Mezinárodní kosmická stanice ISS v roce 2003 (1)

STS-113 Endeavour F-19 start 24. 11. 2003 00:49:47.079 UT

"Zajímavým" členem posádky raketoplánu byl jeho pilot Paul S. Lockhart, který startoval na raketoplánu STS-111 Endeavour F-18 při dopravě 5. základní posádky na ISS. Znovu pilotoval Endeavour F-19 při startu s novou (šestou) posádkou. Pátou posádku zase dopravil zpět na Zemi. Do nové posádky byl zařazen 15. 8. 2002.

Dne 31. 10. 2002 byl start posunut o jeden den na 11. 11. 2002, aby si posádka ISS odpočinula a připravila se na spojení s raketoplánem. V den startu začal nástup posádky na palubu raketoplánu. Svoje místa zaujali velitel raketoplánu Wetherbee a Budarin z dlouhodobé posádky, když vznikl problém: ve střední části raketoplánu, pod dnem nákladového prostoru, zaregistrovaly detektory zvýšenou koncentraci kyslíku. Zde se nacházejí nádrže s kyslíkem, které zásobují pilotní kabinu. Naměřená hodnota kyslíku byla mimo toleranci a mohla způsobit problémy při startu. Start byl odložen na 18. 11. 2002.

Technici brzy objevili vadné místo a patřičnou hadici vyměnili. Dne 12. listopadu došlo k pádu jedné pracovní plošiny, která poškodila manipulátor RMS na raketoplánu, a tak byl start odložen až na 22. 11. Další pokus o start byl přerušen v čase T-9 minut vzhledem k nepříznivým povětrnostním podmínkám na záložních letištích. Start se uskutečnil až 24. listopadu 2002.

Spojení se stanicí se uskutečnilo 25. 11. 2002 - o 33 minuty později proti plánu. Celková hmotnost komplexu ISS (včetně raketoplánu, Sojuzu TMA-1 a Progressu M1-9) tak dosáhla 275,9 tuny. Následovalo přemístění individuálních křesel nové posádky stanice ve složení Kenneth D. Bowersox, Donald R. Pettit (oba USA) a Nikolaj M. Budarin (Rusko) do návratové kabiny Sojuzu TMA-1.

Dne 26. 11. byla ke stanici připojena další část nosníku s označením ITS-P1, dopravenou na palubě raketoplánu, k části S0, a to pomocí manipulátoru RMS na palubě raketoplánu (který fungoval i přes "pracovní úraz" před startem). Nyní bylo nutno napojit díl na rozvody elektrické energie a komunikační kabely. Michael Lopez-Alegria a John Herrington vystoupili poprvé do volného kosmického prostoru z modulu Quest. Druhý a třetí výstup uskutečnili 28. a 30. 11. 2002.

Z nákladového prostoru raketoplánu byly mj. vypuštěny dvě miniaturní družice MEPSI o rozměrech 102 x 102 x 127 mm s hmotností přibližně 1 kg. Obě družice byly spojeny tenkým drátem o délce 500 stop (152,4 m). Jejich hlavním úkolem byla prověrka technologií pro pikosatelity.

2. 12. 2002 byly na palubě ISS následující podmínky: teplota +25 °C, tlak 761 torrů, množství kyslíku v ovzduší 18,5 %, obsah CO2 0,34 %.

Přistání raketoplánu bylo třikrát odloženo vzhledem k nepříznivému počasí v místě přistání. Posádka se vrátila na Zemi 7. 12. 2002.

Na 12. 12. 2002 byl naplánován výstup kosmonautů Bowersoxe a Budarina do volného kosmického prostoru. CUP oznámil, že se výstup odkládá na neurčito. Důvodem byly odchylky parametrů srdeční činnosti kosmonautů, které přesahovaly americké normy. Při opakovaných testech se u Budarina opět projevily některé zvýšené reakce srdečně-cévního systému, což ruští lékaři hodnotili jako zvláštnost organismu a výstup povolili. Protože výstup měl probíhat z amerického modulu, bylo rozhodnuto provést záměnu Budarina druhým americkým kosmonautem.

Jubilejní 50. výstup kosmonautů mimo palubu ISS se uskutečnil 15. 1. 2003. Výstupu se zúčastnili Bowersox a Pettit, Budarin působil ve funkci jakéhosi dispečera: pomáhal kolegům při přípravách, filmoval průběh výstupu apod. Výstup se uskutečnil z amerického modulu Quest.

Rekapitulace k 31. 1. 2003:

• uskutečnilo se 33 startů raket a raketoplánů
• 17 ruských (2x Proton-K, 11x Sojuz-U, 4x Sojuz-FG)
• 16 amerických (6x Endeavour, 6x Atlantis, 4x Discovery)
• hmotnost stanice byla 178 tun
• objem obytných místností činil 425 m3
• plocha slunečních baterií 892 m2
• délka stanice (Destiny-Unity-Zarja-Zvězda-Progress) činila 52 m
• rozpětí slunečních baterií 73 m
• na stanici se vystřídalo 100 kosmonautů z devíti států.

Sedmou dlouhodobou posádkou stanice (plánovaný start 1. 3. 2003 při letu STS-114) se měli stát kosmonauti Jurij I. Malenčenko, Alexandr J. Kaleri a Edward T. Lu. Vzhledem k havárii raketoplánu Columbia byly další starty zastaveny. Bylo rozhodnuto, že se další posádka vydá na stanici na palubě ruského Sojuzu - další směna bude dvoučlenná ve složení Jurij Malenčenko + Edward Lu. Důvodem byla snaha šetřit zásoby stanice vzhledem k nízké přepravní kapacitě zásobovacích lodí Progress.

1. 2. 2003 - oddělení zásobovací lodi Progress M1-9, její zánik v hustých vrstvách atmosféry

Progress M-47 start 2. 2. 2003

• 43x verze Progress
• 47x verze Progress M
• 9x verze Progress M1
• 1x speciální verze, jejíž součástí byl ruský modul PIRS

Některé spojovací manévry neproběhly ideálně, spojení se uskutečnilo na druhý či třetí pokus. Někdy muselo být použito i "ruční" řízení spojovacího manévru. Jeden Progress obdržel označení Kosmos 1669 (SALJUT 7).

5. 3. 2003 kosmonaut Pettit poprvé pozoroval z paluby ISS záblesk družice Iridium poblíž souhvězdí Jižního kříže. Posléze byl tento úkaz pozorován ještě několikrát.

(Podle přednášky Mgr. Antonína Vítka, CSc. zpracoval a doplnil František Martinek)