Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Luca Parmitano se vrací do vesmíru

Luca Parmitano se vrací do vesmíru

Luca Parmitano zpět na cestě do vesmíru.
Autor: ESA.

„Všichni poletí na kosmickou stanici, jeden z nich se projde po Měsíci,“ sliboval při představování nového evropského oddílu kosmonautů ředitel ESA Jean-Jacques Dordain. S Měsícem se trochu zmýlil, což ale bylo dáno veletočem v americké kosmonautice o rok později. S cestou na kosmickou stanici ale zřejmě ne: všichni členové oddílu ji už mají za sebou, jsou na ISS nebo se na cestu intenzivně připravují. A první z nich se dokonce začal připravovat k druhé návštěvě této základny. Ale hezky popořádku. Jako první ze šestice dostal příležitost ochutnat slasti i strasti stavu beztíže italský kandidát Luca Parmitano: letěl v lodi Sojuz TMA­ 09M od 28. května do 11. listopadu 2013 a byl členem 36./37. základní posádky. „Proslavil“ se především tím, že se mu během druhého výstupu do otevřeného prostoru dostala do přilby skafandru voda – a on se (ne vlastní vinou) málem utopil.

Méně známá je skutečnost, že se stal historicky nejmladším kosmonautem, který absolvoval dlouhodobý let: v den startu mu bylo 36 let a 8 měsíců. Následoval let německého kosmonauta Alexandra Gersta. V lodi Sojuz TMA­13M startoval 28. května a přistál 10. listopadu 2014 (člen 40./41. základní posádky). Na ISS si přitom téměř „podal kliku“ s italskou kosmonautkou Samanthou Cristoforetti, která vzlétla 23. listopadu 2014 v Sojuzu TMA­15M a stala se členkou 42./43. základní posádky ISS. Dosud krouží nad našimi hlavami, vracet zpět na Zemi se má 14. května letošního roku.

V obou letošních lodích Sojuz s plánovaným termínem startu ve druhé polovině roku bude evropský zástupce. Nejprve navštíví na jedenáct dní stanici dánský kosmonaut Andreas Mogensen (start v Sojuzu TMA­18M 1. září, přistání v Sojuzu TMA­16M 11. září 2015). A v Sojuzu TMA­19M (start 20. listopadu 2015, návrat 16. května 2016) přiletí na ISS člen 46./47. základní posádky: Timothy Peake z Velké Británie. Původně měl tento dlouhodobý let absolvovat Mogensen s tím, že Peake měl letět na „jeho“ krátkodobé misi. Jenže v tu chvíli se zástupci Velké Británie v ESA vzbouřili: vadilo jim, že „jejich“ kosmonaut má dostat jen krátkodobý let. (Argumentace? Dánsko přispívá ročně do rozpočtu ESA řádově 27 mil. euro, Velká Británie 322 mil. euro. Nějak se pozapomnělo, že zatímco Dánsko je dlouhodobým podporovatelem ISS, Británie se k projektu přidala až v posledních letech.) Aby měla ESA klid, tak si Mogensen a Peake vyměnili místa. Je vidět, opravdu o nominacích rozhoduje pouze kvalita kandidáta a nikoliv země původu, jak donekonečna ESA prohlašuje.

První veřejné vystoupení oddílu kosmonautů ESA v roce 2009 v Kolíně nad Rýnem. Luca Parmitano se hlásí... Autor: Tomáš Přibyl.
První veřejné vystoupení oddílu kosmonautů ESA v roce 2009 v Kolíně nad Rýnem. Luca Parmitano se hlásí...
Autor: Tomáš Přibyl.
Poslední člen oddílu ESA z roku 2009, který se podívá na oběžnou dráhu, bude Thomas Pesquet (Francie). Odstartuje v lodi Sojuz MS­3 30. listopadu 2016, přistane v květnu 2017. Půjde o 50./51. základní expedici na ISS. Zajímavé je, že to bude první dlouhodobý pobyt francouzského kosmonauta na této stanici: sice tu už v roce 2008 pracoval krajan Léopold Eyharts, ale jen něco málo přes 48 dní. Jeho misi tak lze považovat za střednědobou, nikoliv dlouhodobou. Přitom Francie je dlouhodobě největším přispěvatelem do rozpočtu ESA (byť ji v posledních letech krátce nahradilo Německo, ale to už zase neplatí) a před Pesquetem navštíví ISS dlouhodobě osm Evropanů.

To Itálie si na nedostatek letových příležitostí nemůže stěžovat. Je to dáno tím, že před lety vyrobila hardware pro ISS, za který si u NASA vyjednala realizaci tří krátkodobých a tří dlouhodobých letů svých kosmonautů. Z této kvóty byly zatím vybrány dva krátkodobé a dva dlouhodobé lety (včetně stávající mise kosmonautky Samanthy Cristoforettiové na ISS); k tomu je třeba připočíst regulérní lety kosmonautů italské národnosti v rámci programů ESA. Všechny lety (národní i nadnárodní) jsou ovšem realizovány pod hlavičkou ESA, což souvisí se závazkem členských zemí z devadesátých let netříštit aktivity na národní programy.

Nyní se ale chystá třetí italská dlouhodobá mise z výše uvedené kvóty (de facto tyto lety probíhají z času vyhrazeného americkým astronautům a v místech v lodích Sojuz placených americkou stranou). Půjde o součást 52./53. základní expedice ISS a plánovaná je od května do listopadu 2017.

Italská kosmická agentura jako kandidáta navrhla Lucu Parmitana. Pokud proti jeho misi nebudou mít ostatní partneři projektu ISS námitek, již za 25 měsíců se vrátí na kosmickou stanici.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Wikipedia
[2] Evropská kosmická agentura

Převzato: www.kosmonautix.cz



O autorovi

Tomáš Přibyl

Tomáš Přibyl

Český novinář, publicista a popularizátor kosmonautiky (narozen v roce 1975). Je autorem několika populárních knih z dění v kosmonautice za poslední desítky let. Jmenujme například "Den, kdy se nevrátila Columbia" (2004) nebo "Spanilá jízda po Marsu" (2004). Více informací na stránce autora.

Štítky: Mezinárodní kosmická stanice, Luca Parmitano


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »