Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Nafukovací modul už přináší první poznatky

Nafukovací modul už přináší první poznatky

Grafická představa modulu BEAM na palubě ISS po nafouknutí.
Autor: NASA.

Celé dva roky má být k Mezinárodní vesmírné stanici připojený nafukovací modul BEAM (Bigelow Expendable Activity Module) od společnosti Bigelow. Jedná se o první nafukovací modul s certifikací pro lidskou posádku, který je připojený k obytné stanici. Už nyní ale senzory v něm umístěné přináší cenné informace. Hlavním cílem je ověřit, zda jsou nafukovací moduly bezpečné a využitelné pro budoucí průzkum vesmíru. Modul sice není příliš velký a posádka do něj vstupuje jen občas, přesto nejsme daleko od pravdy s tvrzením, že tenhle drobeček patří mezi nejzajímavější technologické projekty, které na ISS probíhají.

Modul BEAM se do vesmíru vypravil v trunku lodi Dragon (mimochodem tento start byl prvním, při kterém se SpaceX podařilo přistát s prvním stupněm na mořské plošině), která startovala 8. dubna 2016. BEAM byl s pomocí staniční robotické paže vyjmut z nákladového prostoru a připojen k volnému uzlu na modulu Tranquility. Na konci května začal astronaut Jeffrey Williams podle přesných pokynů ze Země opatrně manuálně napouštět stěny modulu. Používal k tomu sérii několikasekundových otevření ventilu, což umožnilo vzduchu ze stanice vstoupit do modulu a nafouknout jej.

Když byl modul plně nafouknutý s nízkým tlakem, otevřely se tlakové lahve uvnitř modulu a automaticky natlakovaly vnitřní prostor tak, aby tlak odpovídal zbytku stanice. Při nafukování modul téměř zdvojnásobil svou délku a na šířku nakynul o 40%. Právě tato schopnost navýšit po startu vnitřní objem znamená do budoucna ohromný příslib.

Odborníci z NASA a firmy Bigelow po úspěšném nafouknutí modulu BEAM. Autor: NASA.
Odborníci z NASA a firmy Bigelow po úspěšném nafouknutí modulu BEAM.
Autor: NASA.
Už při nafukování, ale i po něm snímaly senzory v modulu celkové a tepelné chování celé konstrukce. Jakmile bylo potvrzeno, že modul drží tlak a během dalších dní nedošlo k žádným únikům, mohl Jeffrey Williams oznámit začátek dvouletého testovacího období tím, že 6. června poprvé vstoupil do útrob modulu. Další vstupy přišly 7. a 8. června, kdy astronaut do modulu umístil dodatečné senzory, nebo ventilační hadice. Kromě toho odebral vzorky vzduchu a provedl stěry ze stěn.

Senzory od NASA pomáhají monitorovat chování modulu – kupříkladu akcelerometry ve stěnách sledovaly, jak modul mění svůj tvar při nafukování, bezdrátové teplotní senzory zase sledovaly, jak je na tom izolační vrstva, aktivní a pasivní dozimetry měří radiaci, která proniká stěnami a senzory systému DIDS (Distributed Impact Detection System) vyhledávají nárazy kosmického smetí do vnějších stěn a určují místa těchto dopadů.

Každá nová technologie přináší nečekané výzvy a technologická překvapení. BEAM v tomto směru nebyl výjimkou. „To je důvod, proč děláme tyhle zkoušky, abychom se naučili novou technologii a co nejlépe ji prozkoumali,“ popisuje Steve Munday, manažer, který v Johnsonově středisku v Houstonu zodpovídá za modul BEAM. V případě nafukovacího modulu přišlo první překvapení už při samotném nafouknutí. Když BEAM 28. května dosáhl plných rozměrů, bylo to až na druhý pokus.

Video: Časosběr nafukování modulu
(autor: NASA)

Ten první přišel o dva dny dříve. Jenže textilní vrstvy ve stěnách se rozpínaly pomaleji, než se čekalo a než jak předpokládaly výsledky pozemních simulací. Hlavním důvodem těchto problémů bylo zřejmě to, že modul byl těsně sbalený více než rok, protože musel čekat, až se SpaceX vrátí do služby po nehodě z června 2015. Týmy odborníků z NASA a společnosti Bigelow proto zastavily proces nafukování, aby nedošlo k ohrožení jak modulu samotného, tak i zbytku stanice, případně i posádky uvnitř. 27. května astronauti uvolnili tlak z modulu, což mělo umožnit tuhým látkovým vrstvám trochu se uvolnit. Když se potvrdilo, že další nafukování nepředstavuje ohrožení pro stanici ani posádku, začaly týmy 28. května s druhým kolem nafukování a po sedmi hodinách modul dosáhl plných rozměrů.

Dalším překvapením bylo, že interiér modulu BEAM byl teplejší, než se podle simulací čekalo. Teploty byl vyšší především ve složené konfiguraci bezprostředně před nafukováním. Podle některých odhadů to mohlo být způsobeno tím, že mezi vrstvami bylo méně kontaktů a izolace tak byla účinnější. Pro modul BEAM je určitě lepší, když je teplejší, než kdyby byl studenější. Nemá totiž žádný aktivní systém tepelné kontroly a závisí na výměně vzduchu se stanicí.

Infografika zobrazující první výstupy ze senzorů v modulu BEAM. Autor: NASA.
Infografika zobrazující první výstupy ze senzorů v modulu BEAM.
Autor: NASA.

Kdyby byl BEAM chladnější, než jsme čekali, rostlo by riziko kondenzace vodních par. Velmi nás proto potěšilo, když nám Jeff (Williams – pozn. aut.) oznámil, že stěny jsou suché jako troud,“ vzpomíná Steve Munday a dodává: „BEAM je první kus svého druhu a používáme jej i pro vylepšení našich strukturálních i tepelných modelů pro budoucí analýzy.

Členové posádky vstoupili do útrob modulu během září celkem dvakrát. Důvodem byla běžná údržba – musely se znovu upevnit některé senzory, které se od instalace uvolnily. Kromě toho bylo potřeba restartovat laptop, který měl odesílat data, ale zasekl se. Astronauti navíc odebrali dodatečné vzorky pro návrat na Zemi a provedli i několik zkoušek, které měly pozemním inženýrům umožnit lépe definovat strukturální parametry modulu.

Kathleen Rubins v modulu BEAM. Autor: NASA.
Kathleen Rubins v modulu BEAM.
Autor: NASA.
Astronautka Kathleen Rubins vyměnila 5. září baterie v systému DIDS. Ukázalo se totiž, že vyčerpané baterie rušily bezdrátovou komunikaci se senzory. Pozemní týmy následně rekonfigurovaly energetický systém DIDS, aby celý přístroj pracoval s energií více ekonomicky a aby v budoucnu nedocházelo k dalším rušením. V průběhu 29. září astronautka do modulu vstoupila znovu a provedla několik zkoušek, které měly ověřit, jak struktura stěn reaguje na nárazy, které způsobují vibrace. Sledovala se i schopnost stěn pohlcovat vibrace.

Zástupci NASA i firmy Bigelow jsou potěšeni, když mohou oznámit, že modul BEAM pracuje podle plánu a pokračuje v poskytování cenných dat. Inženýři zabývající se v Johnsonově středisku strukturálními měřeními již potvrdili, že zátěž na stanici vyvolaná nafouknutím modulu BEAM byla minimální. Stále přitom pracují na vyhodnocování naměřených údajů, které porovnávají s počítačovými simulacemi a pozemními modely. Výzkumníci z Langley Research Center v Hamptonu (stát Virginia) hlásí, že zatím v datech z DIDS nezaznamenali žádný velký náraz kosmického smetí, což je dobré nejen pro modul BEAM ale obecně i pro celou ISS.

Výzkumníci, kteří mají na starost radiační měření potvrdili, že zátěž z kosmického záření je uvnitř modulu BEAM podobná jako v ostatních staničních modulech. Momentálně specialisté zaměřili svou pozornost na zachycené radiační částice, které pochází z Jihoatlantické anomálie. Výsledkem by měly být počítačové modely radiační zátěže a návrhy na dodatečnou ochranu při použití modulu pro dlouhodobé mise.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] NASA.gov

Převzato: Kosmonautix.cz



O autorovi

Dušan Majer

Dušan Majer

Narodil se roku 1987 v Jihlavě, kde bydlí po celý život. Po maturitě na všeobecném soukromém gymnáziu AD FONTES vstoupil do regionální televize, kde několik let pracoval jako redaktor. Ve volném čase se věnoval kosmonautice. Postupně zjistil, že jej baví o tomto tématu nejen číst, ale že mnohem zajímavější je předávat tyto informace dál. Na podzim roku 2009 udělal dva velké kroky – jednak na internetu zveřejnil své první video o kosmonautice a navíc založil diskusní fórum o tomto oboru. Postupem času fórum rozrostlo o další služby a vznikl specializovaný zpravodajský portál kosmonautix.cz, který informuje o dění v kosmonautice. Rozběhla se i jeho tvorba videí na portálu Stream.cz. Pořad Dobývání vesmíru má sledovanost v desítkách tisíc a nasbíral již několik cen od Akademie věd za popularizaci vědy.

Štítky: BEAM, Mezinárodní kosmická stanice, ISS


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »