Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  K Hubblovu dalekohledu později?
Petr Kubala Vytisknout článek

K Hubblovu dalekohledu později?

HST při misi STS-103 v prosinci 1999.
HST při misi STS-103 v prosinci 1999.
Termín mise amerického raketoplánu Atlantis k Hubblovu kosmickému dalekohledu je v ohrožení. Důvodem jsou průtahy při rekonstrukci vnější palivové nádrže (ET). Přestože v oficiálním "letovém řádu NASA" stále figuruje jako termín startu mise STS-125 konec srpna, realita může být nakonec úplně jiná.

NASA v současnosti provádí změny na vnější palivové nádrži. Hlavním cílem je omezit odpadávání izolační pěny během startu. Právě náraz velkého kusu této pěny do náběžné hrany křídla způsobil katastrofu raketoplánu Columbia v roce 2003.

Problém ovšem je, že NASA zřejmě nestihne pro misi STS-125 raketoplánu Atlantis do srpna připravit dvě palivové nádrže. Proč dvě? NASA po nehodě Columbie v roce 2003 servisní misi k Hubblově kosmickému dalekohledu (HST)nejdříve zrušila z důvodů příliš velkého rizika. V případě, že by došlo během startu k poškození tepelného štítu raketoplánu, neměla by posádka žádnou šanci na záchranu. Krizový scénář při letech k Mezinárodní kosmické stanici (ISS) počítá v případě poškození tepelného štítu, že posádka raketoplánu počká na stanici do příletu náhradního korábu. Jenomže…při letu k HST nemá raketoplán dostatek paliva k tomu, aby se k ISS dostal. Stanice obíhá pod jiným sklonem vůči rovníku a v jiné výšce.

Vnější palivová nádrž pro misi STS-124 při přípravách na cestu do KSC.
Vnější palivová nádrž pro misi STS-124 při přípravách na cestu do KSC.
Nová administrativa Michaela Griffina nakonec dala se servisní misi k HST souhlas, ale pouze za předpokladu splnění několika podmínek. Tou základní je pojistka v podobě náhradního raketoplánu, který bude v pohotovosti pro případ, že by došlo k nejhoršímu a musel vyrazit na záchranou misi. Kromě Atlantisu tak bude potřebovat vnější palivovou nádrž také „pohotovostní“ raketoplán Endeavour. A NASA možná nestihne připravit obě nádrže. Mise k HST se tak může oddálit až o několik měsíců. Doufejme, že Atlantis odstartuje co nejdříve, aby posádka mimo jiné stihla opravit poškozené gyroskopy, které udržují orientaci dalekohledu v kosmickém prostoru. Pro správné fungování dalekohledu je potřeba alespoň 3 ze 6 setrvačníků. Pokud Atlantis odstartuje pozdě, může se z nejslavnějšího astronomického přístroje stát pouhá hromada neovladatelného šrotu na oběžné dráze.

Úkolem servisní mise bude také instalace nové kamery (Wide Field Camera-3) pro infračervené, viditelné a ultrafialové záření a instalace nového spektrografu COS (Cosmic Origins Spectrograph). Celkem se počítá s pěti výstupy do volného kosmu.

Raketoplán Endeavour je v těchto dnech u Mezinárodní kosmické stanice, další start raketoplánu je naplánován na 25. května. Discovery se v rámci mise STS-124 vydá k ISS. Následovat by měla mise STS-125 k Hubblovu dalekohledu. Termín je zatím stále 28. srpna, jaká bude ale realita se dozvíme až ve chvíli, kdy se Atlantis vznese směrem ke kosmickému dalekohledu, přesnější představu ale budeme mít již v nejbližších týdnech.

Zdroj: space.com






O autorovi



37. vesmírný týden 2024

37. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 9. do 15. 9. 2024. Měsíc na večerní obloze dorůstá k první čtvrti. Večer se jen opravdu velmi nízko u obzoru schovává jasná Venuše, celou noc je viditelný Saturn, v druhé polovině noci Mars a Jupiter. Ráno za svítání lze spatřit ještě Merkur. Aktivita Slunce zůstává zvýšená a silné erupce nastaly i na odvrácené polokouli, tak uvidíme, co zde bude, až se skvrny natočí k nám. Kosmická loď Starliner se v bezpilotním režimu odpojila od ISS a přistála úspěšně zpátky na Zemi. Očekáváme start mise Polaris Dawn a Sojuzu k ISS. Před 50 lety byl objeven Jupiterův měsíc Leda.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Slunce

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2024 obdržel snímek „Slunce“, jehož autorem je Jakub Lieder.   Známe jej všichni. Ráno, zosobněné bohem Slunce Heliem, vyráží se svým spřežením od východu na západ a přináší Zemi blahodárné světlo. Na západě se jeho koně napojí a napasou a

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 7293 Helix

Slimák alebo NGC 7293 alebo Helix je najbližšia a súčasne aj najjasnejšia planetárna hmlovina, ktorá sa nachádza v súhvezdí Vodnár. Patrí medzi najznámejšie planetárne hmloviny. Hmlovina Slimák je od Zeme vzdialená približne 650 svetelných rokov. Vznikla asi pre 25 000 rokmi a rozpína sa rýchlosťou 24 km/s. Vďaka svojej jasnosti 7,3 magnitúdy a priemeru približne 15 oblúkových minút je ľahko pozorovateľná pomocou ďalekohľadu (binokuláru). Je tiež veľmi vďačným objektom amatérskych pozorovaní. Je to naša najbližšia a súčasne (napriek NGC označeniu) najjasnejšia planetárna hmlovina na oblohe. Je to tiež najrozľahlejšia hmlovinou na oblohe, ale to je skôr nevýhoda, pretože to znamená, že napriek veľkej celkovej magnitúde má malú plošnú jasnosť. Z tohto dôvodu ju neobjavil Herschel a nie je zaznamenaná ani v Messierovom katalógu. Jej skutočný priemer je asi 1,5 svetelného roka a vznikla asi pred 25 000 rokmi odhodením horných vrstiev atmosféry materskej hviezdy. Jadro hviezdy sa zmenilo na bieleho trpaslíka s povrchovou teplotou 130 000 °C a zdanlivou jasnosťou 13,3 mag. V dôsledku vysokej teploty je jeho žiarenie prevažne ultrafialové a možno ho vidieť len silným ďalekohľadom. Biely trpaslík osvetľuje svoje odvrhnuté obálky, samotnú hmlovinu, ktorá sa rozpína rýchlosťou 24 km/s. Kedysi bola táto hmlovina hviezdou podobnou nášmu Slnku – pohľad do hmloviny Helix nám odkrýva našu veľmi vzdialenú budúcnosť. V tejto hmlovine, ale aj v mnohých iných, sa nachádzajú podivuhodné útvary nazývané kometárne uzly. Boli prvýkrát pozorované v roku 1996 práve v hmlovine Slimák. Vzhľadom pripomínajú kométy, ale sú neporovnateľne väčších rozmerov. Iba samotné ich hlavy dosahujú dvakrát väčší rozmer ako má slnečná sústava. Chvosty smerujúce radiálne od centrálnej hviezdy sú až 100-krát dlhšie ako priemer Slnečnej sústavy. Rozpínajú sa rýchlosťou 10 km/s. Hoci so skutočnými kométami nemajú nič spoločné, možno aspoň časť ich hmoty pochádza z Oortovho oblaku komét materskej hviezdy, ktorý sa v záverečnej etape jej vývoja vyparil. Tieto podivuhodné útvary pravdepodobne vznikli prienikom horúcejšej obálky vyvrhnutej materskou hviezdou neskôr s chladnejšou, skôr vyvrhnutou obálkou. Pri strete sa obálky rozpadli na fragmenty a utvorili útvary podobné kométam. Nie je vylúčené, že prachové častice kometárnych uzlov sa postupne zlepia a utvoria kompaktné ľadové telesá podobné Plutu. Je to snímok, ktorý bol naozajstnou výzvou. Táto hmlovina je v našej geografickej polohe extrémne nízko nad obzorom. To malo za následok veľké problémy s ostrením, pointáciu a svetelným smogom. Kvôli tomu som takmer 2/3 záberov musel vyhodiť. Som rád že sa to aspoň ako-tak podarilo.... Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader MPCC Mark III komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filte, Hutech IDAS NB3 filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 159x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 79x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, 66x360 sec. + 39x600sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Hutech IDAS NB3, master bias, 450 flats, master darks, master darkflats 20.7. až 9.9.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »