Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Další roboti se chystají na Mars

Další roboti se chystají na Mars

mars-science-laboratory-canyon.jpg
Zatímco pojízdné laboratoře Spirit a Opportunity se zapisují do historie výzkumu planety Mars, probíhají v USA přípravy na mnohem rozsáhlejší průzkum rudé planety. V srpnu 2005 bude na oběžnou dráhu kolem Marsu vypuštěna kosmická sonda s názvem Mars Reconnaissance Orbiter (MRO - průzkum Marsu z oběžné dráhy). Úkolem mise MRO bude pořídit detailní snímky povrchu Marsu s vysokým rozlišením pomocí nejvýkonnější kamery, jaká kdy byla zatím vyslána na oběžnou dráhu kolem některé z planet sluneční soustavy. Pro určování přítomnosti vody a vodního ledu bude využívat radar, který bude zjišťovat, zda vodní led, který objevila sonda Mars Odyssey ve vrstvě horniny do hloubky 1 až 2 metry, sahá i do větších hloubek, či zda se dokonce pod povrchem nenacházejí rezervoáry kapalné vody. Obdobný průzkum provádí nyní evropská sonda Mars Express. Dále bude sloužit jako retranslátor pro další sondy, které budou zkoumat Mars.

Na rok 2007 je naplánováno vyslání sondy PHOENIX. Přistání se tentokrát uskuteční na severní polokouli, poblíž polární čepičky, kde sonda Mars Odyssey 2001 objevila velké zásoby vodního ledu. Sonda přistane v terénu, který obsahuje více než 80 % vodního ledu. Komplexní průzkum bude zahrnovat jak výzkum terénu, tak i atmosféry. Na sondě budou některé přístroje z neúspěšného projektu Mars Polar Lander. Hlavním úkolem sondy bude pátrání po projevech života na Marsu a výzkum historie vývoje vody na rudé planetě. Po přistání budou pomocí manipulátoru odebrány vzorky horniny a provedeny jejich analýzy se zaměřením na zjišťování stop případného života.

Nová pojízdná laboratoř s označením MSL (Mars Science Laboratory) bude všestranně zaměřený robot, určený pro všechny druhy terénu. Protože se jedná o velmi zajímavý projekt, podívejme se na něj podrobněji. Start se uskuteční v říjnu roku 2009, přistání na Marsu v roce 2010. Jedná se o průzkumníka, který bude schopen dlouhodobě zkoumat rozsáhlé oblasti na povrchu Marsu. Bude zkoumat Mars jako nikdo předtím a odstraní tak pochybnosti o možné přítomnosti života - minulého či současného - a pomůže zjistit, zda uvažovaný pilotovaný výzkum Marsu bude možno v budoucnu realizovat.

mars-science-laboratory.jpg
Práce na vývoji MSL probíhají v Jet Propulsion Laboratory (JPL). MSL bude prvním robotem, který přistane na povrchu Marsu rovnou na "vlastní nohy" - na všech šest kol. Nebude potřebovat airbagy ani žádné zdlouhavé přípravné procedury před zahájením výzkumu. "MSL bude vysazena na povrchu Marsu pomocí jakéhosi létajícího jeřábu a téměř okamžitě bude připravena do akce," říká Brian Muirhead, hlavní inženýr JPL pro projekt MSL. Muirhead připouští, že tato varianta přistání evokuje u mnohých lidí názor, že se jedná o šílený nápad, který nikdo nemůže myslet vážně. "Stejná slova jsem slyšel o použití airbagů v roce 1997 u sondy Mars Pathfinder," doplňuje Muirhead. "Naše varianta využití létajícího jeřábu je podstatně lepší něž použití airbagů."

Po střemhlavém průletu řídkou marťanskou atmosférou a následném sestupu na padáku přejde sonda do pomalého klesání k povrchu planety. Létající jeřáb ponese nádrže s pohonnými látkami a po stranách také dva výložníky (nosníky), opatřené raketovými motory. Takováto souprava s řiditelnými motory zajistí pomalý sestup k povrchu planety.

mars-science-laboratory-2.jpg
Za použití řídící a navigační aparatury se sonda bude vznášet nad povrchem planety po dobu několika sekund. Přitom dojde ve výšce 5 m nad povrchem planety k oddělení MSL a k jejímu spuštění pomocí lana na povrch Marsu. Létající jeřáb posléze dopadne na vzdálenějším místě od oblasti přistání MSL. Žádné skákání po povrchu v délce stovek metrů, žádné kutálení. Přistávací rychlost MSL bude nízká: 1 m/s. To je jako dopad z 10 cm výšky na Zemi. Podle dřívějších plánů měla sonda přistát na povrchu Marsu podobně jako landery sond Viking pomocí brzdících raketových motorů a teprve později měla laboratoř MSL sjet z rampy na povrch planety.

Nově navrhovaný způsob přistání je velmi výhodný. A všechno se může vyzkoušet na Zemi. Navíc tato varianta umožňuje trefit se do malé přistávací elipsy na povrchu Marsu o rozměrech 10 x 5 km, což je 10krát menší oblast, než u přistání sond Spirit či Opportunity. Přistávací oblast se může nacházet kdekoliv v rozmezí +/- 60° na sever nebo na jih od rovníku. MSL bude asi 5krát hmotnější než současné roboty, zkoumající planetu Mars. Její hmotnost bude asi 900 kg. Životnost sondy by měla dosáhnout dva pozemské roky.

V současné době pracují Boeing, Co. a Lockheed-Martin na nukleárním zdroji, určeném pro zásobování laboratoře potřebnou energií. Tzv. Multi-Mission Radioisotope Thermoelectric Generator bude mnohem výkonnější verzí generátorů, které byly použity na sondách Viking 1 a 2, jenž přistály na Marsu v roce 1976 nebo na sondě Cassini, která se nyní blíží k planetě Saturn.

Možným místem pro přistání laboratoře MSL na Marsu je i oblast Valles Marineris.

Náklady na vývoj MSL se odhadují na 850 miliónů dolarů.

Zdroj: space.com




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »