Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  ESA dala zelenou sondě BepiColombo k Merkuru

ESA dala zelenou sondě BepiColombo k Merkuru

Kresba evropské kosmické sondy k planetě Merkur.
Kresba evropské kosmické sondy k planetě Merkur.
Kosmická sonda BepiColombo, projekt Evropské kosmické agentury ESA, který je určen k výzkumu planety Merkur, byl minulý pátek, tj. 23. 2. 2007 definitivně schválen k realizaci. Nyní bude zahájena realizační fáze, která by měla vyvrcholit startem sondy k Merkuru v srpnu 2013.

BepiColombo je dalším evropským výzkumným planetárním projektem, který bude tentokráte realizován ve spolupráci s Japonskem. Tato dvojitá sonda – skládající se ze dvou orbiterů pro výzkum planety a pro výzkum jejího magnetického pole – dolétne k planetě Merkur po šestiletém putování vnitřními oblastmi Sluneční soustavy a následně provede velmi komplexní a detailní výzkum planety, jaký kdy byl realizován.

Sonda BepiColombo se bude skládat z několika částí: MPO, MMO a MTM.
Sonda BepiColombo se bude skládat z několika částí: MPO, MMO a MTM.

Jedna část sondy – MPO (Mercury Planetary Orbiter) – bude zhotovena pod dohledem ESA, druhý orbiter s označením MMO (Mercury Magnetospheric Orbiter) připraví Japonská kosmická agentura JAXA. Třetí část projektu – přeletový modul MTM (Mercury Transfer Module), který rovněž vyrobí ESA, bude poskytovat elektrickou energii a chemický raketový pohon potřebný pro přelet k Merkuru. Tyto tři moduly budou před startem smontovány dohromady a v průběhu přeletové fáze budou tvořit jeden kompaktní celek.

Modul MPO bude vybaven velmi důmyslnou sadou jedenácti vědeckých přístrojů, z nichž 10 dodají výrobci z evropských členských států ESA, jeden přístroj vyrobí Rusko. Japonský modul MMO ponese 5 moderních vědeckých přístrojů, z nichž jeden bude původem z Evropy a čtyři dodá Japonsko.

ESA je nyní připravena udělit hlavní kontrakt na vývoj sondy BepiColombo společnosti Astrium GmbH (Friedrichshafen, Německo), což obnáší návrh celé mise a návrh, vývoj a zhotovení přeletového modulu sondy. Astrium GmbH bude také poskytovat technickou podporu při přípravě startu sondy a při jejích prověrkách na oběžné dráze.

Dosažení planety Merkur a navedení sondy na stabilní oběžnou dráhu kolem planety bude obtížný úkol vzhledem k silné gravitaci Slunce. BepiColombo dolétne k planetě, kterou zatím studovala pouze americká sonda Mariner 10 v polovině 70. let minulého století – je to opravdu začátek nového výzkumu. (Nutno však doplnit, že v době startu sondy BepiColombo bude již na oběžné dráze kolem Merkuru kroužit další americká sonda MESSENGER.)

V průběhu přeletové fáze mise uskuteční sonda několik důležitých manévrů za využití gravitačního pole Měsíce, Země, Venuše a Merkuru v kombinaci s pohonem vlastním iontovým raketovým motorem. Tato inovační kombinace raketového motoru s malým tahem a gravitační asistence (gravitačního praku) velkých těles byla prověřena na evropské měsíční sondě SMART-1.

Dvojice orbiterů sondy BepiColombo na oběžné dráze kolem planety Merkur.
Dvojice orbiterů sondy BepiColombo na oběžné dráze kolem planety Merkur.

Jakmile se sonda přiblíží k Merkuru, transportní modul se oddělí a dvojice spojených kosmických sond použije konvenční raketové motory k navedení na polární eliptickou oběžnou dráhu kolem planety. Když bude dosaženo plánované oběžné dráhy pro orbiter MMO, druhý (evropský) modul se oddělí a pomocí raketových motorů na chemický pohon sestoupí na nižší kruhovou oběžnou dráhu, umožňující podrobný výzkum planety. Studium planety by mělo probíhat minimálně po dobu jednoho pozemského roku.

Provozování sondy v nevlídném prostředí planety Merkur představuje mimořádnou technologickou výzvu. Merkur je nejbližší planetou vzhledem ke Slunci a přímé sluneční záření bude zahřívat sondu přibližně 10krát intenzivněji než na oběžné dráze kolem Země.

Kromě toho povrch planety Merkur, jehož teplota může dosáhnout až +470 °C, nejen že odráží sluneční světlo, ale také produkuje vlastní tepelné infračervené záření. Proto bude sonda odolávat extrémním teplotním podmínkám. To bude jeden z důležitých faktorů při konstrukci sondy.

Zdroj: www.esa.int
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »