Kosmická procházka dvou Timů

Tim Peake z Velké Británie a Tim Kopra z USA v těchto dnech připravují své skafandry pro výstup, který je naplánován na pátek 15. ledna. Americký astronaut bude při tomto výstupu velitelem a na jeho skafandru najdeme červené pruhy. Astronautům do jejich skafandrů pomohou jejich kolegové Scott Kelly a Sergej Volkov. Hlasem, který je bude ze Země provádět všemi postupy bude astronaut Reid Wieseman.

V den D začne hlavní příprava obou astronautů tím, že se „rozdýchají“. Ačkoliv to může znít neobvykle, má to svůj důvod. Rozdýchávat se totiž budou v čisté kyslíkové atmosféře, aby ze svého krevního oběhu vypudili co nejvíce dusíku. Ve skafandrech je totiž nižší tlak, než na stanici (kupříkladu kvůli snazšímu ohýbání kloubů na skafandru). Pokud by se astronauti nerozdýchali v kyslíkové atmosféře, hrozila by jim kesonová nemoc podobně jako potápěčům, kteří se rychle vynoří. Dusík v krevním řečišti by vytvořil bublinky jako když otevřete sodovku. Následky na zdravotní stav si asi každý dokáže představit.

Pětatřicátý americký výstup má trvat okolo šesti hodin a NASA TV jej bude vysílat živě (na našem webu najdete krátký článek s oknem přehrávače). Až se astronauti obléknou do skafandrů, přepnou je na vnitřní baterie a v tu chvíli oficiálně začne jejich výstup. Po odčerpání atmosféry z přechodové komory modulu Quest se otevře její kryt, což je naplánováno na 13:55 našeho času.

Astronauti si nejprve navzájem zkontrolují, že jejich parťák má skafandr oblečený správně a také, že má s sebou všechno potřebné vybavení. Tim Kopra pak zamíří k součástce SSU (Sequential Shunt Units), která selhala v květnu 2014. Až Tim Kopra vydá pokyn, vydá se na cestu i Tim Peake. Pohyb po exteriéru stanice není vůbec jednoduchý. Skafandry nemají pohyblivé nohy a tak se astronauti pohybují jen s pomocí rukou. Neustále přitom musí být připoutáni k madlům, aby náhodou neodpluli do prostoru a kromě toho musí sledovat, za co se chytají – některé části jsou určeny k připojení, jiné jsou křehké a astronaut se jich nesmí dotknout.

Konkrétně tento přesun bude docela dlouhý, astronauti se budou muset vydat téměř až na konec ISS. Samotný přístroj je ve své podstatě velká hranatá krabice opatřená elektrickými konektory a mechanickými pojistkami proti nesprávné instalaci. Odstranění staré SSU nebude složité – na místě ji drží jen jeden šroub. Poté podá Peake náhradní díl Koprovi, který jej nainstaluje. Není to ale nic snadného – přes přepínač teče vysoký proud a proto je potřeba, aby byl umístěný velmi přesně, s čímž pomůže i britský astronaut.

Zatímco pozemní týmy budou kontrolovat stav nově zapojeného komponentu, Timové zamíří k přechodové komoře, do které uloží poškozený kus SSU, který se později vrátí na zemi kvůli detailní inspekci. Dlouhá cesta od přechodové komory k místu, kde je SSU uložen způsobuje, že v téhle fázi budou mít astronauti za sebou zhruba tři hodiny výstupu.

Rovnou na něm bude čekat další úkol v podobě instalace kabelů. Tato činnost provází „spacewalkery“ již poměrně dlouho, leč kabelů je potřeba mnoho a najednou se natáhnout nedají. Astronauti si nejprve z přechodové komory vezmou potřebnou kabeláž a Tim Kopra si ještě udělá malou odbočku. V únoru 2015 byl při výstupu a přípravách na přesun modulu Leonardo odstraněn ventil, který tam Američan nyní nainstaluje. Kromě toho povolí i jeden šroub, který je potřeba mít uvolněný předtím, než se v budoucnu připojí přechodový tunel PMA.

Během této doby začne Peake natahovat a upevňovat 28 metrů dlouhý kabel, který začíná na modulu Destiny. Jeho cesta povede kolem uzlového modulu Unity na centrální část příhradové konstrukce Z1, kde zapojí druhý konec. Pokládání kabelu by mělo trvat zhruba tři hodiny. Tim Kopra po instalaci ventilu odstraní z uzlového modulu Harmony světlo, které přestalo svítit. Po odpojení vlastní světla odpojí i jeho konektor, který následně zakryje ochranným krytem a světlo pak uloží do brašny.

Pokud by byli astronauti mimořádně šikovní, jsou pro ně připraveny i bonusové úkoly. Ty mohou být splněny, ale není to životně důležité. Jde třeba o instalaci dalšího kabelu, nebo odstranění elektrických pozůstatků z doby, kdy ke stanici létaly raketoplány. Většinou platí, že se tyto bonusové úkoly v případě nesplnění posouvají do dalších výstupů.

Po šesti hodinách a 20 minutách se astronauti vrátí zpět do přechodové komory. Žízní trpět nebudou – v helmě se mohou napít pomocí nádobky s brčkem. Určitě ale budou mít hlad, protože po dobu výstupu nemohou nic jíst – dříve byla v helmě proteinová tyčinka, ale od toho se poslední dobou ustoupilo. Stejně tak se budou těšit i na toaletu – jejich skafandry sice obsahují velké pleny, ale přecijen pokud se to dá vydržet…

Zapomínat nesmíme ani na fyzickou únavu. Ačkoliv se to možná nezdá, tak šestihodinová šichta vně ISS je opravdu úctyhodná „makačka“ především na horní polovinu těla – i když mají skafandry snížený tlak, tak je okolní vakuum navíc nafoukne a vytvrdí, což pohyb ještě více komplikuje. Zvláště když si uvědomíme, že astronauti postupně i přes pravidelné cvičení ztrácí svalovou hmotu.

Po 25 minutách úklidu a kontrolách skafandrů a komory začne její napouštění vzduchem, což trvá okolo pěti minut. Za odklopnými dveřmi už budou čekat Scott Kelly a Sergej Volkov, kteří Timům pomohou svléci jejich skafandry.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Blogy ESA
[2] ESA
[3] Kosmonautix

Převzato: Kosmonautix.cz