Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Kosmická sonda SOHO již 25 roků sleduje Slunce

Kosmická sonda SOHO již 25 roků sleduje Slunce

SOHO nepřetržitě pozoruje Slunce již čtvrt století – pozorovala dvě sluneční minima a dvě sluneční maxima, tj. dva sluneční cykly
Autor: SOHO (ESA & NASA)

Evropsko-americká kosmická sonda SOHO (Solar and Heliospheric Observatory) oslavila již 25 let nepřetržitého výzkumu Slunce. Dvě a půl dekády vědeckých pozorování je důležitým milníkem pro jakoukoliv kosmickou misi. Avšak když jubilující sonda, která byla zkonstruována pouze na dvouletou životnost a stále ještě operuje v oblasti mimo ochranu zemským magnetickým polem, je to nefalšovaný triumf v historii kosmického výzkumu.

Sonda SOHO byla vypuštěna 2. prosince 1995. Poté byla navedena do Lagrangeova libračního bodu L1 ve vzdálenosti 1,5 miliónu kilometrů od Země ve směru ke Slunci. Má tak ničím nerušený a nepřetržitý výhled na naši denní hvězdu.

Cílem mise byly tři hlavní vědecké úkoly. Zaprvé studium dynamiky a struktury slunečního nitra. Druhým úkolem byl výzkum, proč vnější atmosféra Slunce, známá jako korona, je mnohem teplejší než fotosféra představující povrch Slunce. A zatřetí to bylo zjištění, kde a jak je urychlován sluneční vítr, což je proud nabitých částic vyvrhovaných ze Slunce.

Téměř 6 000 vědeckých článků vycházejících na základě dat ze sondy SOHO bylo publikováno v renomovaných časopisech. Většina z nich představuje významný pokrok v našem chápání původních vědeckých úkolů sondy. Kromě toho sonda pořídila 30 000 záznamů výronů koronální hmoty a zhruba 20 miliónů fotografií.

Kromě výzkumu, jak Slunce pracuje a jak funguje, je sonda SOHO velmi produktivním objevitelem komet v dosavadní historii jejich pozorování. Na svém kontě má více než 4 000 miniaturních ledových těles, která se na své cestě přiblížila do těsné blízkosti Slunce a která bychom jinak neměli možnost pozorovat.

Pětadvacetiletou činnost sondy SOHO charakterizují čísla uvedená na obrázku Autor: ESA
Pětadvacetiletou činnost sondy SOHO charakterizují čísla uvedená na obrázku
Autor: ESA
Avšak snad nejdůležitějším aspektem výzkumu sondy SOHO je studium kosmického počasí. Jedná se o termín pro poruchy ve slunečním větru, což je nepřetržitý proud elektricky nabitých částic vyvržených ze sluneční korony. Hlavní události v koroně, známé jako výrony koronální hmoty (coronal mass ejection – CME), mohou vyvrhnout miliardy tun těchto částic do okolního prostoru rychlostí několika miliónů kilometrů za hodinu.

Jestliže Země leží ve směru šíření výronu koronální hmoty, může to spustit závažnou geomagnetickou bouři, která může poškodit satelity na oběžné dráze kolem Země, přerušit telekomunikační spojení, ohrozit astronauty a elektrická vedení vystavená nebezpečným prudkým změnám elektrických polí a způsobit výpadky elektrického proudu. Společně tyto úkazy a jejich důsledky jsou hovorově označovány jako sluneční bouře.

Důvod, proč je SOHO nyní důležité pro výzkum kosmického počasí, je pochopení toho, jak Slunce ovlivňuje Zemi,“ říká Bernhard Fleck, vědecký pracovník a manažer mise za evropskou část projektu SOHO.

Před startem sondy SOHO zkoumala Slunce celá řada vědeckých misí zaměřených na studium naší denní hvězdy. Například NASA vypustila v poslední době sluneční družici SDO (Solar Dynamics Observatory) a dále sondu k detailnímu výzkumu Slunce z rekordně malé vzdálenosti s názvem Parker Solar Probe. Nedávno ji následovala sonda ESA s názvem Solar Orbiter. A sonda SOHO pořád ještě zůstává svým způsobem unikátní, protože jediná nese na své palubě koronograf sledující Slunce nepřetržitě, a to je pro astronomy nedocenitelné.

Pětadvacetiletá mise SOHO však nebyla bez problémů. Dva a půl roku po startu – 25. června 1998 – téměř ukončila svoji činnost v průběhu obvyklého manévru sondy. Kontakt s ní byl ztracen a někteří předpovídali, že SOHO je nadobro ztraceno. Nicméně technický tým se odmítl vzdát a po usilovné práci v průběhu tří měsíců se podařilo koncem září 1998 uvést sondu zpět do provozu. I další problémy se podařilo vyřešit a sonda nadále funguje.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Výzkum Slunce, Kosmická sonda SOHO


42. vesmírný týden 2025

42. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 13. 10. do 19. 10. 2025. Měsíc je vidět nad ránem a po poslední čtvrti bude ubývat k novu. Jeho světlo nebude večer rušit pozorování komet. Jasnější je C/2025 A6 (Lemmon), o něco slabší C/2025 R2 (SWAN). Planeta Saturn je vidět celou noc, Jupiter a Venuše jsou vidět nejlépe ráno. Slunce je zatím málo aktivní. SpaceX plánuje opět testovat Super Heavy Starship při letu IFT-11. Před 50 lety byla vypuštěna první plně operační geostacionární meteorologická družice GOES-1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 5146 Zámotok

IC 5146 (Zámotok) je emisná hmlovina a otvorená hviezdokopa v súhvezdí Labuť. Objavil ju nemecký astronóm Max Wolf 28. júla v roku 1894. Neskôr v roku 1899 ju pozoroval aj britský astronóm Thomas Espin. Hmlovina je obklopená okrajom tmavej hmloviny s názvom Barnard 168, ktorá oddeľuje hmlovinu od hviezdneho pozadia. Červená farba hmloviny je spôsobená ionizáciou od centrálnej jasnej hviezdy spektrálneho typu B0, ktorá svojím ultrafialovým žiarením ionizuje okolitý vodík. Modrasté sfarbenie niektorých častí hmloviny je spôsobené rozptylom viditeľného svetla z hviezd na prachu, ktorý sa v hmlovine nachádza. Vek centrálnej a najjasnejšej hviezdy sa odhaduje na 100 tisíc rokov a v okolitej otvorenej hviezdokope sa nachádza niekoľko stoviek mladých hviezd s priemerným vekom okolo milión rokov. Z tohto vyplýva, že na tomto mieste pravdepodobne došlo k niekoľkým epizódam hviezdotvorby, ktoré pokračujú až dodnes. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 85x180sec. R, 68x180sec. G, 76x180sec. B, 130x120sec. L, 99x600sec Halpha, 74x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.8. až 30.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »