Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Jak chránit Zemi proti asteroidům?

Jak chránit Zemi proti asteroidům?

Madmen-03.jpg
Pracovníci americké společnosti SpaceWorks Engineering, Inc. (SEI) pracují na projektu ochrany Země před srážkami s velkými asteroidy či kometami. Společnost má své sídlo v Atlantě (Georgia, USA). Na rozdíl od celé řady dřívějších návrhů včetně toho, který byl „vypracován“ filmaři Hollywoodu ve filmu Armagedon, neuvažují o rozbití „vetřelce“ pomocí jaderných náloží, ale zvolili vlastní cestu. Na projektu pracují v rámci grantu, který jim udělil NASA Institute for Advanced Concepts (NIAC) v rámci programu na vývoj nových zařízení na ochranu Země před nebezpečnými planetkami. Vedoucím projektu je Matthew Graham.

Podle názoru pracovníků společnosti SEI bude mnohem efektivnější dopravit na povrch planetky přistávací moduly, které změní její dráhu směřující k Zemi. Tohoto efektu chtějí dosáhnout následujícím způsobem: robot, který přistane na povrchu planetky, bude pomocí vrtáku odvrtávat po částech materiál planetky a „vystřelovat“ jej pomocí elektromagnetického urychlovače do okolního prostoru. Směr, kterým bude hornina vyvrhována, bude zvolen tak, aby došlo ke změně dráhy planetky vhodným směrem – mimo Zemi. Využije se známého zákona akce a reakce: robot bude pracovat jako „raketový“ motor, avšak místo žhavých plynů budou z jeho „trysky“ unikat kousky horniny. Čím vyšší bude hmotnost a rychlost vyvrhovaného materiálu, tím větší změny dráhy planetky bude dosaženo.

Madmen-02.jpg
Roboti budou pracovat pomalu ale vytrvale. Odebraný materiál budou vyvrhovat přibližně jednou za minutu. Budou rozmístěni na různých částech povrchu planetky, pracovat budou automaticky, koordinovaně a horninu budou vyvrhovat stejným směrem k dosažení maximálního účinku na pohyb planetky.

Vyvíjené zařízení je označováno zkratkou MADMEN (Modular Asteroid Deflection Mission Ejector Node – volně přeloženo Katapultovací soustava zařízení za účelem odklonění asteroidu). Samozřejmě možnosti jednoho robota budou nedostatečné k požadované změně dráhy planetky, proto se počítá s vypuštěním několika robotů. V případě, že se k Zemi bude blížit velká planetka a bude zbývat málo času na záchranu, bude nutno vypustit až několik stovek těchto robotů. Dostatečná zásoba robotů by měla být zaparkována na oběžné dráze kolem Země, připravená k okamžitému startu k objevené nebezpečné planetce, tj. k okamžitému zásahu.

Madmen-01.jpg
Vědci jsou zatím na samém začátku vývoje zařízení. Předpokládá se, že hmotnost jednoho exempláře nepřesáhne 1 tunu a jeho výška bude srovnatelná s lunárním modulem z projektu APOLLO, tj. asi 11 m. Celé zařízení bude připojeno na urychlovací stupeň s dostatečnou zásobou pohonných hmot, aby bylo možno dosáhnout zadaného cíle – nebezpečné planetky – a bezpečně přistát na jejím povrchu.

Monitorování planetek, které se mohou přiblížit k Zemi na „nebezpečnou“ vzdálenost a jejichž průměr je větší než 1 km, probíhá od roku 1998. Zatím se podařilo zaregistrovat více než 700 těles, což je asi 70 % z celkového počtu předpokládaných objektů. Vypátráni všech nebezpečných planetek by mohlo být ukončeno v roce 2008.

„Nehledě na to, že pravděpodobnost srážky Země s planetkou větší, než byl tzv. Tunguzský meteorit, je nesmírně malá, musíme být neustále ve střehu, protože následky takové události mohou mít katastrofální následky,“ prohlásil Michael Griffin, vedoucí jedné z laboratoří univerzity Johna Hopkinse.

Společnost SpaceWorks Engineering představí svůj projekt pracovníkům NASA až po definitivním návrhu. Předpokládá se, že NASA uvolní další finanční prostředky na druhou etapu vývoje obranného systému planety Země.

Zdroj: space.com




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »