Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  MESSENGER - lovec nepolapitelných asteroidů

MESSENGER - lovec nepolapitelných asteroidů

Messenger-orbitwithsun_br.jpg
Americká kosmická sonda MESSENGER, jejímž cílem je výzkum planety Merkur, se 10. února 2009 dostala do pericentra své dráhy (tj. nejblíže Slunci). Kolem Slunce prolétla ve vzdálenosti 0,31 AU (což odpovídá 46 400 000 km). Členové "zobrazovacího" týmu sondy chtějí využít této výhody, kdy se sonda přiblíží ke Slunci, odkud může pokračovat v pátrání po vulkanoidech - po malých kamenných planetkách, jejichž existence se předpokládá na stabilních kruhových oběžných drahách uvnitř dráhy planety Merkur.

Vulkanoidy jsou pojmenovány podle předpokládané planety Vulkán, jejíž existence byla navrhována za účelem vysvětlení neobvyklých změn dráhy Merkuru. Astronomové měli již dlouho podezření, že tyto malé slabě zářící "kosmické kameny" skutečně existují. Mezi Sluncem a drahou planety Merkur existuje gravitačně stabilní oblast, což znamená, že každý objekt, který zde původně vznikl, zde mohl zůstat po miliardy roků a může zde existovat ještě dnes. Všechny ostatní obdobné oblasti ve Sluneční soustavě jsou obsazeny podobnými druhy těles (například Trójané, což jsou asteroidy ve stabilních oblastech - tzv. libračních bodech - podél drah planet Jupiter a Neptun nebo objekty Kuiperova pásu v okolí a za drahou trpasličí planety Pluto).

Vulkanoida v blízkosti Slunce - kresba.
Vulkanoida v blízkosti Slunce - kresba.

Tzv. oblast vulkanoidů mezi drahou Merkuru a Sluncem je hlavní známou stabilní oblastí, ve které se nachází malá tělesa. Tato oblast je však velmi obtížně pozorovatelná. Každé těleso (vulkanoida) je ze Země velmi obtížně sledovatelné, protože se ztrácí v intenzivním záření Slunce. Dosavadní pátrání po vulkanoidech neodhalila žádné objekty větší než 60 km. Avšak kosmická sonda MESSENGER, pohybující se v blízkosti dráhy Merkuru, bude mít možnost pátrat po vulkanoidech z doposud nejvýhodnější polohy, jaké kdy bylo možné. Tvrdí to Clark Chapman, člen vědeckého týmu.

"Pomocí kosmické sondy MESSENGER můžeme pátrat po vulkanoidech i menších než 15 km v průměru," říká Clark Chapman (Southwest Research Institute, Boulder, Colorado). Mezi 7. a 11. únorem měla sonda za úkol pořídit pomocí širokoúhlé kamery MDIS (Mercury Dual Imaging System) 256 fotografií oblasti východně a západně od Slunce. Protože je zde nebezpečí poškození kamery v důsledku intenzivní sluneční záře, mohla pouze "nakukovat" zpoza sluneční clony na sondě za účelem pořízení těchto snímků.

"Jsme schopni uskutečnit stejná pozorování každý den," vysvětluje Nancy Chabotová, členka vědeckého týmu. "Tato frekvence nám umožní pozorovat odražené záření případných těles a lokalizovat jejich polohu, případně jejich pohyb přiřadit jednotlivým typům vyfotografovaných objektů" (například vulkanoidám, blízkozemním planetkám apod.).

Vědecký tým provedl podobnou pozorovací kampaň v průběhu devítidenní periody v červnu 2008, kdy bylo pořízeno 240 snímků vnější oblasti předpokládaného pásu asteroidů v okolí Slunce. "Tato sekvence byla určena ke zdokonalení naší pozorovací metody k odhadnutí limitní magnitudy, k ověření viditelnosti známých těles a k realizaci počátečního pátrání," vysvětluje Clark Chapman.

"Vulkanoidy, které se nám snad podaří objevit, umožní astronomům nahlédnout do podmínek převažujících v počátcích vzniku Sluneční soustavy," říká Chapman. "Především je třeba říci, že jestliže vulkanoidy existují nebo kdysi existovaly, pak představují dodatečnou populaci impaktorů, tedy těles, která v minulosti bombardovala planetu Merkur, z čehož vyplývá, že geologické procesy na Merkuru probíhaly mnohem déle, než bylo vypočítáno za předpokladu, že krátery na povrchu Merkuru vznikaly stejnou rychlostí jako na Měsíci či na planetě Mars."

Jestliže bude zjištěno, že vulkanoidy neexistují, pak můžeme být přesvědčeni, že většina vulkanických útvarů na povrchu Merkuru vznikla před miliardami roků, podobně jako na Měsíci, dodává Chapman. Nepřítomnost vulkanoidů by také soustředila zájem astronomů na otázku, proč tyto objekty nikdy nevznikly, a nebo pokud vznikly, tak proč nepřežily delší dobu.

Na oběžné dráze kolem Merkuru bude sonda MESSENGER vystavena teplotám vyšším než 370 °C při svém oběhu kolem planety. Bude zde značný teplotní rozdíl mezi přístroji, uchovávanými za "pokojové" teploty na palubě sondy a sálajícím teplem na vnější straně keramického tepelného štítu o tloušťce asi 0,6 cm.

MESSENGER (MErcury Surface, Space ENvironment, GEochemistry, and Ranging) je kosmická sonda NASA, určená k výzkumu planety Merkur. Jedná se o první sondu, která bude zkoumat z oběžné dráhy nejbližší planetu od Slunce. Sonda MESSENGER byla vypuštěna 3. 8. 2004, následovaly gravitační manévry při průletech kolem Země, Venuše a Merkuru a teprve v březnu 2011 bude navedena na oběžnou dráhu kolem cílové planety.

Související článek: NASA bude pátrat po vulkanoidech

Zdroj: messenger.jhuapl
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »