Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Hayabusa-2: další odběr vzorku z asteroidu

Hayabusa-2: další odběr vzorku z asteroidu

Připravovaná japonská sonda Hayabusa-2
Připravovaná japonská sonda Hayabusa-2
Japonská vláda dala oficiálně zelenou realizaci projektu Hayabusa-2. Automatická mise by měla startovat v roce 2014. Jejím úkolem bude odběr vzorků horniny z blízkozemního asteroidu a jejich doprava na Zemi. Start sondy Hayabusa-2 se musí uskutečnit v červenci 2014, aby bylo dosaženo plánovaného cíle - asteroidu (162173) 1999 JU3, jehož velikost dosahuje 980 m.

Tato planetka, která stále ještě nebyla pojmenována, patří mezi asteroidy typu C s vyšším obsahem organických látek a vody, tj. mezi nejrozšířenější tělesa ve Sluneční soustavě. Pozorování pomocí pozemních dalekohledů naznačují, že planetka má přibližně sférický tvar a je velmi tmavá. Její albedo bylo určeno na 0,06, což znamená, že se od jejího povrchu odráží pouhých 6 % dopadajícího záření. Kolem vlastní osy se otočí jednou dokola přibližně za 7,6 hodiny.

Kosmická sonda Hayabusa-2 by měla dosáhnout svého cíle v polovině roku 2018, odlet směrem k Zemi je naplánován na prosinec 2019. Přistání návratového pouzdra s odebranými vzorky na zemském povrchu je plánováno na konec roku 2020.

Japonští vědci pracují podle plánovaného harmonogramu tak, aby vše bylo připraveno ke startu během poměrně úzkého startovního okna, které je přesně načasováno na okamžik, kdy asteroid bude ve správné poloze vůči Zemi. JAXA počítá v případě nutnosti i se záložním startovním oknem v roce 2015, které však již není z časového hlediska tak výhodné. Návratový modul se vzorky horniny by přistál na Zemi mnohem později.

Celkové náklady na realizaci mise pravděpodobně přesáhnou 200 miliónů dolarů.

Firma NEC Corp. of Tokyo oznámila 25. ledna 2012, že zahájila návrh systémů sondy o hmotnosti kolem 600 kg, návrh komunikačního systému a kamery pro oblast infračerveného záření. Firma NEC byla rovněž výrobcem sondy Hayabusa, která byla vypuštěna v roce 2003 a v roce 2010 její návratový modul úspěšně přistál na Zemi.

Zařízení pro odběr vzorků sondy Hayabusa při vlastním odběru selhávalo, činnost samotné sondy byla ochromena v důsledku úniku pohonných látek a výpadku raketových motorů. Avšak sonda byla nakonec úspěšně navedena zpět k Zemi za využití pokulhávajícího iontového pohonu a měkce přistála na padácích na území Austrálie.

Uvnitř návratového modulu vědci našli malinké částice materiálu z asteroidu Itokawa, jehož tvar připomíná bramboru o délce 500 m. Prvotní výzkum ukázal, že zkoumané vzorky neobsahují žádný organický materiál. Vědci rovněž oznámili, že analýza vzorků potvrdila fakt, že hornina planetky Itokawa se zformovala před 4,6 miliardami roků, na samém úsvitu dějin Sluneční soustavy.

Připravovaná japonská sonda Hayabusa-2
Připravovaná japonská sonda Hayabusa-2
Hayabusa-2 se pokusí vyvarovat problémů, které doprovázely prakticky celý let její předchůdkyně. Nová mise bude mnohem delší dobu využívat iontový pohon, zdokonalený systém orientace a navigace k zabezpečení měkkého přistání na povrchu asteroidu 1999 JU3, novou anténu a výškoměr.

Pro odběr vzorků horniny bude použit renovovaný systém, který byl upraven tak, aby nedošlo k podobným problémům jako v roce 2005 u předcházející mise. Místo vystřelení projektilu vysokou rychlostí z malé vzdálenosti, jak se předpokládalo u sondy Hayabusa, bude u nové mise Hayabusa-2 shozen impaktor o hmotnosti 2 kg z výšky 300 m nad povrchem. Po nárazu do povrchu asteroidu dojde k vytvoření kráteru o průměru několika metrů a rovněž k vyvržení úlomků podpovrchového materiálu. V tomto okamžiku bude hlavní sonda "schována" za planetkou.

Jakmile se prach usadí, sonda Hayabusa-2 se přiblíží nad místo exploze a odebere pomocí trychtýře vzorky do speciální komůrky. Pokud vše půjde podle plánu, přistane návratové pouzdro s mnohem větší zásobou odebrané horniny, než tomu bylo u sondy Hayabusa v roce 2010.

Zdroj: www.spaceflightnow.com a www.jspec.jaxa.jp
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »