Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Dvě sondy dnes ukončí úspěšnou misi nárazem do měsíčního povrchu
Vít Straka Vytisknout článek

Dvě sondy dnes ukončí úspěšnou misi nárazem do měsíčního povrchu

Sondy Ebb a Flow nad Měsícem v představě grafiků Autor: NASA
Sondy Ebb a Flow nad Měsícem v představě grafiků
Autor: NASA
Se zajisté těžkým srdcem vyslali v pátek 14. prosince technici NASA příkaz dvěma sondám mise GRAIL, t. č. obíhající již skoro rok kolem Měsíce, k provedení zážehu, jež změní jejich dráhu a pošle je k povrchu Měsíce vstříc sebevražednému střetu s lunárním kopcem, další vědecké úkoly sondy již plnit totiž nemohou kvůli své nízké oběžné dráze a malým zásobám paliva. Jejich mise byla ale veleúspěšná, podařilo se vytvořit mapu gravitačního pole Měsíce v tak vysokém rozlišení, jakého ještě nebylo dosaženo u žádného nebeského tělesa.

Mise dvojčat skončí v pondělí 17. prosince krátce před půlnocí našeho času.

Dvě téměř identické družice mise GRAIL (Gravity Recovery And Interior Laboratory), pojmenované Ebb a Flow (jména jsou dílem žáků základní školy v Bozemanu, stát Montana, kteří vyhráli soutěž), vypuštěné ze Země v září 2011, tráví svůj čas na nízké oběžné dráze Měsíce již od letošního Nového roku.

Během své hlavní mise, od března do května 2012, sbíraly sondy data z výšky asi 55 kilometrů nad lunární krajinou, během prodloužené vědecké mise, jež začala 30. srpna, byla jejich dráha snížena na pouhých asi 23 kilometrů. Družice se ale nejvíce přiblížily měsíčnímu povrchu od 6. prosince, kdy jejich průměrná výška dráhy klesla na nějakých 15 kilometrů a nejvyšší vrcholky měsíční krajiny míjí duo sond jen o několik kilometrů.

Práce obou plavidel přitom byla v zásadě velmi jednoduchá: Ebb a Flow létaly ve formaci kolem Měsíce a neustále měřily vzdálenost mezi sebou, jež kvůli měsíční gravitaci mírně kolísala. Družice k sobě vzájemně vysílaly rádiové signály a palubní přístroje získaná data přeposílala odborníkům na Zemi, kteří je využívali k postupnému sestavování mapy gravitačního pole Měsíce ve vysokém rozlišení.

Mapa gravitačního pole Měsíce, sestavená z dat družic GRAIL Autor: Spaceflightnow.com
Mapa gravitačního pole Měsíce, sestavená z dat družic GRAIL
Autor: Spaceflightnow.com
Protože výkyvy měsíční gravitace jsou velmi malé, družice byly schopny rozeznat rozdíly ve své vzdálenosti od sebe i v míře šířky lidského vlasu. První závěry z dat mise GRAIL vědci uveřejnili počátkem prosince, údaje sond například napovídají, že kůra Měsíce je tenčí, než se vědci domnívali, v některých místech dokonce proražená dopady asteroidů a komet. Její složení navíc podporuje teorii vzniku Měsíce, která předpokládá náraz tělesa velikosti Marsu do Země, přičemž se uvolnilo do kosmického prostoru veliké množství horniny, která později zavdala vzniku Měsíce.

Gravitační mapa Měsíce by také mohla pomoci pochopit mechanismus vzniku a vývoje Země a dalších kamenných planet, obíhajících Slunce.

„Dosáhli jsme všeho, v co jsme vůbec mohli doufat“, řekla Maria Zuberová, vedoucí vědec mise GRAIL. „Upřímně, v mých nejdivočejších snech jsem si nemohla představit, že by mise probíhala tak dobře, jak proběhla.“

„Bude to těžké, se s nimi rozloučit“, pokračuje Zuberová, „naše malá robotická dvojčata byla příkladnými členy rodiny GRAIL a věda o planetách se díky jejich práci výrazně posunula kupředu.“

Řízení mise zajišťuje Jet Propulsion Laboratory, středisko NASA v kalifornské Pasadeně. Družice sestrojila firma Lockheed Martin Space Systems v Denveru.

Kvůli nízké dráze sond a nedostatku paliva v jejich nádržích bylo rozhodnuto ukončit jejich misi navedením proti měsíčnímu povrchu. Dráha družic je totiž velmi nestabilní a bez pravidelných impulsů raketových motorů by stejně brzy spadly na povrch Měsíce tak či tak. V pátek 14. prosince tedy provedly zážeh, zajišťující srážku s bezejmennou horou poblíž kráteru Goldschmidt u severního pólu Měsíce v pondělí 17. prosince ve 23:28 SEČ. Jako první zasáhne povrch Měsíce sonda Ebb (předpokládaný dopad ve 23:28:40), Flow bude následovat za asi 20 sekund. Rychlost dopadu by měla činit asi 6050 km/h (tj. 1,7 km/s), úhel dopadu bude velmi plytký: jen asi 1,5 stupně. Stopy po impaktu sond by prý měly kvůli malému úhlu dopadu připomínat spíše smykové stopy než klasické krátery.


Animace ukončení mise Ebb a Flow (NASA):


Mapa ukazující přistávací místa slavných misí a dopadovou dráhu GRAIL. Autor: NASA
Mapa ukazující přistávací místa slavných misí a dopadovou dráhu GRAIL.
Autor: NASA
Páteční zážeh také zajistil, že sondy nezasáhnou žádné historii patřící přistávací místo programu Apollo nebo dřívějších robotických misí (šance, že se to stane, je údajně 1:125 000). NASA bohužel nepředpokládá žádný obrazový přenos impaktu, protože místo dopadu bude v té době ve stínu Země.

Těsně před koncem své mise provedou sondy ještě poslední důležitý vědecký pokus: během posledního obletu Měsíce zažehnou své hlavní motory na takovou dobu, dokud nedojde palivo v nádržích. Technikům pokus umožní přesně určit množství zbývajícího paliva v nádržích a následně vytvořit nové počítačové modely spotřebovávání paliva, což pomůže v přesnějších předpovědích palivových potřeb budoucích misí. Spousta družic totiž nemá možnost přesného měření množství paliva v nádržích.

Tento pokusný zážeh také umožní sondám klesat postupně po několik hodin, cestovat kousek nad měsíční krajinou, dokud se jim do cesty nepostaví ona bezejmenná hora.

Zdroje:




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.

Štítky: Grail, Měsíc


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »