Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  NASA studovala možnosti výzkumu Venuše ve spolupráci s Ruskem

NASA studovala možnosti výzkumu Venuše ve spolupráci s Ruskem

Sonda Veněra-D na pozadí planety Venuše
Autor: NASA/JPL-Caltech

Podle zveřejněných informací se start rusko-americké meziplanetární sondy VENĚRA-D (D = dolgoživuščaja, tj. s dlouhou životností) může uskutečnit v období od konce května do konce června 2026. Píše se o tom v souhrnném dokumentu společné pracovní skupiny, který byl zveřejněn na internetových stránkách NASA. Start by se mohl uskutečnit z nového ruského kosmodromu Vostočnyj pomocí vyvíjené ruské nosné rakety Angara-A5.

Startovní okno pro lety k Venuši se otevírá v období od 30. května do 20. června 2026, optimální datum startu přitom je 9. 6. 2026. Pokud se start nestihne, záložní startovní okno se předpokládá ve dnech 25. 12. 2027 až 16. 1. 2028, optimální datum startu je 6. ledna 2028. K navedení na meziplanetární dráhu bude využit existující ruský urychlovací blok Briz-M nebo připravovaný perspektivní kyslíko-vodíkový urychlovací blok KVTK. Všechno bude záviset především na financování a možnostech ruské strany.

NASA zvažuje, že se zapojí několika příspěvky v podobě vědeckého a přístrojového vybavení. Zaprvé by to mohla být mobilní atmosférická platforma či sonda v podobě aerostatu. Jejich úkolem bude vznášet se v oblacích při unášení vanoucími větry po dobu několika týdnů, což je velmi důležité při výzkumu rotace atmosféry a určení povahy doposud nevysvětleného původu pohlcování ultrafialového záření. Další možností je vývoj a výroba výsadkových modulů s dlouhou životností, které budou rozmístěny po povrchu planety a mohly by ve zdejším žáru a vysokém tlaku fungovat až několik měsíců. Jako doplňkové vybavení mise se zvažuje vypuštění subdružice na oběžnou dráhu kolem Venuše za účelem výzkumu plazmového obalu planety.

Podle plánů z roku 2013 zahrnoval projekt sondy VENĚRA-D umělou družici na oběžné dráze kolem Venuše s plánovanou životností více než dva roky, malou subdružici, přistávací sondu typu Vega s předpokládanou aktivní činností v trvání tří hodin a přistávací modul s dlouhodobou životností, která by měla na povrchu planety fungovat minimálně jeden den.

Společná vědecká pracovní skupina pro výzkum Venuše pomocí kosmické sondy VENĚRA-D zahrnující zástupce Ruska a USA byla ustanovena v roce 2013. O rok později byla její činnost pozastavena; znovu začala pracovat v říjnu 2016. Hlavním úkolem společné komise je stanovení vědeckých cílů výzkumu Venuše a rozpracování návrhu mise na základě ruského projektu VENĚRA-D s možnou účastí NASA.

Venuše fascinovala astronomy celá desetiletí. Ve srovnání se Zemí má podobné složení a velikost, naopak rotuje velmi pomalu, a navíc v opačném směru. Hustá atmosféra této kamenné planety uvěznila teplo v důsledku překotného skleníkového efektu, což vedlo k vytvoření nejteplejší planety ve Sluneční soustavě s povrchovou teplotou dostačující k tavení olova. Zběžné pohledy pod vrstvu oblačnosti odhalily přítomnost vulkánů a komplikovaný povrch planety.

Zatímco Venuše byla dlouhou dobu považována za sestru Země, máme se toho o této planetě hodně co učit, včetně zjištění, zda kdysi Venuše měla na svém povrchu oceány vody a zda v nich mohl existovat život,“ říká Jim Green, ředitel Planetary Science Division at NASA Headquarters ve Washingtonu. „Na základě znalostí procesů probíhajících na Venuši a Marsu máme mnohem komplexnější obraz o vývoji terestrických planet v průběhu času a získali jsme náhled na minulost, současnost i budoucnost Země.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] nasa.gov
[2] novosti-kosmonavtiki.ru
[3] press.cosmos.ru

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Veněra-D, Planeta Venuše


19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »