Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Družice Chandra slaví 10. narozeniny

Družice Chandra slaví 10. narozeniny

Družice Chandra X-ray Observatory pro oblast rentgenového záření
Družice Chandra X-ray Observatory pro oblast rentgenového záření
Astronomové nedávno oslavili 10. výročí vypuštění astronomické observatoře Chandra X-ray Observatory. Před 10 roky, 23. července 1999, byla na oběžnou dráhu kolem Země dopravena v nákladovém prostoru raketoplánu Columbia v rámci mise STS-93.

Třetí ze čtyř velkých kosmických observatoří NASA - družice Chandra - umožnila astronomům zatím nejpodrobnější pohled do vesmíru v oboru vysokých energií, tj. v oblasti rentgenového záření. Tato kosmická observatoř slouží k pozorování jak blízkých komet, tak vzdálených černých děr.

"Objevy, realizované pomocí družice Chandra, jsou skutečně udivující a vnesly velké změny do našich znalostí o vesmíru a jeho podstatě," říká Martin Weisskopf, vědecký pracovník Marshall Space Flight Center, NASA.

Kosmická observatoř Chandra rovněž získala přesvědčivé důkazy, podporující existenci temné hmoty, tj. neviditelné látky. Jak astronomové předpokládají, tvoří zhruba jednu čtvrtinu celkové hmoty vesmíru.

Vědci rovněž využili observatoř velikosti autobusu ke studiu temné energie - nejexotičtější síly způsobující zvyšování rychlosti rozpínání vesmíru. Chandra nezávisle na jiných pozorováních potvrdila, že temná energie je reálná síla.

Družici Chandra vyrobila společnost Northrop Grumman Corp. a její hmotnost je téměř 5 tun. Jak už bylo uvedeno, na oběžnou dráhu kolem Země ji dopravil raketoplán Columbia. Družice společně s urychlovacím stupněm byla nejhmotnějším nákladem, jaký byl pomocí raketoplánu dopraven do vesmíru.

V nejvzdálenějším bodě své dráhy kolem Země se družice Chandra vzdaluje až do jedné třetiny vzdálenosti Měsíce. V současné době již dvakrát překonala plánovanou životnost 5 let, uskutečnila téměř 10 000 jednotlivých pozorování, což jí zabralo více než 60 000 hodin pozorovacího času.

"Družice Chandra výrazně rozšířila naše vědecké poznatky o původu vesmíru," říká Dave DiCarlo, viceprezident a generální manažer kosmické divize Northrop Grumman. "Otevřela nové obzory výzkumu pro astronomy celého světa, poskytla nové technologie a vyzkoušela techniku, která byla použita při vývoji nových generací kosmických observatoří."

Dalšími velkými observatořemi NASA jsou Hubble Space Telescope HST, Compton Gamma Ray Observatory CGRO a Spitzer Space Telescope SST. Na rozdíl od HST není družice Chandra uzpůsobena pro průběžné opravy, protože obíhá kolem Země po velmi vzdálené oběžné dráze. Současné parametry dráhy jsou 14 400 až 134 400 km od povrchu Země, oběžná doba 63,5 hodiny.

Snímek pozůstatku po explozi supernovy
Snímek pozůstatku po explozi supernovy
Nové informace z družice Chandra X-ray Observatory byly využity k vytvoření tohoto zdokonaleného obrázku objektu E0102, představujícího explodovanou velmi hmotnou hvězdu v blízké nepravidelné galaxii s názvem Malý Magellanův oblak (Small Magellanic Cloud), nacházející se ve vzdálenosti 190 000 světelných roků. První pozorování tohoto objektu uskutečnila družice Chandra zhruba měsíc po svém vypuštění. Celé označení tohoto zbytku po výbuchu supernovy je 1E 0102.2-7219.

Zdroj: spaceflightnow
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »