Evropský rover na Marsu zřejmě zamíří k dávným jílům
Na vypuštění evropsko-ruského projektu ExoMars 2018 si ještě pár let počkáme, ale už nyní je potřeba vybrat lokalitu, kam evropský rover dosedne. Přitom je potřeba brát v úvahu řadu faktorů – inženýři touží po bezpečné lokalitě s malými svahy, vědci naopak touží po oblastech, které by mohly přinést posun v našem chápání Marsu. Skloubit někdy protichůdné požadavky není snadné, přesto se evropským odborníkům podařilo vytipovat lokality, kam by vozítko mělo dosednout.
Týmy geologů, astrobiologů a inženýrů vybíraly ze čtyř finalistů. Po závěrečném dvoudenním setkání v Nizozemí odborníci doporučili jako primární přistávací oblast lokalitu označovanou jako Oxia Planum, ve které se nachází odhalené horniny se stářím až 3,9 miliardy let. Ukazuje se, že tyto vystupující horniny by mohly mít různorodé složení, což je z vědeckého hlediska hodně zajímavé. Oblast je podle dosavadních měření především bohatá na jíly s obsahem železa a hořčíku, což naznačuje dřívější přítomnost vody. Celá lokalita podle našich znalostí měla původně podobu mělkého jezera s dnes již vyschlými přítoky.
Vědce zaujala hlavně možnost, že by se v této lokalitě mohly zachovat stopy dřívějšího mikrobiálního života – právě jejich hledání je jedním z hlavních (a mediálně nejvděčnějších) úkolů. Inženýři jsou zase spokojení s tím, že vybraná lokalita má malou „nadmořskou výšku“ – supersonický padák tak bude mít dost času na zpomalení sestavy před přistáním. Lokalita má relativně rovné dno, takže nehrozí dorazy radarových paprsků, které budou informovat řídící systém o výšce nad terénem.
Vozítko by mělo zvládnout přejíždět přes kameny vysoké 35 centimetrů, ale v případě přistání je potřeba zohledňovat potřeby ruského landeru, který vozítko dopraví na povrch. Šestikolový rover z něj pak sjede a zahájí vědecký průzkum. Dalším faktorem, který hrál při výběru roli byla rychlost větru. V Oxia Planum by v době plánovaného přistání (leden 2019) zrovna mělo končit období písečně/prachových bouří.
Projekt ExoMars 2018 je druhým stupněm konceptu ExoMars – tím prvním je ExoMars 2016, který by měl startovat už příští rok. Jeho úkolem je dopravit na oběžnou dráhu kolem Rudé planety sondu Trace Gas Orbiter (TGO), která bude kromě povrchu zkoumat i atmosféru Marsu. Především pak plyny jako třeba metan, které mohou indikovat biologickou, nebo geologickou aktivitu. Od sondy se následně oddělí přistávací pouzdro Schiaparelli (též zvané EDM), které má přistát v lokalitě Meridiani Planum a ověřit tak systémy nutné pro přistání na Marsu. Právě tyto informace se budou hodit pro konstrukci landeru, který dopraví o dva roky později na Mars evropské vozítko. O výrobu tohoto velkého landeru se má postarat ruská výrobní kancelář Lavočkin.
Samotná oblast Oxia Planum leží jen kousek na sever od marsovského rovníku a ve východní části přistávací oblasti začíná útvar ve tvaru vějíře a velikosti města – právě tohle je podle ESA náplavový kužel, který tu zanechala dřívější tekoucí voda. Data z družic, které krouží kolem Marsu ukazují, že tato lokalita je poryta tmavými horninami, které jsou možná vulkanického původu. Erozí těchto hornin došlo k odkrytí jílových vrstev, které se mohly začít formovat již před 3,9 miliardami let.
Horniny bohaté na jíly jsou svědky dob, kdy Mars nepřipomínal dnešní vyprahlou poušť – v té době měla planeta tekoucí vodu, a hustou atmosféru. K odkrytí těchto vrstev došlo podle geologů teprve v posledních stovkách milionů let. Evropský rover bude navíc schopen vrtat až do hloubky dvou metrů, odkud odebere vzorky pro analýzu v palubních přístrojích. Hlavním úkolem je, jak jsme již psali – hledání stop po životě.
Doporučení od vědců ohledně přistávací oblasti budou definitivně potvrzeny zhruba půl roku před startem. Tomu bude předcházet velmi důkladná inspekce Oxia Planum spojená se snímkováním ve vysokém rozlišení americkou sondou MRO. „Minulá místa přistání se vybírala spíše podle morfologie přistávací oblasti, zatímco dnes máme mnohem lepší možnosti a můžeme si vybírat i podle mineralogie v jednotlivých lokalitách,“ popisuje Jorge Vago, odborník z ESA podílející se na programu ExoMars.
Termíny jsou ale momentálně docela napnuté a specialisté se musí připravit i na situaci, že se start v květnu 2018 nestihne – další vhodná konstelace země a Marsu přijde v roce 2020. V takovém případě by Oxalia Planum zůstala v hledáčku, ovšem přidala by se k ní jedna ze dvou dalších lokalit – Aram Dorsum and Mawrth Vallis. Čtvrtou možností byla oblast Hypanis Vallis, ovšem ta byla postupně vyřazena z výběru jak pro rok 2018, tak i pro 2020.
Italská společnost Thales Alenia Space a ESA momentálně dokončují dohodu o stavbě roveru a nejpozději do konce letošního roku by mělo být jasno, který termín startu bude definitivní – zda se stihne rok 2018, nebo zda bude potřeba odklad o dva roky. Projekt ExoMars si za svou existenci už prošel mnoha změnami. Odstartoval jako čistě evropský, následně byla přizvána NASA, která v roce 2012 odstoupila kvůli problémům s rozpočtem. Evropa se tedy obrátila na Rusko, které dodá rakety Proton pro oba starty, vědecké přístroje a zajistí výrobu landeru pro dopravu vozítka na povrch Marsu.
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Spaceflightnow.com
Převzato: www.kosmonautix.cz