Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Na ISS míří "čerstvá krev"
Vít Straka Vytisknout článek

Na ISS míří "čerstvá krev"

Převoz rakety s lodí Sojuz na rampu
Převoz rakety s lodí Sojuz na rampu
Je to už dva týdny, co ve stepích Kazachstánu dosedl návratový modul lodi Sojuz TMA-16 s Maxem Surajevem a Jeffem Williamsem, kteří předtím strávili půl roku na Mezinárodní kosmické stanici. Na té zůstala jen tříčlenná osádka, jež se nyní krapet rozroste.

V loňském roce, kdy se posádka komplexu zdvojnásobila na šest členů, bylo zavedeno tzv. nepřímé střídání posádek. Posádka stanice se skládá z posádek dvou lodí Sojuz, z nichž každá stráví na palubě komplexu 5 až 6 měsíců. Vždy po třech měsících dojde k vystřídání poloviny posádky stanice, tzn. jeden Sojuz se třemi kosmonauty se vrátí na Zemi a za asi dva týdny je vypuštěna nová loď s novou posádkou, zatímco druhá polovina posádky ISS má před sebou ještě 3 měsíce pobytu.

V současnosti tedy na stanici pracuje pouze tříčlenná osádka ve složení: velitel Oleg Kotov (Rusko), Timothy Creamer (USA) a Soichi Noguchi (Japonsko), toto trio ze Země odstartovalo 20. prosince 2009. Nyní je čas přijmout náhradu za Surajeva a Williamse v podobě tří nových adeptů na dlouhodobý pobyt, jejichž start v lodi Sojuz TMA-18 je v plánu v pátek 2. dubna.

Posádku Sojuzu TMA-18 tvoří:

Skvortsov
Skvortsov
Velitel Alexander Skvortsov
Narozen 6. května 1966 ve městě Schelkovo. Úspěšně absolvoval akademie Stavropol Air Force Pilot and Navigator School (roku 1987) a Military Red Banner Zhukov Air Defense Academy (1997), v současnosti pracuje také na právním vzdělání na Russian Academy of Civil Service. Je pilotem první třídy, má nalétáno více než 1000 hodin na několika typech letadel. Členem oddílu kosmonautů je od listopadu 1999, v roce 2008 byl jmenován členem záložního oddílu 21. a 22. dlouhodobé posádky ISS. Bude to jeho první kosmický let.

Letový inženýr Mikhail Kornienko

Kornienko
Kornienko
Narozen 15. dubna 1960 ve městě Syzran, jeho otec Boris Kornienko, vojenský pilot, zahynul při leteckém neštěstí. Mikhail sloužil v letech 1978 až 1980 u výsadkových oddílů, poté studoval na Moscow Aviation Institute. V roce 1995 nastoupil do Energia Rocket Space Corporation jako inženýr zodpovědný za technickou dokumentaci a software a výcvik kosmonautů ke kosmickým výstupům. Roku 1999 se stal členem oddílu kosmonautů, roku 2001 byl jmenován do záložního oddílu 8. dlouhodobé posádky ISS. Posádka byla ovšem po tragédii raketoplánu Columbia rozpuštěna. Po další nominaci do záložní posádky ISS (Expedice 15) jej roku 2008 čekala radostná zpráva: do kosmu vyrazí poprvé v roce 2010 jako letový inženýr 23. dlouhodobé posádky ISS.

Letová inženýrka Tracy Caldwellová-Dysonová

Caldwellová
Caldwellová
Narozena ve městě Arcadia (Kalifornie). Studovala chemii na California State University at Fullerton, kde roku 1993 získala titul bakaláře. Ve studiu chemie pokračovala a o čtyři roky později obdržela titul Ph. D. na University of California at Davis. Ve svých pracích, které publikovala ve vědeckých časopisech a na různých konferencích, se věnovala především výzkumu zemské atmosféry. V NASA začala pracovat v roce 1998, nejdříve se věnovala testování a přípravě ruských komponent, vyrobených pro ISS. Svůj první (a zatím jediný) kosmický let absolvovala v srpnu 2007, šlo o misi raketoplánu Endeavour STS-118, která trvala 12 dní.

Nosná raketa Sojuz-FG s lodí Sojuz TMA-18 byla převezena na startovací rampu kosmodromu Bajkonur ve středu 31. března. Raketa je na rampě testována a připravována ke startu, který ji čeká v pátek 2. dubna 2010 v 6:04 SELČ. Online přenos této události můžete na astro.cz sledovat v pátek od 5:30.

Zdroje:
Stránka posádky ISS na webu NASA




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »