Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Mir: Stanice, která dokázala nemožné

Mir: Stanice, která dokázala nemožné

Stanice MIR napomohla v mnoha ohledech. Přinesla cenná data, pokusy, ale i nečekané partnerství.
Autor: NASA

V roce 1986 byl Sovětským svazem vypuštěn první stavební blok určený pro stanici Mir. V té době byl na oběžné dráze i Saljut 7 a očekávalo se, že ponese toto jméno. Avšak projekt se natolik rozrostl, že dostal vlastní jméno, Mir, neboli v češtině „Svět“. Jako poděkování za toto jméno, stanice Mir vydržela neuvěřitelných 15 let, což je trojnásobek její předpokládané životnosti. Přežila i zánik jejího stvořitele, Sovětského svazu a vznik jeho nástupce, Ruska. Dokonce zvládla naplnit význam svého jména, za pomocí desítek členů posádky z různých koutů světa a mezinárodních návštěvníků.

Patnáct let není málo času, o čemž nás přesvědčí množství provedených pozorování, které se vyšplhalo až na hodnotu 31 200. Avšak u provedených pokusů již číslo není tak velké – jenom 6 700, z toho 2 300 bylo lékařských. Ale největší číslo, kterým se může Mir pyšnit je 1 960 GB, což představuje objem dat, která zde byla nasbírána.

Miru ale můžeme přisoudit ještě větší zásluhu, stanice sloužila jako jeviště pro první rozsáhlé technické partnerství mezi Ruskem a Spojenými státy po půlstoletí vzájemného antagonismu. A následkem toho měla vliv na stavbu stanice ISS, jednu z největších funkčních stanic dneška.

Počátky

Předtím, než mohl být Mir vyslán do vesmíru, musel být nejprve sestaven. První návrh představil konstruktér Valentin Gluško, a tento návrh byl okamžitě schválen. Přestože výstavba stanice Mir nebyla jednoduchá, uskutečnilo se mnoho změn plánu výstavby a bylo nutné připravit přes dvacet tun materiálu, z něhož měla přibližně polovina shořet v atmosféře. To vše přispělo k opoždění startu základního bloku pro stanici Mir.

Tato první část Miru, měla sloužit jako hlavní část stanice, na kterou se postupně měly připojovat budoucí moduly. Základní blok byl dlouhý 13,13 metrů a při startu vážil 21 tun. Další blok, který následoval, byl modul s názvem Kvant. Po vynesení na oběžnou dráhu byl připojen k základnímu bloku o dva měsíce později. Ve srovnání se základním blokem byl dvakrát menší a lehčí, přesto ale byl dostačující pro splnění svého hlavního účelu. Sloužil jako laboratorní úsek s mezinárodní observatoří Rentgen.

Později byly přidány další moduly. Modul Kvant 2 neplnil velkou roli, sloužil jenom pro doplnění paliva a zásob stanice. Oproti tomu modul Kristall měl důležitou roli. Jednalo se o laboratoř, zaměřující se hlavně na provedení technických a vědeckých pokusů. Další připojený modul, Spektr, byl spíše orientovaný na pozorování Země, ale na rozdíl od ostatních modulů se pyšnil i americkými přístroji, jako důkaz začínající mezinárodní spolupráce. Poslední modul napojený na stanici Mir, Priroda, měl jako hlavní úkol dálkový průzkum povrchu Země.

Rozvržení Miru. Skládal se z několika modulů, které byly vynášeny postupně. Autor: Orionist/Wikipedie
Rozvržení Miru. Skládal se z několika modulů, které byly vynášeny postupně.
Autor: Orionist/Wikipedie

Vybavení

Moduly můžou samy o sobě být kategorizovány jako vybavení stanice, ale my zajdeme více do detailu. Celá stanice byla ovládána palubním systémem obsahující sedm počítačů. Ty zařizovaly všechnu činnost od automatizace řízení až po regeneraci vody a termoregulaci. Hlavním zdrojem energie byly sluneční panely, které se nacházely na každém modulu. Pomocí snímačů měly schopnost se vždy automaticky natočit směrem ke Slunci.

Získaná energie byla využívána také na pokusy a pozorování. Na Miru se nacházelo 24 přístrojů sloužících různým vědeckým experimentům. Ty zahrnovaly přístroj k pozorování Země ve viditelné, infračervené a mikrovlnné oblasti spektra, astrofyzikální observatoř složenou ze šesti teleskopů a spektrometrů, čtyři technologické pícky, šest lékařských diagnostických komplexů a aparatury biotechnologické a materiálové.

Ale potom se můžeme zeptat: a co zařízení pro posádku, aby mohla vůbec na stanici Mir žít?

Kyslík byl generován elektrolyticky a vodík byl vypouštěn do kosmického prostoru. Kyslík se plnil do kanystrů.

I když stanice byla schopna získat vodu z vlhkosti atmosféry, kvantita vody z tohoto zdroje nebyla dostačující sama o sobě. Voda byla proto na stanici pravidelně dovážena pomocí nákladních lodí Progress.

Pokud jde o jídlo, to bylo podle očekávání v dehydratovaném stavu, což efektivně šetřilo místo a skladováno bylo stejným způsob jako na Zemi, v chlazené či mražené formě. I toaleta fungovala podobně jako u nás na Zemi, jenom její systém byl upraven tak, aby vše bylo odsáváno do kontejnerů.

Život na Miru

Ač se posádka nacházela na stanici Mir, tedy v nestandardním prostředí mikrogravitace, její program byl podobný jako náš každodenní den. Vstát, provést inspekci stanice, najíst se, jít do práce (věnovat se experimentům), najíst se, vrátit se zpět do práce, mít chvilku pro sebe a jít spát. Jen ve speciálních případech silných slunečních erupcí museli trávit svůj čas převážně ve svých kajutách, aby byli lépe chráněni, jelikož kajuty měly lepší stínění než zbytek modulu.

Interiér stanice může někdy působit stísněně, ale život posádky probíhal skoro stejně jako na Zemi. Zde pohled na přechodový úsek mezi jednotlivými moduly. Autor: NASA
Interiér stanice může někdy působit stísněně, ale život posádky probíhal skoro stejně jako na Zemi. Zde pohled na přechodový úsek mezi jednotlivými moduly.
Autor: NASA

Samozřejmě kosmonauti neměli jenom za úkol simulovat náš každodenní život. prováděli také výstupy do volného kosmu za účelem oprav stanice, instalaci přístrojů či jiných testů. Zkoušeli i různé způsoby řízení stanice, rádiového spojení, a dokonce se jim povedlo nafotit Halleyovu kometu.

Příchod konce

Všechno, ale musí jednou skončit. 26. února 1997 vypukl na palubě stanice Mir požár, jehož příčinou bylo vzplanutí zařízení na regeneraci vzduchu. Plameny blokovaly přístup do lodě Sojuz, která sloužila jako únikový modul zrovna pro takové situace. Oheň naštěstí po třech vypotřebovaných hasicích přístrojích nejspíš sám zhasl po vypotřebování kyslíku v generátoru, ale následky požáru byly vidět nebo spíš nebylo přes hustý dým, který byl na stanici všude.

Posádka neměla mnoho času na odpočinek. Během této půlroční mise došlo k dalších incidentům, jako byly problémy s aparaturou zabezpečení životních podmínek a ztráty orientace stanice.

Poškozené solární panely na modulu Spektr po srážce s bezpilotní kosmickou lodí. Mnoho nehod způsobilo rozohdnutí o ukončení projektu této orbitální stanice. Autor: NASA
Poškozené solární panely na modulu Spektr po srážce s bezpilotní kosmickou lodí. Mnoho nehod způsobilo rozohdnutí o ukončení projektu této orbitální stanice.
Autor: NASA
Avšak za nejhorší a nejnebezpečnější problém byla považována srážka stanice Mir s nákladní kosmickou lodí Progress. To se stalo jenom 3 měsíce od požáru. Mělo jít jen o test nového navigačního systému pro stykování nákladních Progressů s Mirem, ale Progress při testu narazil do solárních panelů modulu Spektr. To způsobilo ztrátu amerických a ruských experimentů a poničení jedné z kajut, kdy jeden z astronautů přišel o své osobní předměty.

Přestože v Rusku byl Mir vnímán jako předmět národní hrdosti, bylo v říjnu 2000 rozhodnuto o jeho stažení z oběžné dráhy z důvodu zhoršujícího se stavu stanice. Mir byl naveden do atmosféry 22. 3. 2001 a jeho trosky dopadly do Tichého oceánu mezi Austrálií a Jižní Amerikou. Odhadem šlo o 20 až 40 tun materiálu z této stanice. Mir se stal ke konci své existence počátkem spolupráce mezi znepřátelenými tábory Ruska a USA, která přežívá doposud na palubě Mezinárodní vesmírné stanice (ISS).

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Seriál o Miru na Kosmonautix.cz
[2] nssdc.gsfc.nasa.gov (Mir)
[3] space.kursknet.ru (wearchive)
[4] esa.int (Mir FAQs)
[5] britannica.com (Mir)
[6] nasa.gov (Shuttle-Mir)



Štítky: Orbitální stanice, Mir


24. vesmírný týden 2024

24. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 6. do 16. 6. 2024. Měsíc bude v první čtvrti. Planety můžeme pozorovat pouze nízko na ranní obloze, nejvýše je Saturn a Mars. Na Slunci je stále ještě hodně skvrn. V sobotu 8. 6. došlo navíc k silné erupci s nadějí na polární záři. Kosmická loď Starliner byla konečně vypuštěna a úspěšně dorazila k Mezinárodní vesmírné stanici. SuperHeavy Starship ohromila při 4. testovacím letu přistáním obou stupňů na mořskou hladinu. Před 180 lety se narodil W. R. Brooks, mj. spoluobjevitel známé komety 12P, jejíž prach je nyní dobře vidět i ze Země.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

C/2021 S3 PanSTARRS

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2024 obdržel snímek „C/2021 S3 PanSTARRS“, jehož autorem je Miloš Gnida   Dnešní vítězný snímek soutěže Česká astrofotografie měsíce, který pořídil astrofotograf Miloš Gnida, nám přináší pohled hned na několik astronomických objektů. Jednak,

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Skvrny na Slunci

Fotoaparát Nikon COOLPIX B500

Další informace »