Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Huygens přistál na Titanu!

Huygens přistál na Titanu!

Titan_huygens.jpg
V pátek 14. ledna 2005 přistál evropský modul Huygens na povrchu největšího Saturnova měsíce. Titan je teprve druhým měsícem ve sluneční soustavě, na jehož povrchu přistálo lidmi vyrobené těleso (tím prvním měsícem byl samozřejmě souputník naší Země - Měsíc).

Výsadkový modul pracoval bezchybně i po více než sedmileté pouti vesmírem. Až do 25. 12. 2004 byl Huygens součástí americké sondy Cassini (start 15. 10. 1997). Po oddělení zamířil Huygens nezadržitelně do husté atmosféry Titanu. Průlet ovzduším začal ve výšce 1270 km a trval 2 hodiny 27 minut a 50 sekund. Rychlost dopadu na povrch měsíce byla 4,5 m/s.

Data z modulu Huygens byla předávána na Zemi přes sondu Cassini. Celkem bylo pořízeno více než 350 fotografií, nehledě na další údaje ze zbývajících přístrojů, předávané postupně na Zemi ze vzdálenosti 1,2 miliardy kilometrů. Představitelé ESA uvádějí, že tato mise skončila absolutním úspěchem. Přístroje pracovaly bez problémů po celou dobu aktivní fáze letu, tj. během sestupu atmosférou i po přistání na povrchu. Přestože na povrchu měsíce byla teplota -180 °C, uvnitř modulu panovala příjemná "pokojová" teplota. Data byla ze sondy Huygens předávána na sondu Cassini celkově více než 4 hodiny.

První fotografie, kterou obdrželo řídící středisko ESA, byla pořízena ve výšce 16,2 km. Na snímku (viz obrázek) je dobře patrna světlá oblast, která je protkána tmavými klikatými čarami, které připomínají krátké rozvětvené "odvodňovací" kanály, směřující k pobřežní linii. Vědci předpokládají, že se může jednat o pevný povrch pokrytý ledem, po jehož povrchu tečou proudy kapalného metanu. Tmavá oblast v blízkosti může být jezero či moře kapalného metanu. Oblast přistání je poměrně rovinatá, pouze s malými vyvýšeninami v okolí.

Během sestupu přístroje sondy potvrdily, že atmosféra Titanu obsahuje dusík, metan a etan, což bylo známo již dříve z pozemních spektroskopických pozorování. Vzhledem k nízké teplotě (-180 °C) vypadávají ze zelených oblaků kapky metanového deště o velikosti jablka. Celý měsíc je zahalen do oranžové mlhy. Vanou zde poměrně silné větry o rychlosti asi 7 m/s. Pevný povrch je pokryt vrstvou podobnou hustému mraženému "krému" zatím neidentifikované hmoty o tloušťce několika centimetrů. Ve výšce 20 km nad povrchem se nachází hustá vrstva oblačnosti, tvořená metanem.

Data jsou postupně zpracovávána a vyhodnocována. Výše uvedené informace jsou většinou předběžné a postupně budou upřesňovány.

Zdroj: spacenews
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »