Firma Orbital ATK se po havárii rakety Antares vrací pomalu do hry
Pekelnou explozí vedle startovací rampy se skončila v říjnu 2014 mise rakety Antares se zásobovací lodí Cygnus k Mezinárodní vesmírné stanici. Nosiče Antares a plavidla Cygnus jsou od té doby uzemněny, přesné výsledky vyšetřování havárie jsou dosud interní záležitostí, Orbital ATK však přece svítá na lepší časy a blíží se její návrat na výsluní kosmických startů. Pojďme se podívat, co je okolo Orbital a jejích letů na ISS nového.
Divák živého přenosu v pozdní sváteční večer 28. října 2014 tomu ani věřit nechtěl a myslel si cosi o zaseknutém videostreamu. Raketa Antares s lodí Cygnus na špici v odtikávání posledních vteřin zapálila motory a začala se zvedat k potemnělému nebi, minula věž startovní rampy ale po nějakých ani ne 15 sekundách letu se zcela evidentně „rozsypaly“ motory spodního stupně a směr letu Antara se změnil – zpátky k zemi. Ohnivá koule v těsném sousedství vypouštěcího komplexu, vyprodukovaná explozí zmrzačeného nosiče, byla nezbytnou tečkou za děsivou podívanou, která si bohudík nevyžádala žádné újmy na životech a zdraví pozemního personálu.
Video z nehody (Youtube.com/RT)
Havárie však pošramotila startovací rampu a zcela zničila důvěru v pohonné jednotky rakety Antares.
Poslední zářijový den vydala vláda státu Virginia, na jejímž území se startovací komplex pro rakety typu Antares nachází, tiskovou zprávu, avizující úspěšné dokončení oprav infrastruktury kosmodromu. Na samotné startovní rampě 0A (Antares dopadl a vybuchnul na pláži vedle ní) bylo nutno spravit vodní pumpy, které během prvních okamžiků letu vytvářejí pod raketou hradbu z tekutiny, aby nebyl zvedající se kolos poškozen odrazy zvukových vln, dále elektroinstalaci, požární hlásiče a komponenty pro tankování rakety kerosinem a kapalným kyslíkem přímo na rampě.
Technici rovněž poblíž rampy vztyčili dva nové hromosvody (jejich předchůdci rovněž padli za oběť loňské havárii) a upravili hydrauliku pro vztyčování rakety na rampě z vodorovné do svislé polohy.
Servisní práce na startovní rampě šly hladce, skončily v plánovaném čase, rozhořel se nicméně spor, kdo je zaplatí. Vypouštěcí komplex 0A je součástí kosmodromu NASA na ostrově Wallops při pobřeží Virginie, samotná rampa pro Antares je však majetkem státu a firma Orbital ji má v pronájmu. Když byly žádány peníze na opravy i od NASA, kosmická agentura se ohradila s tím, že veškeré opravy by měl platit stát Virginia z logické pojistky pro takovéto případy, s nimiž provozovatel startovní rampy přeci musí počítat. Neochotná NASA ve výsledku musela uvolnit ze svých financí asi 5 milionů dolarů na likvidace škod, zbytek do celkové částky 15 200 000 dolarů dodala vláda Virginie a firma Orbital coby provozovatel selhavší rakety. Ještě jeden milion Orbital poslala coby „pokutu“ za ničení federálního majetku na rekonstrukci budov NASA, které výbuch Antara rovněž poškodil.
Opravená startovní rampa nyní projde testy, zda je připravena na obnovení provozu.
Dodnes visí ve vzduchu otázka ohledně příčin spektakulární havárie, přesné výsledky vyšetřování dodnes nebyly zveřejněny (což ostatně ani není povinnost soukromé firmy), koncem letošního března dokonce federální autority smetly ze stolu závěrečnou zprávu vyšetřovací komise jako nedostatečnou. V hrubých obrysech má Orbital ATK však jasno – osud rakety zjevně zpečetilo selhání jednoho ze dvou motorů AJ26 na prvním stupni.
Tyto motory na kerolox (kerosin + kapalný kyslík) byly vyrobeny počátkem 70. let v SSSR pro neúspěšnou raketu N 1, která měla dostat sovětské kosmonauty na Měsíc. Po 20 letech jejich skladování je s ohledem na vysokou efektivitu jednotek zakoupila a předělala americká firma Aerojet Rocketdyne, od které je posléze získala Orbital pro pohon raket Antares k ISS. Firma Orbital z havárie viní výhradně jeden z motorů AJ26, který 13 sekund po zážehu nezvládl zátěž a vybuchnul. Je to vlastně i docela logické hledisko, protože jen necelý půlrok před havárií jeden motor AJ26 při kvalifikačním minutovém zážehu rovněž explodoval a zničil stav pro testování. Zub času je holt zub času.
Firma Orbital ATK se po nešťastné ztrátě mise ke kosmické stanici rozhodla urychlit beztak plánovanou výměnu motorů pro svou raketu, zbylé jednotky AJ26 prodala za 50 milionů dolarů zpět Aerojet Rocketdyne a šla rovnou ke zdroji, ještě před koncem roku 2014 uzavřela v Rusku smlouvu o dodávce několika desítek zbrusu nových motorů RD-181 z koncernu Eněrgomaš (Rusové si tehdy kladli podmínku, že Antares nebude vynášet americké vojenské náklady), které by měly být spolehlivější, silnější a navíc spalující skoro stejnou pohonnou směs jako AJ26, nebudou tudíž nutné žádné drastické změny na již vyrobených prvních stupních Antares.
Čtyři motory RD-181 jsou již v USA v rukou Orbital ATK, první dva už technici integrovali do spodního stupně rakety Antares a po dokončení testů rekonstruované rampy 0A (asi počátkem roku 2016) přijde na řadu pokusný zážeh nové sestavy. Obnovení startů raket Antares s loděmi Cygnus k Mezinárodní vesmírné stanici firma avizovala na květen 2016, byť by se to dalo stihnout i v březnu.
Orbital ATK v roce 2008 podepsala s NASA kontrakt za 1,9 mld. dolarů na osm zásobovacích misí, ohnivým divadlem na kosmodromu Wallops vloni skončila třetí v řadě. Nedávno si však NASA u Orbital rozšířila objednávku – do roku 2018 bude startovat Cygnusů celkem 10.
Astronauti však bez jídla a nářadí nebudou, než se vrátí na scénu po výměně motorů Antares, tak celkem dvakrát odstartuje do vesmíru loď Cygnus na raketě Atlas 5, starty zakoupila pro kontrakt s NASA Orbital z vlastních úspor od United Launch Alliance, Atlas je navíc silnější než Antares a umožňuje plně využít nákladní kapacity 3,5 tuny, které pojme vylepšená verze Cygnusu.
Poprvé vzlétne Cygnus s pomocí Atlasu 5 třetího prosince, se štěstím o den dříve, poletí se z mysu Canaveral. Nákladní hermetický modul pro loď Cygnus dopravil italský výrobce Thales Alenia Space do sousedního Kennedyho střediska NASA již v srpnu, modul prochází přípravou ve stejné montážní hale, ve které se kdysi chystaly ke startu i náklady raketoplánů včetně jednotlivých sekcí stanice ISS. Servisní modul pro prosincový let Cygnusu, který bude lodi zajišťovat pohon a elektřinu, si Orbital vyrábí sama a v Kennedyho centru jej očekávají příští týden.
Vlastně se s trochou nadsázky dá říci, že Atlas 5 dočasně vypomůže před narozením svého mladšího bratříčka, protože ULA montuje do prvního stupně Atlasů velmi podobné ruské motory RD-180 těm, které nyní zakoupila Orbital pro Antares.
Čtvrtý operační Cygnus (počítaje i exemplář zničený vloni v říjnu) se má k ISS dopracovat 6. prosince a přivézt asi 3,5 tuny zásob, výbavy a vědeckých experimentů. Půjde zároveň o premiéru nové verze lodi s větší nákladní sekcí a vylepšenými solárními panely.
Úloha ULA a raket Atlas 5 v zásobování stanice tím nekončí, aby Orbital dala svým technikům, připravujícím Antares ke startům s novými motory, více času, zakoupila firma nedávno i druhý start na raketě Atlas 5, předběžně stanovený na 10. března 2016, opět z mysu Canaveral. Dopravní kapacita na komerčním trhu raket se obvykle musí zajistit a domluvit až 2 roky předem, Orbital však měla štěstí, jelikož březnový start Atlasu 5 přišel o náklad – zpoždění programu meteorologických družic oddálilo start satelitu GOES – R americké společnosti NOAA.
Finanční podrobnosti partnerství Orbital ATK + United Launch Alliance nebyly zveřejněny.
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Spaceflightnow.com 12. 8. 2015
[2] Spaceflightnow.com 6. 10. 2015
[3] Spaceflightnow.com 7. 10. 2015