Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Kosmická sonda SOHO již 25 roků sleduje Slunce

Kosmická sonda SOHO již 25 roků sleduje Slunce

SOHO nepřetržitě pozoruje Slunce již čtvrt století – pozorovala dvě sluneční minima a dvě sluneční maxima, tj. dva sluneční cykly
Autor: SOHO (ESA & NASA)

Evropsko-americká kosmická sonda SOHO (Solar and Heliospheric Observatory) oslavila již 25 let nepřetržitého výzkumu Slunce. Dvě a půl dekády vědeckých pozorování je důležitým milníkem pro jakoukoliv kosmickou misi. Avšak když jubilující sonda, která byla zkonstruována pouze na dvouletou životnost a stále ještě operuje v oblasti mimo ochranu zemským magnetickým polem, je to nefalšovaný triumf v historii kosmického výzkumu.

Sonda SOHO byla vypuštěna 2. prosince 1995. Poté byla navedena do Lagrangeova libračního bodu L1 ve vzdálenosti 1,5 miliónu kilometrů od Země ve směru ke Slunci. Má tak ničím nerušený a nepřetržitý výhled na naši denní hvězdu.

Cílem mise byly tři hlavní vědecké úkoly. Zaprvé studium dynamiky a struktury slunečního nitra. Druhým úkolem byl výzkum, proč vnější atmosféra Slunce, známá jako korona, je mnohem teplejší než fotosféra představující povrch Slunce. A zatřetí to bylo zjištění, kde a jak je urychlován sluneční vítr, což je proud nabitých částic vyvrhovaných ze Slunce.

Téměř 6 000 vědeckých článků vycházejících na základě dat ze sondy SOHO bylo publikováno v renomovaných časopisech. Většina z nich představuje významný pokrok v našem chápání původních vědeckých úkolů sondy. Kromě toho sonda pořídila 30 000 záznamů výronů koronální hmoty a zhruba 20 miliónů fotografií.

Kromě výzkumu, jak Slunce pracuje a jak funguje, je sonda SOHO velmi produktivním objevitelem komet v dosavadní historii jejich pozorování. Na svém kontě má více než 4 000 miniaturních ledových těles, která se na své cestě přiblížila do těsné blízkosti Slunce a která bychom jinak neměli možnost pozorovat.

Pětadvacetiletou činnost sondy SOHO charakterizují čísla uvedená na obrázku Autor: ESA
Pětadvacetiletou činnost sondy SOHO charakterizují čísla uvedená na obrázku
Autor: ESA
Avšak snad nejdůležitějším aspektem výzkumu sondy SOHO je studium kosmického počasí. Jedná se o termín pro poruchy ve slunečním větru, což je nepřetržitý proud elektricky nabitých částic vyvržených ze sluneční korony. Hlavní události v koroně, známé jako výrony koronální hmoty (coronal mass ejection – CME), mohou vyvrhnout miliardy tun těchto částic do okolního prostoru rychlostí několika miliónů kilometrů za hodinu.

Jestliže Země leží ve směru šíření výronu koronální hmoty, může to spustit závažnou geomagnetickou bouři, která může poškodit satelity na oběžné dráze kolem Země, přerušit telekomunikační spojení, ohrozit astronauty a elektrická vedení vystavená nebezpečným prudkým změnám elektrických polí a způsobit výpadky elektrického proudu. Společně tyto úkazy a jejich důsledky jsou hovorově označovány jako sluneční bouře.

Důvod, proč je SOHO nyní důležité pro výzkum kosmického počasí, je pochopení toho, jak Slunce ovlivňuje Zemi,“ říká Bernhard Fleck, vědecký pracovník a manažer mise za evropskou část projektu SOHO.

Před startem sondy SOHO zkoumala Slunce celá řada vědeckých misí zaměřených na studium naší denní hvězdy. Například NASA vypustila v poslední době sluneční družici SDO (Solar Dynamics Observatory) a dále sondu k detailnímu výzkumu Slunce z rekordně malé vzdálenosti s názvem Parker Solar Probe. Nedávno ji následovala sonda ESA s názvem Solar Orbiter. A sonda SOHO pořád ještě zůstává svým způsobem unikátní, protože jediná nese na své palubě koronograf sledující Slunce nepřetržitě, a to je pro astronomy nedocenitelné.

Pětadvacetiletá mise SOHO však nebyla bez problémů. Dva a půl roku po startu – 25. června 1998 – téměř ukončila svoji činnost v průběhu obvyklého manévru sondy. Kontakt s ní byl ztracen a někteří předpovídali, že SOHO je nadobro ztraceno. Nicméně technický tým se odmítl vzdát a po usilovné práci v průběhu tří měsíců se podařilo koncem září 1998 uvést sondu zpět do provozu. I další problémy se podařilo vyřešit a sonda nadále funguje.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Výzkum Slunce, Kosmická sonda SOHO


23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »