Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Indická družice se úspěšně vrátila z vesmíru

Indická družice se úspěšně vrátila z vesmíru

Kresba indické návratové družice SRE-1.
Kresba indické návratové družice SRE-1.
Z kosmodromu Shriharikota High Altitude Range byla 10. 1. 2007 vypuštěna pomocí nosné rakety PSLV-C7 (Polar Satellite Launch Vehicle) indická návratová družice SRE-1 (Space capsule Recovery Experiment). Dne 22. 1. 2007 tato technologická družice úspěšně přistála ve vodách Bengálského zálivu, 140 km východně od ostrova Shriharikota.

Čtveřice družic, vynesená při startu indické nosné rakety PSLV-C7.
Čtveřice družic, vynesená při startu indické nosné rakety PSLV-C7.

Při úspěšném startu byly na oběžnou dráhu společně s návratovou kabinou SRE-1 dopraveny ještě indická družice pro dálkový průzkum CARTOSAT-2 (hmotnost 680 kg) a dvě malé družice LAPAN-TUBSAT (56 kg, Indonésie) a PEHUENSAT-1 (6 kg, Argentina).

Po startu byla družice SRE-1 navedena na kruhovou polární oběžnou dráhu ve výšce 637 km nad zemským povrchem. V průběhu přípravy na návrat byla její oběžná dráha změněna na eliptickou. Perigeum (nejmenší vzdálenost od povrchu Země) dráhy bylo sníženo na 485 km a apogeum (nejvyšší bod dráhy) bylo zvýšeno na 639 km. Příkaz ke změně dráhy vyslalo 19. 1. 2007 řídící centrum v Bangalore.

Návratové těleso SRE-1 se systémem tepelné ochrany na povrchu.
Návratové těleso SRE-1 se systémem tepelné ochrany na povrchu.

V pondělí 22. 1. 2007 byla provedena změna orientace družice a následně byly zapojeny její brzdící raketové motory. Návratové pouzdro vstoupilo do zemské atmosféry rychlostí 8 km/s, tj. 28 800 km/h (ve výšce 100 km). Během průletu atmosférou bylo návratové pouzdro chráněno před vysokým žárem pomocí systému tepelné ochrany – destičkami z ablativního materiálu.

Návratové těleso o hmotnosti 550 kg tvaru kónického kužele mělo průměr 2 m a výšku 1,6 m.

Přistání modelu indické návratové družice SRE-1.
Přistání modelu indické návratové družice SRE-1.

Při sestupu byla až do výšky 5 km přistávací rychlost snižována v důsledku aerodynamického brždění až na hodnotu 101 m/s (364 km/h). Stabilizační a brzdící padák pak snížily rychlost klesání na 47 m/s (170 km/h). Hlavní brzdící padák byl rozvinut ve výšce 2 km a návratová kabina SRE-1 nakonec přistála rychlostí 12 m/s (43 km/h) ve vlnách Bengálského zálivu. Po dopadu byl ihned aktivován nafukovací systém plováků, který udržel kabinu na mořské hladině až do vylovení.

V průběhu 12denního pobytu na oběžné dráze kolem Země byly na palubě SRE-1 úspěšně realizovány 2 experimenty, provedené v prostředí mikrogravitace. První experiment se vztahoval k tavení kovů a jejich následné krystalizaci v podmínkách mikrogravitace (beztížného stavu). Tento experiment, který navrhly indická výzkumná centra Indian Institute of Science (Bangalore) a Vikram Sarabhai Space Centre (Thiruvananthapuram), byl proveden v izotermální ohřívací peci. Druhý experiment, který navrhla Národní metalurgická laboratoř (Jamshedpur), byl zaměřen na studium syntézy nanokrystalů v podmínkách mikrogravitace (experiment sledující biomimetické reakce anorganických materiálů v beztíži). Výsledky tohoto experimentu mohou pomoci v navrhování lepších biomateriálů, blízkých přírodním biologickým produktům. Výsledky experimentů budou důkladně analyzovány hlavními vědeckými výzkumníky obou projektů.

Vylovení indické družice SRE-1 po úspěšném přistání.
Vylovení indické družice SRE-1 po úspěšném přistání.

Úspěšný start, splnění plánovaných experimentů a návrat přistávací kabiny demonstroval schopnost Indie realizovat některé významné technologie včetně kosmických experimentů a dopravy materiálu z vesmíru na zemský povrch.

Zkušební testy návratové kabiny SRE-1 se uskutečnily již v roce 2004. Při třech zkouškách byla maketa družice shozena z vrtulníku k prověření závěrečné fáze přistávacího manévru – přistání na padácích.

Zdroj: www.isro a www.isro.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »