, proto mohou být objeveny i nové exoplanety podobné naší Zemi.

Zdroj: http://science.nasa.gov




O autorovi



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »