Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Na vině nezdaru mise Fobos-Grunt bylo selhání počítače
Vít Straka Vytisknout článek

Na vině nezdaru mise Fobos-Grunt bylo selhání počítače

Animace příletu sondy k Marsu. Autor: RIA Novosti
Animace příletu sondy k Marsu.
Autor: RIA Novosti
V Rusku skončilo vyšetřování naprostého selhání sondy Fobos-Grunt, která měla v listopadu zamířit k planetě Mars a za několik let se vrátit se vzorky horniny z Marsova měsíce Fobos. Celá výprava však skončila chvíli po startu, kdy se sonda odmlčela a v lednu zanikla jako mrtvé těleso v zemské atmosféře. Ruská vyšetřovací komise nakonec z nezdaru obvinila palubní počítač družice, jeho selhání však podle všeho má ještě zajímavější, hlubší příčinu.

Start rakety Zenit se sondou Fobos-Grunt, nikdo zatím netuší, co bude následovat. Autor: spaceflightnow.com
Start rakety Zenit se sondou Fobos-Grunt, nikdo zatím netuší, co bude následovat.
Autor: spaceflightnow.com
Ruská meziplanetární sonda Fobos-Grunt odstartovala do kosmu 8. listopadu z kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu na vrcholku rakety Zenit. Nosič sondu po úspěšném startu zanechal na nízké oběžné dráze kolem Země, několik hodin poté měly přijít dva zážehy hlavního motoru plavidla, které by zahájily samotnou cestu k Rudé planetě. Na její oběžné dráze měl Fobos-Grunt vypustit malý satelit čínské výroby, poté odebrat vzorky horniny z marťanského měsíce Fobos (větší ze dvou oběžnic) a s těmi se roku 2014 vrátit na Zemi.

Osud tomu však chtěl jinak. Ke dvěma zážehům, jež měly zahájit fantastickou cestu k Marsu již nedošlo, protože se sonda po nějaké zásadní chybě odmlčela již prakticky navždy a zůstala "uvězněná" na nízké oběžné dráze kolem Země. Rusům se již kontakt s plavidlem navázat nepodařilo, sonda se sice dvakrát ozvala pozemní stanici Evropské kosmické agentury, nikam to však nevedlo.

Přesto existují indicie, že sonda po ztrátě spojení na orbitě manévrovala. Podle Teda Molczana, respektovaného pozorovatele satelitů z Kanady, Fobos-Grunt ve dnech po odmlčení zvýšil svoji dráhu a takovýchto korekcí uskutečnil celkem minimálně deset. Molczan řekl, že tyto manévry provedly skoro určitě motory sondy, určené k udržování orientace v prostoru a přípravě pohonného systému k impulzu pro let k Marsu. Změny dráhy, jak je vypozorovala americká armáda, vypadaly na asi 22 zážehů motorků, které byly ve scénáři prvních fází mise.

Předpokládané místo dopadu trosek sondy Fobos-Grunt 1250 km západně od chilského ostrova Wellington. Autor: Google Maps
Předpokládané místo dopadu trosek sondy Fobos-Grunt 1250 km západně od chilského ostrova Wellington.
Autor: Google Maps
I přes veškerou snahu ubohé sondy se jí nepodařilo odvrátit svůj konec. 15. ledna vstoupila do zemské atmosféry a shořela nad Tichým oceánem západně od břehů Chile. Smutný konec velkých plánů.

V prosinci v Rusku zahájila vyšetřování selhání speciálně ustanovená komise pod vedením Jurije Koptěva, bývalého ředitele ruské kosmické agentury Roscosmos. Během vyšetřování se objevovaly různé teorie, v lednu dokonce Koptěv médiím řekl, že za nezdar mohou být zodpovědné americké vojenské radary v Pacifiku, jež narušily činnost palubního počítače sondy. Vladimír Popovkin, současná hlava Roscosmosu, zase podezíral z vyřazení počítače sondy kosmickou radiaci, tuto teorii však zpochybňuje fakt, že oběžná dráha sondy ležela dostatečně nízko pod zemskými radiačními pásy.

Své konečné výsledky komise odprezentovala ruské kosmické agentuře 30. ledna, 3. února pak její zpráva byla zveřejněna na webu agentury.

A co se tedy vlastně stalo?

Podle zprávy komise bychom z nezdaru mise měli obvinit chybu palubního počítače Fobos-Gruntu, jehož software vyprodukoval chybovou hlášku, tzv. error, která vyřadila z provozu dva důležité kanály palubního počítače. Sonda se následně přepnula do bezpečnostního módu, nasměrovala své solární články ke Slunci a očekávala příkazy ze Země. Ty však kvůli přerušení spojení neobdržela.

Jak mohlo dojít k takovému ukončení mise za 165 milionů dolarů ještě, než vlastně začala? Prapůvodní příčina, zanesená ve zprávě vyšetřovací komise, bylo sestavení palubního počítače z komponent příliš málo kvalitních ke kosmickému letu. Vina za zkázu mise tedy nakonec padá na hlavu konstrukční kanceláře NPO Lavočkin, hlavního kontraktora programu Fobos-Grunt.

"Levné díly, chabé provedení a malé množství předletových testů zajistily, že sonda by nikdy nesplnila své cíle," napsal Louis Friedman, bývalý výkonný ředitel Planetary Society.

Zdroj:

Spaceflightnow.com 6. února 2012 (EN)

Závěrečná zpráva vyšetřovací komise na webu Roscosmosu (RU)




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »