Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  MESSENGER – 10 let ve vesmíru

MESSENGER – 10 let ve vesmíru

Sonda MESSENGER Autor: NASA
Sonda MESSENGER
Autor: NASA
Před 10 roky – 3. srpna 2004 – vypustila NASA k planetě Merkur sondu s názvem MESSENGER (MErcury Surface, Space ENvironment, GEochemistry, and Ranging) na riskantní misi, při které měla být navedena nebezpečně blízko k povrchu Merkuru. Měla vydláždit cestu k ambicióznímu výzkumu nejbližší planety vzhledem ke Slunci.

Za deset let sonda překonala vzdálenost 7,9 miliardy kilometrů – což je dráha zahrnující 15 oběhů kolem Slunce a průlety kolem Země (1x), Venuše (2x) a Merkuru (3x) – předtím, než byla navedena v roce 2011 na oběžnou dráhu kolem cílové planety.

„Provozovali jsme sondu úspěšně na oběžné dráze kolem Merkuru více než tři pozemské roky a více než 14 roků na planetě Merkur, než jsme mohli oslavit toto úžasné desáté výročí startu,“ říká Andy Calloway, Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory (APL). „Sonda MESSENGER funguje ve velmi náročném a nebezpečném kosmickém prostředí Sluneční soustavy a můžeme zde bezprostředně prověřit různé inovace doložené množstvím ohromujících objevů a výsledků. Můžeme pouze litovat, že nemáme dostačující zásoby pohonných hmot pro korekce dráhy na dalších 10 let, avšak díváme se dopředu k úžasným vědeckým pozorováním plánovaným na posledních osm měsíců mise kosmické sondy před jejím ukončením.“

MESSENGER je teprve druhou kosmickou sondou vyslanou k Merkuru. Mariner 10 kolem něj prolétl třikrát v letech 1974 a 1975 a shromáždil detailní údaje o necelé polovině povrchu planety. MESSENGER využil své přednosti vzhledem k důmyslně navržené dráze, odlehčeným materiálům a miniaturizované elektronice – zkrátka vše, co bylo vyvinuto za poslední tři desetiletí od průletu sondy Mariner 10 kolem Merkuru.

„Měření chemického složení odhalila povrch chudý na kovy, ale bohatý na méně těkavé látky, jako je síra a sodík,“ říká Larry Nittler (Carnegie Institution of Washington). „Tyto závěry vylučují některé dlouhodobé teorie vysvětlující mimořádně vysokou hustotu Merkuru ve srovnání s ostatními planetami ve vnitřní části Sluneční soustavy,“ vysvětluje Larry Nittler. „Mapy rozložení základních chemických prvků ukazují, že nitro planety je chemicky velmi různorodé a jsou důležitým vodítkem k počáteční geologické historii planety.“

Charakteristiky mise MESSENGER v číslech Autor: NASA
Charakteristiky mise MESSENGER v číslech
Autor: NASA
„Pozorování sondy MESSENGER také ukázala, že povrch Merkuru byl tvarován vulkanickou aktivitou, identifikovala unikátní terén poznamenaný unikajícími těkavými látkami a potvrdila přítomnost velkého množství vodního ledu chráněného před slunečním zářením permanentním stínem impaktních kráterů v okolí pólů planety Merkur,“ říká Larry Nittler.

„Během příštích několika měsíců bude sonda MESSENGER pozorovat planetu Merkur z nižší oběžné dráhy, a tak získá lepší prostorové rozlišení než doposud, takže jsme si jisti, že výsledkem budou strhující vědecké objevy, a také nově objevené záhady o tajemné nejvnitřnější planetě Sluneční soustavy.“

Během oslav 10. výročí vypuštění sondy MESSENGER uvolnil tým vědců video pořízené během rané fáze pozorovací kampaně z nízké oběžné dráhy. Video poskytuje pohled z ptačí perspektivy, kdy sonda pozorovala, jak prolétá nad povrchem planety během těsného přiblížení. Videosekvence byla sestavena z 214 snímků pořízených kamerou NAC (narrow-angle camera – úzkoúhlá kamera) dne 8. června 2014.

Jednotlivé snímky byly pořizovány jednou za sekundu, přičemž výška sondy nad povrchem se měnila ze 115 na 165 kilometrů. Vzhledem k povrchu se sonda pohybovala rychlostí 3,7 km/s. Na videu je rychlost pohybu zvýšena 6krát pro snadnější pohled. Jednotlivé snímky mají rozlišení od 21 do 45 metrů na pixel. Video je součástí původního článku.

Zdroj: www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »