Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Mimořádný úkol pro sondu Cassini

Mimořádný úkol pro sondu Cassini

Průlet sondy Cassini kolem měsíce Enceladus.
Průlet sondy Cassini kolem měsíce Enceladus.
Americká kosmická sonda Cassini byla vypuštěna 15. 10. 1997. Po průletu kolem planety Jupiter byla 1. 7. 2004 navedena na oběžnou dráhu kolem Saturnu. Mezi její největší „úlovky“ patří objev výtrysků vody nad oblastmi kolem jižního pólu měsíce Enceladus. Protože se jedná o mimořádný úkaz, byla provedena taková úprava dráhy sondy Cassini, aby 12. 3. 2008 prolétla těsně nad povrchem ledového měsíce.

Sonda uskuteční doposud nejtěsnější přiblížení k některému z početné rodiny měsíců Saturna. Prolétne podél okraje mohutného gejzíru, tryskajícího z velkých prasklin v ledu na jižním pólu měsíce Enceladus. Sonda bude shromažďovat vědecky cenné údaje o ledových krystalcích, prachu a plynu v pozorovaných výtryscích.

Příčina těchto gejzírů je středem pozornosti vědců, kteří předpokládají, že se pod vrstvou ledu na jižním pólu může nacházet kapalná voda v poměrně velkém množství. Sonda prolétne podél okraje gejzíru ve vzdálenosti asi 200 km od povrchu, přičemž k povrchu měsíce se nejvíce přiblíží až na 50 km.

„Tento průlet je technicky velmi náročný, avšak může poskytnout převratné poznatky o gejzírech na Enceladu. Tým vědců kolem sondy Cassini doslova dychtí po těchto nových informacích,“ říká Alan Stern (NASA´s Science Mission Directorate, Washington).

Vědci již delší dobu podrobně studují anatomii výtrysků na Enceladu, protože chtějí zjistit, zda při průletu v tak těsné blízkosti nebude sonda vystavena byť malému nebezpečí v důsledku vysoké rychlosti, přestože vyvrhované částice mají velmi malé rozměry. Sonda již několikrát prolétávala oblastmi se zvýšeným výskytem drobných prachových částic na své dráze kolem Saturnu.

Trajektorie průletu sondy Cassini kolem měsíce Enceladus.
Trajektorie průletu sondy Cassini kolem měsíce Enceladus.

Kamery na palubě sondy Cassini budou pořizovat snímky povrchu měsíce jak při přibližování, tak i při vzdalování od měsíce. Mezi tím bude sonda provádět analýzu vyvrhovaných částic. Budou zjišťovány údaje o hustotě, velikosti, složení a rychlosti jednotlivých částic. Snímkovány budou i oblasti na severní polokouli, které doposud nebyly vyfotografovány.

„Předpokládají se dva druhy částic, vyvrhovaných z podpovrchových oblastí měsíce Enceladus: čistý vodní led a vodní led smíchaný s dalším materiálem,“ říká Sascha Kempf, zástupce hlavního vědeckého pracovníka (Max Planck Institute for Nuclear Physics, Heidelberg, SRN), který má na starosti jeden z vědeckých přístrojů s názvem Cosmic Dust Analyzer (Analyzátor kosmického prachu) na sondě Cassini. „Domníváme se, že čistě ledové částice jsou vyráženy z povrchu a částice ze špinavého ledu mají svůj původ v podpovrchových vrstvách měsíce. Nadcházející průlet sondy Cassini v blízkosti povrchu měsíce by měl přinést informace o tom, zda-li jsou naše předpoklady správné.“

V roce 2005 několik přístrojů na palubě sondy Cassini zaznamenalo gejzíry vody, tryskající do vzdálenosti zhruba 3krát větší, než je poloměr měsíce Enceladus. Průměr tohoto ledového měsíce je pouze 500 km, avšak navzdory tomu se jedná o jedno z nejzajímavějších těles ve Sluneční soustavě.

Vyvrhované částice jsou velice drobné, jejich rozměry jsou srovnatelné s tloušťkou lidského vlasu. Ledové částice a plyn unikají rychlostí kolem 400 m/s. Výtrysky na Enceladu probíhají, jak se zdá, nepřetržitě, čímž dochází k obnovování povrchu měsíce, k vytváření obrovského oblaku jemného ledového prachu kolem měsíce, který zásobuje materiálem prstenec E.

Cassini prolétne kolem měsíce Enceladus rychlostí 14,4 km/s ve vzdálenosti 52 km od jeho povrchu, a to nad místem o souřadnicích 20 S a 135 W. Přibližně 58 sekund po největším přiblížení k povrchu měsíce prolétne sonda středem oblaku, tvořeného plynem a ledovými krystalky, vyvrhovanými z nitra měsíce.

Zdroj: saturn.jpl.nasa
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



20. vesmírný týden 2022

20. vesmírný týden 2022

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 5. do 22. 5. 2022. Měsíc bude v úplňku a nastává zatmění, u nás viditelné nízko nad obzorem jako částečné. Přehlídku planet viditelných okem nabízí ranní obloha. Nejjasnější Venuše se úhlově vrací ke Slunci. Lépe je vidět Jupiter a nejvýše jsou ráno Mars a Saturn. Skvrny na povrchu Slunce jsou stále k vidění a aktivita hvězdy je zvýšená. Astronomové publikovali záběr černé díry v centru naší Galaxie. InSight zaznamenala na Marsu dosud nejsilnější otřes. Po dvou startech Falconu 9 v minulém týdnu očekáváme tento týden třetí. ULA plánuje otestovat svoji kosmickou loď Starliner. Vynikající český astronom Ivan Šolc by se letos dožil 95 let.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Carina a sopka

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2022 získal snímek „Carina a sopka“, jehož autorem je Lukáš Veselý Mlhovina Carina, sopečný ostrov La Palma i samotný kráter vulkánu Cumbre Vieja, to vše se vešlo vítězi dubnového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce do jednoho fotografického

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Setkání planetek.

Setkání planetek. Rozměry obrázku jsou 30 x 15 obloukových minut, sever je nahoře, východ vlevo. Planetka (7335) 1989 JA je řazena do typu Apollo a prochází nejblíže Zemi mezi roky 1916 až 2194. V době fotografování byla od Země vzdálena 0.072 au a jasnost měla 13.2 magnitudy. O deset dní později bude o magnitudu jasnější a více než dvakrát blíže, ale na jižní obloze. V roce 1989 ji objevila E. Helinová na Mt. Palomaru. Planetka (15903) Rolandflorrie byla podstatně slabší, asi 17.3 magnitudy a nacházela se ve vzdálenosti 1.385 au od Země. V roce 1997 ji objevil amatérský astronom trpící v dětství Aspergerovým syndromem T. Handley v Burlingtonu (New Jersey) a dal jí jména svých rodičů.

Další informace »