Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Infračervený kosmický teleskop Akari pořídil první snímky
Veselý Jan Vytisknout článek

Infračervený kosmický teleskop Akari pořídil první snímky

IC4954_IRC.jpg
Japonská infračervená družice Akari ("Světlo") byla pod původním názvem ASTRO-F vynesena na oběžnou dráhu z kosmodromu Unichoura v únoru letošního roku (viz Japonská astronomická družice ASTRO-F na oběžné dráze). Po dvou týdnech dosáhla cílové polární dráhy ve výšce přibližně 700 km nad zemským povrchem a na konci iniciační a kontrolní fáze, v dubnu 2006, pořídila první zkušební snímky. Ty potvrdily skvělou kvalitu a kondici obou kamer - FIS a IRC.

Označení IRC nese trojitá kamera citlivá k infračervenému záření kratších a středních vlnových délek (near-mid-infrared camera). Zkratkou FIS (Far Infrared Surveyor) se označuje kamera citlivá k infračervenému záření delších vlných délek. Celkový rozsah detektorů je impozantní: od 1,7 do 180 mikrometrů! Pro srovnání: lidský zrak je citlivý na vlnové délky od 0,4 do 0,8 mikrometrů. Technické podrobnosti o kamerách najdete v Encyklopedii SPACE-40.

Jedním z prvních zkučebních cílů nové kosmické observatoře se stala mlhovina IC4954. Na snímcích této mlhoviny rozlišíme plynná oblaka i jednotlivé hvězdy, které v nich nedávno vznikly a které jsou stále ještě zahaleny hustou obálkou, takže ve viditelném záření je nemůžeme detekovat. Prvním úkolem Akari je zmapovat v infračerveném oboru celou oblohu. Poté se družice zaměří na jednotlivé zajímavé objekty. Před Akari pořídila infračervenou přehlídku celé oblohy počátkem osmdesátých let minulého století družice IRAS. Porovnáme-li snímky IC4954 z Akari (na obrázku nahoře vlevo) a IRAS (vpravo), vidíme, že se máme na co těšit. Fantastická rozlišovací schopnost a vyšší citlivost detektorů družice Akari slibuje objevy a možnosti detailního studia nových, slabších a vzdálenějších zdrojů infračerveného záření.

Akari_M81.jpg
Dalším testovacím objektem se stala spirální galaxie M81. Snímky získané na vlnových délkách 3 a 4 mikrometry ukazují rozložení hvězd ve vnitřní části galaxie. Na vlnových délkách 7 a 11 mikrometrů vyzařují uhlíkaté molekuly (organický materiál) v mezihvězdných oblacích plynu. Vlnové délky 15 a 24 mikrometrů prozrazují plyn ohřátý mladými horkými hvězdami; díky tomu vidíme, že oblasti vzniku hvězd kopírují spirální ramena galaxie.

Na zpracování dat ze sondy Akari se podílí také ESA, konsorcium britských univerzit (londýnské Imerial College, The Open University a University of Sussex) za podpory PPARC, Nizozemský ústav pro kosmický výzkum (SRON) a Univerzita v Groningenu. Alberto Salama, vedoucí projektu ESA, již plánuje budoucí využití výsledků práce Akari: "... nová data budou mimořádně užitečná při plánování následných pozorování nejzajímavějších nebeských objektů pomocí infračervené observatoře Herschel, kterou připravuje ESA."

Zdroj: www.esa.int
Převzato: Hvězdárna a planetárium v Hradci Králové




O autorovi

Jan Veselý

Jan Veselý

Zabývá se popularizací astronomie a příbuzných věd. Od roku 2018 pracuje v novém týmu Planetária Praha, kam přesídlil po téměř třiceti letech působení na Hvězdárně a planetáriu v Hradci Králové. Specializuje se především na předpovídání a výpočty výjimečných úkazů na obloze a velmi důkladně se zajímá o planetu Mars a její výzkum. O astronomii, zkoumání vesmíru, ale i vztahu lidí k světu kolem nás píše na blogu (dříve zde), publikuje sloupky v příloze Orientace Lidových novin, články na Neviditelném psu a v časopise Vesmír.

Své studenty na Gymnáziu Boženy Němcové se snaží vést k pochopení, jak (skvěle a jednoduše) funguje vesmír, ať už na úrovni atomu, kuchyně, laboratoře, Sluneční soustavy, Galaxie nebo celé kosmické pavučiny. Kromě fyzikálního pohledu na svět jej zajímá hlasitá hudba (od pankáčů po Šostakoviče), divadlo, opera, výtvarné umění a historie.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »