Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Dvě sondy dnes ukončí úspěšnou misi nárazem do měsíčního povrchu
Vít Straka Vytisknout článek

Dvě sondy dnes ukončí úspěšnou misi nárazem do měsíčního povrchu

Sondy Ebb a Flow nad Měsícem v představě grafiků Autor: NASA
Sondy Ebb a Flow nad Měsícem v představě grafiků
Autor: NASA
Se zajisté těžkým srdcem vyslali v pátek 14. prosince technici NASA příkaz dvěma sondám mise GRAIL, t. č. obíhající již skoro rok kolem Měsíce, k provedení zážehu, jež změní jejich dráhu a pošle je k povrchu Měsíce vstříc sebevražednému střetu s lunárním kopcem, další vědecké úkoly sondy již plnit totiž nemohou kvůli své nízké oběžné dráze a malým zásobám paliva. Jejich mise byla ale veleúspěšná, podařilo se vytvořit mapu gravitačního pole Měsíce v tak vysokém rozlišení, jakého ještě nebylo dosaženo u žádného nebeského tělesa.

Mise dvojčat skončí v pondělí 17. prosince krátce před půlnocí našeho času.

Dvě téměř identické družice mise GRAIL (Gravity Recovery And Interior Laboratory), pojmenované Ebb a Flow (jména jsou dílem žáků základní školy v Bozemanu, stát Montana, kteří vyhráli soutěž), vypuštěné ze Země v září 2011, tráví svůj čas na nízké oběžné dráze Měsíce již od letošního Nového roku.

Během své hlavní mise, od března do května 2012, sbíraly sondy data z výšky asi 55 kilometrů nad lunární krajinou, během prodloužené vědecké mise, jež začala 30. srpna, byla jejich dráha snížena na pouhých asi 23 kilometrů. Družice se ale nejvíce přiblížily měsíčnímu povrchu od 6. prosince, kdy jejich průměrná výška dráhy klesla na nějakých 15 kilometrů a nejvyšší vrcholky měsíční krajiny míjí duo sond jen o několik kilometrů.

Práce obou plavidel přitom byla v zásadě velmi jednoduchá: Ebb a Flow létaly ve formaci kolem Měsíce a neustále měřily vzdálenost mezi sebou, jež kvůli měsíční gravitaci mírně kolísala. Družice k sobě vzájemně vysílaly rádiové signály a palubní přístroje získaná data přeposílala odborníkům na Zemi, kteří je využívali k postupnému sestavování mapy gravitačního pole Měsíce ve vysokém rozlišení.

Mapa gravitačního pole Měsíce, sestavená z dat družic GRAIL Autor: Spaceflightnow.com
Mapa gravitačního pole Měsíce, sestavená z dat družic GRAIL
Autor: Spaceflightnow.com
Protože výkyvy měsíční gravitace jsou velmi malé, družice byly schopny rozeznat rozdíly ve své vzdálenosti od sebe i v míře šířky lidského vlasu. První závěry z dat mise GRAIL vědci uveřejnili počátkem prosince, údaje sond například napovídají, že kůra Měsíce je tenčí, než se vědci domnívali, v některých místech dokonce proražená dopady asteroidů a komet. Její složení navíc podporuje teorii vzniku Měsíce, která předpokládá náraz tělesa velikosti Marsu do Země, přičemž se uvolnilo do kosmického prostoru veliké množství horniny, která později zavdala vzniku Měsíce.

Gravitační mapa Měsíce by také mohla pomoci pochopit mechanismus vzniku a vývoje Země a dalších kamenných planet, obíhajících Slunce.

„Dosáhli jsme všeho, v co jsme vůbec mohli doufat“, řekla Maria Zuberová, vedoucí vědec mise GRAIL. „Upřímně, v mých nejdivočejších snech jsem si nemohla představit, že by mise probíhala tak dobře, jak proběhla.“

„Bude to těžké, se s nimi rozloučit“, pokračuje Zuberová, „naše malá robotická dvojčata byla příkladnými členy rodiny GRAIL a věda o planetách se díky jejich práci výrazně posunula kupředu.“

Řízení mise zajišťuje Jet Propulsion Laboratory, středisko NASA v kalifornské Pasadeně. Družice sestrojila firma Lockheed Martin Space Systems v Denveru.

Kvůli nízké dráze sond a nedostatku paliva v jejich nádržích bylo rozhodnuto ukončit jejich misi navedením proti měsíčnímu povrchu. Dráha družic je totiž velmi nestabilní a bez pravidelných impulsů raketových motorů by stejně brzy spadly na povrch Měsíce tak či tak. V pátek 14. prosince tedy provedly zážeh, zajišťující srážku s bezejmennou horou poblíž kráteru Goldschmidt u severního pólu Měsíce v pondělí 17. prosince ve 23:28 SEČ. Jako první zasáhne povrch Měsíce sonda Ebb (předpokládaný dopad ve 23:28:40), Flow bude následovat za asi 20 sekund. Rychlost dopadu by měla činit asi 6050 km/h (tj. 1,7 km/s), úhel dopadu bude velmi plytký: jen asi 1,5 stupně. Stopy po impaktu sond by prý měly kvůli malému úhlu dopadu připomínat spíše smykové stopy než klasické krátery.


Animace ukončení mise Ebb a Flow (NASA):


Mapa ukazující přistávací místa slavných misí a dopadovou dráhu GRAIL. Autor: NASA
Mapa ukazující přistávací místa slavných misí a dopadovou dráhu GRAIL.
Autor: NASA
Páteční zážeh také zajistil, že sondy nezasáhnou žádné historii patřící přistávací místo programu Apollo nebo dřívějších robotických misí (šance, že se to stane, je údajně 1:125 000). NASA bohužel nepředpokládá žádný obrazový přenos impaktu, protože místo dopadu bude v té době ve stínu Země.

Těsně před koncem své mise provedou sondy ještě poslední důležitý vědecký pokus: během posledního obletu Měsíce zažehnou své hlavní motory na takovou dobu, dokud nedojde palivo v nádržích. Technikům pokus umožní přesně určit množství zbývajícího paliva v nádržích a následně vytvořit nové počítačové modely spotřebovávání paliva, což pomůže v přesnějších předpovědích palivových potřeb budoucích misí. Spousta družic totiž nemá možnost přesného měření množství paliva v nádržích.

Tento pokusný zážeh také umožní sondám klesat postupně po několik hodin, cestovat kousek nad měsíční krajinou, dokud se jim do cesty nepostaví ona bezejmenná hora.

Zdroje:




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.

Štítky: Grail, Měsíc


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »