Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Hayabusa-2: další odběr vzorku z asteroidu

Hayabusa-2: další odběr vzorku z asteroidu

Připravovaná japonská sonda Hayabusa-2
Připravovaná japonská sonda Hayabusa-2
Japonská vláda dala oficiálně zelenou realizaci projektu Hayabusa-2. Automatická mise by měla startovat v roce 2014. Jejím úkolem bude odběr vzorků horniny z blízkozemního asteroidu a jejich doprava na Zemi. Start sondy Hayabusa-2 se musí uskutečnit v červenci 2014, aby bylo dosaženo plánovaného cíle - asteroidu (162173) 1999 JU3, jehož velikost dosahuje 980 m.

Tato planetka, která stále ještě nebyla pojmenována, patří mezi asteroidy typu C s vyšším obsahem organických látek a vody, tj. mezi nejrozšířenější tělesa ve Sluneční soustavě. Pozorování pomocí pozemních dalekohledů naznačují, že planetka má přibližně sférický tvar a je velmi tmavá. Její albedo bylo určeno na 0,06, což znamená, že se od jejího povrchu odráží pouhých 6 % dopadajícího záření. Kolem vlastní osy se otočí jednou dokola přibližně za 7,6 hodiny.

Kosmická sonda Hayabusa-2 by měla dosáhnout svého cíle v polovině roku 2018, odlet směrem k Zemi je naplánován na prosinec 2019. Přistání návratového pouzdra s odebranými vzorky na zemském povrchu je plánováno na konec roku 2020.

Japonští vědci pracují podle plánovaného harmonogramu tak, aby vše bylo připraveno ke startu během poměrně úzkého startovního okna, které je přesně načasováno na okamžik, kdy asteroid bude ve správné poloze vůči Zemi. JAXA počítá v případě nutnosti i se záložním startovním oknem v roce 2015, které však již není z časového hlediska tak výhodné. Návratový modul se vzorky horniny by přistál na Zemi mnohem později.

Celkové náklady na realizaci mise pravděpodobně přesáhnou 200 miliónů dolarů.

Firma NEC Corp. of Tokyo oznámila 25. ledna 2012, že zahájila návrh systémů sondy o hmotnosti kolem 600 kg, návrh komunikačního systému a kamery pro oblast infračerveného záření. Firma NEC byla rovněž výrobcem sondy Hayabusa, která byla vypuštěna v roce 2003 a v roce 2010 její návratový modul úspěšně přistál na Zemi.

Zařízení pro odběr vzorků sondy Hayabusa při vlastním odběru selhávalo, činnost samotné sondy byla ochromena v důsledku úniku pohonných látek a výpadku raketových motorů. Avšak sonda byla nakonec úspěšně navedena zpět k Zemi za využití pokulhávajícího iontového pohonu a měkce přistála na padácích na území Austrálie.

Uvnitř návratového modulu vědci našli malinké částice materiálu z asteroidu Itokawa, jehož tvar připomíná bramboru o délce 500 m. Prvotní výzkum ukázal, že zkoumané vzorky neobsahují žádný organický materiál. Vědci rovněž oznámili, že analýza vzorků potvrdila fakt, že hornina planetky Itokawa se zformovala před 4,6 miliardami roků, na samém úsvitu dějin Sluneční soustavy.

Připravovaná japonská sonda Hayabusa-2
Připravovaná japonská sonda Hayabusa-2
Hayabusa-2 se pokusí vyvarovat problémů, které doprovázely prakticky celý let její předchůdkyně. Nová mise bude mnohem delší dobu využívat iontový pohon, zdokonalený systém orientace a navigace k zabezpečení měkkého přistání na povrchu asteroidu 1999 JU3, novou anténu a výškoměr.

Pro odběr vzorků horniny bude použit renovovaný systém, který byl upraven tak, aby nedošlo k podobným problémům jako v roce 2005 u předcházející mise. Místo vystřelení projektilu vysokou rychlostí z malé vzdálenosti, jak se předpokládalo u sondy Hayabusa, bude u nové mise Hayabusa-2 shozen impaktor o hmotnosti 2 kg z výšky 300 m nad povrchem. Po nárazu do povrchu asteroidu dojde k vytvoření kráteru o průměru několika metrů a rovněž k vyvržení úlomků podpovrchového materiálu. V tomto okamžiku bude hlavní sonda "schována" za planetkou.

Jakmile se prach usadí, sonda Hayabusa-2 se přiblíží nad místo exploze a odebere pomocí trychtýře vzorky do speciální komůrky. Pokud vše půjde podle plánu, přistane návratové pouzdro s mnohem větší zásobou odebrané horniny, než tomu bylo u sondy Hayabusa v roce 2010.

Zdroj: www.spaceflightnow.com a www.jspec.jaxa.jp
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



18. vesmírný týden 2026

18. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 27. 4. do 3. 5. 2026. Měsíc bude v úplňku. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce se zvýšila. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) prošla zorným polem koronografů a zjasnila asi na 1 mag. V Polsku se díky českým astronomům podařilo nalézt železný meteorit z pádu výrazného bolidu 17. 4. Raketa New Glenn společnosti Blue Origin potřetí startovala a stejný první stupeň podruhé přistál, ale náklad nebyl dopraven. K ISS se přibližně po měsíci vydal další nákladní Progress. V roce 1006 byla v souhvězdí Vlka spatřena jasná supernova.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M 94

Messier 94 – Galaxia Mačacie oko Messier 94, známa aj ako NGC 4736, je špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 16 miliónov svetelných rokov a patrí medzi výrazné galaxie severnej jarnej oblohy. Objavil ju francúzsky astronóm Pierre Méchain v roku 1781 a krátko nato ju Charles Messier zaradil do svojho známeho katalógu. M94 je na prvý pohľad nápadná mimoriadne jasnou centrálnou oblasťou. Tá je obklopená vnútorným prstencom, v ktorom prebieha intenzívna tvorba nových hviezd. Na astrofotografii sa tieto aktívne oblasti prejavujú ako jemné červenkasté štruktúry, teda oblasti ionizovaného vodíka, kde mladé horúce hviezdy ožarujú okolitý plyn. Zaujímavá je aj slabšia vonkajšia oblasť galaxie. Staršie popisy ju často označovali ako vonkajší prstenec, no modernejšie pozorovania ukázali, že ide skôr o zložitejšiu štruktúru vonkajších špirálových ramien a aktívneho disku. Práve táto nenápadná, rozptýlená časť galaxie je na fotografii náročnejšia na zachytenie, pretože má veľmi nízku plošnú jasnosť a ľahko zaniká v pozadí oblohy. Jadro M94 je klasifikované ako LINER, teda oblasť s nízko ionizovanými emisnými čiarami. V centre galaxie sa nachádza aj supermasívna čierna diera s hmotnosťou približne 16 miliónov hmotností Slnka. M94 je preto zaujímavá nielen svojím vzhľadom, ale aj dynamikou centrálnej oblasti. Táto galaxia je výborným príkladom objektu, ktorý na prvý pohľad pôsobí pomerne jednoducho – ako jasné galaktické jadro obklopené hladkým diskom. Pri hlbšom pohľade sa však ukáže zložitejšia stavba: vnútorný hviezdotvorný prstenec, slabé vonkajšie ramená, jemný galaktický disk a množstvo vzdialených galaxií v pozadí. Práve tieto detaily robia z M94 veľmi zaujímavý cieľ pre astrofotografiu. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 150x180sec. R, 138x180sec. G, 138x180sec. B, 389x120sec. L, 98x600sec Halpha, 160x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 25.2. až 18.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »