Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  NASA souhlasí se soukromou přechodovou komorou

NASA souhlasí se soukromou přechodovou komorou

Vizualizace přechodové komory Tranquility.
Autor: NASA.

Mezinárodní vesmírná stanice je bezesporu unikátním projektem, který umožňuje provádět široké spektrum vědeckých výzkumů. Kromě jiného ale slouží i jako nenapodobitelný inkubátor nových technologií, které by se jinak prosazovaly jen komplikovaně. ISS se například používá k vypouštění malých družic, takzvaných cubesatů. NASA se nyní rozhodla tuto spolupráci rozšířit, když přijala návrh firmy NanoRacks, která by ráda vyvinula první přechodovou komoru, jež bude financována z komerčních zdrojů. Nějaký čas se o projektu jen diskutovalo, ale nyní se vše přesouvá mnohem blíže k realizaci.

Chceme využít kosmickou stanici k širšímu zapojení soukromého sektoru. Chceme, aby se vesmír začal využít novým způsobem, který by mohl vytvořit úplně novou etapu vědeckého výzkumu, technologického vývoje a pilotované i nákladní dopravy,“ představuje si Sam Scimemi, který v hlavním ředitelství NASA plní funkci ředitele divize ISS a dodává: „Věříme, že tato přechodová komora umožní širší komunitě provádět experimenty a zároveň i vyvinout nové vesmírné příležitosti pro soukromý sektor.

Zájem o vypuštění cubesatů a dalších malých družic v průběhu času roste a firma NanoRacks by je chtěla vypouštět z ISS. Jejich navrhovaná přechodová komora má navíc umožnit podporu různých externích nákladů. Šestého ledna firma oznámila, že navázala partnerství se společností Boeing, která by měla komoru vyvinout. NASA přitom už dříve vydala souhlas, aby byla komora připojena k ISS a byla používána pro komerční zakázky, výzkum a technologické demonstrační mise.

Umístění soukromé přechodové komory na modulu Tranquility. Autor: NASA.
Umístění soukromé přechodové komory na modulu Tranquility.
Autor: NASA.
Komora samotná by měla být válcovitého tvaru, 2 metry v průměru a 1,8 metru dlouhá. Byla by připojená k uzlu Tranquility hned vedle slavné Cupoly. Komora by byla uchycena pomocí standardního adaptéru CBM, pomocí kterého jsou propojeny všechny neruské moduly stanice. Po natlakování by byl otevřen poklop do stanice, kde by posádka připravila náklad pro vypuštění. Pro komerční vypouštění cubesatů je pak vyvíjen systém zvaný Haybale (doslova balík sena), který by zvládl vypustit až 192 cubesatů najednou. Do tohoto zařízení by byly naloženy jednotlivé cubesaty a po otevření komory by byl náklad chycen pomocí staniční robotické paže, která by jej posléze vypustila. Haybale by se vzdálil od ISS a začal by postupně vypouštět všechny cubesaty. Po ukončení své činosti by pak shořel v atmosféře.

To ale není jediné využití, které by se pro komoru našlo. Pro NASA je zvláště zajímavá možnost opravy větších externích zařízení zvaných ORU (Orbit Replacable Unit – orbitální výměnná jednotka). Do této kategorie patří například různé pumpy, nádrže, řídící skříně, baterie a další. Pokud vznikne na takovémto zařízení závada, musí být většinou provedena výměna za nový kus. Závady ale mohou být drobné a jednoduché na opravu. Pomocí komory Doorway to Space by mohla být rozbitá jednotka přenesena do interiéru ISS, kde by astronauti mohli provést rychlou opravu, načež by byla jednotka opět pomocí komory vynesena ven a nainstalována zpět na své místo. Tím by se ušetřilo nejen za výrobu a vynesení celé nové náhradní jednotky, ale také by mohla být oprava provedena mnohem rychleji. Komora by dále mohla sloužit pro vyhazování odpadků, které by později shořely v atmosféře.

Komora by se na stanici měla dostat na palubě zatím nespecifikované soukromé lodě v roce 2019. Vzhledem k technologickému řešení lodí a rozměrům kabiny se dá očekávat využití služeb SpaceX. Komora se má připojit k modulu Tranquility, ke kterému je momentálně připojen i jiný soukromý projekt – nafukovací modul BEAM od firmy Bigelow.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Kosmonautix: Soukromá přechodová komora na ISS?
[2] Nafukovací modul už přináší první poznatky
[3] Archtechnica.com
[4] Wikipedia (EN): ISS
[5] NASA

Převzato: Kosmonautix.cz



O autorovi

Dušan Majer

Dušan Majer

Narodil se roku 1987 v Jihlavě, kde bydlí po celý život. Po maturitě na všeobecném soukromém gymnáziu AD FONTES vstoupil do regionální televize, kde několik let pracoval jako redaktor. Ve volném čase se věnoval kosmonautice. Postupně zjistil, že jej baví o tomto tématu nejen číst, ale že mnohem zajímavější je předávat tyto informace dál. Na podzim roku 2009 udělal dva velké kroky – jednak na internetu zveřejnil své první video o kosmonautice a navíc založil diskusní fórum o tomto oboru. Postupem času fórum rozrostlo o další služby a vznikl specializovaný zpravodajský portál kosmonautix.cz, který informuje o dění v kosmonautice. Rozběhla se i jeho tvorba videí na portálu Stream.cz. Pořad Dobývání vesmíru má sledovanost v desítkách tisíc a nasbíral již několik cen od Akademie věd za popularizaci vědy.

Štítky: Tranquility, BEAM, Orbit Replacable Unit


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »