Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Firma Orbital ATK se po havárii rakety Antares vrací pomalu do hry
Vít Straka Vytisknout článek

Firma Orbital ATK se po havárii rakety Antares vrací pomalu do hry

Animace příletu nové verze Cygnusu k ISS.
Autor: spaceflightnow.com

Pekelnou explozí vedle startovací rampy se skončila v říjnu 2014 mise rakety Antares se zásobovací lodí Cygnus k Mezinárodní vesmírné stanici. Nosiče Antares a plavidla Cygnus jsou od té doby uzemněny, přesné výsledky vyšetřování havárie jsou dosud interní záležitostí, Orbital ATK však přece svítá na lepší časy a blíží se její návrat na výsluní kosmických startů. Pojďme se podívat, co je okolo Orbital a jejích letů na ISS nového.

Divák živého přenosu v pozdní sváteční večer 28. října 2014 tomu ani věřit nechtěl a myslel si cosi o zaseknutém videostreamu. Raketa Antares s lodí Cygnus na špici v odtikávání posledních vteřin zapálila motory a začala se zvedat k potemnělému nebi, minula věž startovní rampy ale po nějakých ani ne 15 sekundách letu se zcela evidentně „rozsypaly“ motory spodního stupně a směr letu Antara se změnil – zpátky k zemi. Ohnivá koule v těsném sousedství vypouštěcího komplexu, vyprodukovaná explozí zmrzačeného nosiče, byla nezbytnou tečkou za děsivou podívanou, která si bohudík nevyžádala žádné újmy na životech a zdraví pozemního personálu.

 

Video z nehody (Youtube.com/RT)
 

Havárie však pošramotila startovací rampu a zcela zničila důvěru v pohonné jednotky rakety Antares.

Poslední zářijový den vydala vláda státu Virginia, na jejímž území se startovací komplex pro rakety typu Antares nachází, tiskovou zprávu, avizující úspěšné dokončení oprav infrastruktury kosmodromu. Na samotné startovní rampě 0A (Antares dopadl a vybuchnul na pláži vedle ní) bylo nutno spravit vodní pumpy, které během prvních okamžiků letu vytvářejí pod raketou hradbu z tekutiny, aby nebyl zvedající se kolos poškozen odrazy zvukových vln, dále elektroinstalaci, požární hlásiče a komponenty pro tankování rakety kerosinem a kapalným kyslíkem přímo na rampě.

Technici rovněž poblíž rampy vztyčili dva nové hromosvody (jejich předchůdci rovněž padli za oběť loňské havárii) a upravili hydrauliku pro vztyčování rakety na rampě z vodorovné do svislé polohy.

29. říjen 2014, místo dopadu a exploze rakety Antares, poškozený vypouštěcí komplex následujícího rána poté. Autor: Virginia Commercial Space Flight Authority
29. říjen 2014, místo dopadu a exploze rakety Antares, poškozený vypouštěcí komplex následujícího rána poté.
Autor: Virginia Commercial Space Flight Authority
Servisní práce na startovní rampě šly hladce, skončily v plánovaném čase, rozhořel se nicméně spor, kdo je zaplatí. Vypouštěcí komplex 0A je součástí kosmodromu NASA na ostrově Wallops při pobřeží Virginie, samotná rampa pro Antares je však majetkem státu a firma Orbital ji má v pronájmu. Když byly žádány peníze na opravy i od NASA, kosmická agentura se ohradila s tím, že veškeré opravy by měl platit stát Virginia z logické pojistky pro takovéto případy, s nimiž provozovatel startovní rampy přeci musí počítat. Neochotná NASA ve výsledku musela uvolnit ze svých financí asi 5 milionů dolarů na likvidace škod, zbytek do celkové částky 15 200 000 dolarů dodala vláda Virginie a firma Orbital coby provozovatel selhavší rakety. Ještě jeden milion Orbital poslala coby „pokutu“ za ničení federálního majetku na rekonstrukci budov NASA, které výbuch Antara rovněž poškodil.

Opravená startovní rampa nyní projde testy, zda je připravena na obnovení provozu.

Dodnes visí ve vzduchu otázka ohledně příčin spektakulární havárie, přesné výsledky vyšetřování dodnes nebyly zveřejněny (což ostatně ani není povinnost soukromé firmy), koncem letošního března dokonce federální autority smetly ze stolu závěrečnou zprávu vyšetřovací komise jako nedostatečnou. V hrubých obrysech má Orbital ATK však jasno – osud rakety zjevně zpečetilo selhání jednoho ze dvou motorů AJ26 na prvním stupni.

Tyto motory na kerolox (kerosin + kapalný kyslík) byly vyrobeny počátkem 70. let v SSSR pro neúspěšnou raketu N 1, která měla dostat sovětské kosmonauty na Měsíc. Po 20 letech jejich skladování je s ohledem na vysokou efektivitu jednotek zakoupila a předělala americká firma Aerojet Rocketdyne, od které je posléze získala Orbital pro pohon raket Antares k ISS. Firma Orbital z havárie viní výhradně jeden z motorů AJ26, který 13 sekund po zážehu nezvládl zátěž a vybuchnul. Je to vlastně i docela logické hledisko, protože jen necelý půlrok před havárií jeden motor AJ26 při kvalifikačním minutovém zážehu rovněž explodoval a zničil stav pro testování. Zub času je holt zub času.

Technici na kosmodromu Wallops instalují do rakety Antares dva nové motory RD-181. Autor: spaceflightnow.com
Technici na kosmodromu Wallops instalují do rakety Antares dva nové motory RD-181.
Autor: spaceflightnow.com
Firma Orbital ATK se po nešťastné ztrátě mise ke kosmické stanici rozhodla urychlit beztak plánovanou výměnu motorů pro svou raketu, zbylé jednotky AJ26 prodala za 50 milionů dolarů zpět Aerojet Rocketdyne a šla rovnou ke zdroji, ještě před koncem roku 2014 uzavřela v Rusku smlouvu o dodávce několika desítek zbrusu nových motorů RD-181 z koncernu Eněrgomaš (Rusové si tehdy kladli podmínku, že Antares nebude vynášet americké vojenské náklady), které by měly být spolehlivější, silnější a navíc spalující skoro stejnou pohonnou směs jako AJ26, nebudou tudíž nutné žádné drastické změny na již vyrobených prvních stupních Antares.

Čtyři motory RD-181 jsou již v USA v rukou Orbital ATK, první dva už technici integrovali do spodního stupně rakety Antares a po dokončení testů rekonstruované rampy 0A (asi počátkem roku 2016) přijde na řadu pokusný zážeh nové sestavy. Obnovení startů raket Antares s loděmi Cygnus k Mezinárodní vesmírné stanici firma avizovala na květen 2016, byť by se to dalo stihnout i v březnu.

Orbital ATK v roce 2008 podepsala s NASA kontrakt za 1,9 mld. dolarů na osm zásobovacích misí, ohnivým divadlem na kosmodromu Wallops vloni skončila třetí v řadě. Nedávno si však NASA u Orbital rozšířila objednávku – do roku 2018 bude startovat Cygnusů celkem 10.

Astronauti však bez jídla a nářadí nebudou, než se vrátí na scénu po výměně motorů Antares, tak celkem dvakrát odstartuje do vesmíru loď Cygnus na raketě Atlas 5, starty zakoupila pro kontrakt s NASA Orbital z vlastních úspor od United Launch Alliance, Atlas je navíc silnější než Antares a umožňuje plně využít nákladní kapacity 3,5 tuny, které pojme vylepšená verze Cygnusu.

Start rakety Atlas 5 v konfiguraci 4-0-1, v níž bude vynášet i lodě Cygnus (4 metry průměr aerodynamického krytu nákladu, 0 pomocných motorů SRB, 1 motor na horním stupni Centaur). Autor: Wikipedia
Start rakety Atlas 5 v konfiguraci 4-0-1, v níž bude vynášet i lodě Cygnus (4 metry průměr aerodynamického krytu nákladu, 0 pomocných motorů SRB, 1 motor na horním stupni Centaur).
Autor: Wikipedia
Poprvé vzlétne Cygnus s pomocí Atlasu 5 třetího prosince, se štěstím o den dříve, poletí se z mysu Canaveral. Nákladní hermetický modul pro loď Cygnus dopravil italský výrobce Thales Alenia Space do sousedního Kennedyho střediska NASA již v srpnu, modul prochází přípravou ve stejné montážní hale, ve které se kdysi chystaly ke startu i náklady raketoplánů včetně jednotlivých sekcí stanice ISS. Servisní modul pro prosincový let Cygnusu, který bude lodi zajišťovat pohon a elektřinu, si Orbital vyrábí sama a v Kennedyho centru jej očekávají příští týden.

Vlastně se s trochou nadsázky dá říci, že Atlas 5 dočasně vypomůže před narozením svého mladšího bratříčka, protože ULA montuje do prvního stupně Atlasů velmi podobné ruské motory RD-180 těm, které nyní zakoupila Orbital pro Antares.

Čtvrtý operační Cygnus (počítaje i exemplář zničený vloni v říjnu) se má k ISS dopracovat 6. prosince a přivézt asi 3,5 tuny zásob, výbavy a vědeckých experimentů. Půjde zároveň o premiéru nové verze lodi s větší nákladní sekcí a vylepšenými solárními panely.

Úloha ULA a raket Atlas 5 v zásobování stanice tím nekončí, aby Orbital dala svým technikům, připravujícím Antares ke startům s novými motory, více času, zakoupila firma nedávno i druhý start na raketě Atlas 5, předběžně stanovený na 10. března 2016, opět z mysu Canaveral. Dopravní kapacita na komerčním trhu raket se obvykle musí zajistit a domluvit až 2 roky předem, Orbital však měla štěstí, jelikož březnový start Atlasu 5 přišel o náklad – zpoždění programu meteorologických družic oddálilo start satelitu GOES – R americké společnosti NOAA.

Finanční podrobnosti partnerství Orbital ATK + United Launch Alliance nebyly zveřejněny.

 

 

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Spaceflightnow.com 12. 8. 2015
[2] Spaceflightnow.com 6. 10. 2015
[3] Spaceflightnow.com 7. 10. 2015



O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.

Štítky: Orbital ATK, Loď Cygnus, Raketa Antares, ISS, Atlas V, United launch alliance


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »