Japonská rentgenová observatoř končí, zahajuje pomalý pád k Zemi

Rentgenová observatoř Suzaku, společný projekt Japonců a NASA, byla vypuštěna raketou M-V-6 v červenci roku 2005, z velké části jako náhrada za podobnou družici ASTRO E, ztracenou v únoru 2000 při havárii nosiče, raketa dřívější verze M-V-4 se tehdy zhruba 40 sekund po vzletu vychýlila z kurzu a včetně ASTRO E byla zničena při následném dopadu do vln Pacifiku.

Zajímavé je, že pokud chtějí astronomové zkoumat masivní kosmické objekty prostřednictvím rentgenového záření, je ideální teleskop vyslat do vesmíru, protože zemská atmosféra rentgenové paprsky ve velkém absorbuje a komplikuje práci observatořím na povrchu planety.

Suzaku dostala jméno podle legendárního rudého ptáka, vládce ohně v mytologiích vícero asijských národů, a disponovala trojicí vědeckých přístrojů: za Á nesla rentgenový spektrometr, který dodali vědci z NASA, přístroj však přestal pracovat už asi měsíc po startu kvůli úniku kapalného helia do okolního kosmu – toto chladící médium přitom přístroj potřebuje, aby odlišil sotva patrné teplo fotonů ze vzdálených zdrojů od blízkého „šumu“, jeho další provoz tudíž neměl smysl.

Američané rovněž pro Suzaku dodali čtyři teleskopy, které soustředily rentgenové paprsky do snímacích kamer, a trio vědeckých aparatur završoval nebývale citlivý detektor, určený opět ke snímání rentgenového záření.

Původně dvouletá plánovaná mise na zemské orbitě se postupně prodloužila až na celou dekádu vědeckých pozorování vzdáleného vesmíru, když japonští kontroloři počátkem letošního června znervózněli díky opakovaným ztrátám spojení se Suzaku, komunikace s teleskopem se dařila už jen nepravidelně, víceméně náhodně. Japonská vesmírná agentura si proto sáhla do svědomí a prověřila celkový stav Suzaku a výsledky byly mizerné – potíže s bateriemi, nabíjenými skrze solární panely, a palubními gyroskopy činily pokračování vědecké práce tohoto teleskopu velmi obtížným.

Šestadvacátého srpna letošního roku japonští vědci oficiálně oznámili ukončení mise Suzaku, poslední komunikace s observatoří proběhla ve středu 2. září, kdy letová kontrola vyslala do vesmíru příkazy odpojit baterie od elektrických obvodů a poté nadobro vypnout i komunikační systémy. Ze Suzaku se stalo mrtvé plavidlo bez života, odpojení baterií naštěstí minimalizuje možnost exploze družice a vytvoření mračna úlomků kosmického smetí, ohrožujícího budoucí mise.

Přínos mise Suzaku k poznání vesmíru je nesporný, coby rentgenová observatoř se během deseti let práce soustředila na skutečně velké věci a události – exploze supernov, černé díry a jejich nejbližší okolí, galaktické shluky, zároveň nám dala možnost představit si podobu a složení vesmíru před velmi dávnými časy. Astronomové díky Suzaku získali poznatky o stovkách milionů výbuchů supernov druhého typu (velmi staré a velmi těžké hvězdy) v Mléčné dráze od dob jejího vzniku.

„Díky datům z teleskopu Suzaku se podařilo vytipovat časový úsek asi před 10 miliardami let, kdy se vesmírem šířily těžší prvky jako třeba železo,“ uvedla NASA v tiskovém prohlášení.

Japonsko rovněž dokončuje přípravy nové rentgenové observatoře, která má do kosmu startovat počátkem příštího roku.

A co bude se Suzaku? To je trošku problém ... Na palubě se totiž nenachází žádné vybavení, které by umožnilo řízenou likvidaci observatoře. Suzaku se pohybuje na oběžné dráze zhruba 550 kilometrů nad povrchem Země a její orbita má sklon 31 stupňů vůči rovníku. Následkem tření o zbytky atmosféry v této výšce bude družice postupně zpomalovat a dříve či později neřízeně zanikne v zemském ovzduší, podle Japonců k tomu ovšem nedojde před rokem 2020. Suzaku váží asi 1,7 tuny a není vyloučeno, že některé její fragmenty přežijí ohnivý pád do atmosféry a dosáhnou zemského povrchu, ohrožení lidských životů či majetku je však velmi, velmi nepravděpodobné už jen četností vodních ploch na naší planetě. Vzhledem k dráze Suzaku jsou navíc hustě obydlené oblasti včetně celé Evropy mimo hru, družice přelétá kromě oceánů maximálně Afriku, jižní Asii, Austrálii a Střední a Jižní Ameriku.

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Spaceflightnow.com 4. 9. 2015
[2] Družice Suzaku na anglické wikipedii