Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Indické plány pilotovaných letů

Indické plány pilotovaných letů

indicke-rakety-lg.jpg
Indie plánuje na rok 2005 vypuštění své první umělé družice, vybavené návratovou kabinou o hmotnosti 500 kg. Družice je označována jako SRE (Space capsule Recovery Experiment). Plánuje se její vícenásobné použití. Je také označována jako předchůdce kosmické lodi pro případné pilotované lety na oběžnou dráhu kolem Země. K tomuto účelu Indie také připravuje třetí generaci nosné rakety GSLV (Geostationary Satellite Launch Vehicle, Mk III a její silnější variantu Mk IV).

První start nové rakety je naplánován na rok 2008. Na nízkou oběžnou dráhu bude schopna dopravit pilotovanou kosmickou loď o hmotnosti 10 tun. Informoval o tom G. Madhavan Nair, ředitel organizace ISRO (Indian Space Research Organization). "Naším cílem je zkonstruovat kosmickou stanici a dopravovat do vesmíru kosmonauty," prohlásil Nair. Indie se chce stát čtvrtou mocností světa, po Rusku, USA a Číně, která je schopna pomocí vlastní nosné rakety, na palubě vlastní kosmické lodi dopravit do vesmíru vlastního kosmonauta.

Družice SRE bude vypuštěna ve druhé polovině roku 2005 společně s další družicí Cartosat-2 pomocí nosné rakety PSLV (Polar Satellite Launch Vehicle). Bude navedena na polární oběžnou dráhu ve výšce 650 km nad zemským povrchem. Zde bude kroužit více než jeden měsíc. Na palubě družice (její návratové části) budou probíhat v podmínkách beztížného stavu nejrůznější experimenty, zaměřené na výrobu kovových slitin a kompozitních materiálů, biologické experimenty apod. Úkolem druhé družice Cartosat-2 je detailní mapování indického subkontinentu a pořízení stereoskopických snímků.

Po ukončení experimentů přistane návratová kabina SRE na Zemi, respektive na vodní hladině Indického oceánu. Před potopením bude chráněna speciálními nafukovacími vaky. Po vylovení bude kabina s výsledky experimentů dopravena do pozemních laboratoří. Později bude použita k dalšímu letu. Připomeňme, že technologii startu a návratu umělých kosmických těles zvládly USA, Rusko, Francie, Čína, Japonsko a Evropská kosmická agentura ESA.

Zdroj:Spaceflight, September 2004 a spacedaily.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »