Observatoř INTERHELIOZOND bude zblízka studovat Slunce
"Observatoř bude navedena do těsné blízkosti Slunce za využití gravitačních manévrů při průletech kolem Venuše. Počáteční dráha této umělé družice Slunce bude v perihelu vzdálena přibližně 60 slunečních poloměrů, tj. 42 milióny km," sdělil novinářům ředitel Institutu kosmických výzkumů Ruské akademie věd (IKI RAN) Lev Zelenyj.
"Předpokládá se další snižování výšky oběžné dráhy na 10 až 12 poloměrů Slunce (tj. na 7 až 8 miliónů km). Nejmenší vzdálenost od Slunce bude dána polohou, kde ještě nebude docházet k vypařování ochranného tepelného štítu vlivem intenzivního slunečního záření. To by vedlo k vytvoření vlastní atmosféry astronomické observatoře, která by pak ohrozila přesnost měření. Pomocí gravitačních manévrů u Venuše bude možné v další fázi výzkumu změnit sklon dráhy observatoře INTERHELIOZOND vzhledem k ekliptice, což umožní pozorovat i ze Země neviditelné polární oblasti Slunce," doplnil Zelenyj.
Po absolvování čtyř gravitačních manévrů u Venuše bude postupně klesat nejmenší vzdálenost dráhy observatoře od Slunce na 57,6, 49,1, 35,1 a 30,0 poloměrů Slunce (tj. 40 mil. km, 34 mil. km, 24 mil. km a 21 miliónů km). Díky těmto manévrům se dostane do těsné blízkosti Slunce. Oběžná rychlost observatoře na té části dráze, kdy se bude nacházet nejblíže Slunci, se bude téměř rovnat rychlosti rotace Slunce - bude se tedy nacházet v režimu částečné korotace. To znamená, že po dobu zhruba jednoho týdne bude jakoby "zavěšena" nad určitou oblastí slunečního povrchu (obdobou jsou geostacionární družice ve výšce 36 000 km nad zemským rovníkem). To umožní dlouhodobé sledování sluneční aktivity nad určitou zvolenou oblastí slunečního povrchu.
Vzhledem k oběžné době zhruba 4 měsíce se bude observatoř nacházet v různých polohách vzhledem k linii Slunce-Země. Výsledky pozorování Slunce by měly přinést odpovědi na klíčové otázky vztahů mezi Sluncem a Zemí, k pochopení mechanizmů ohřevu sluneční koróny, vzniku a urychlování slunečního větru, původu mohutných slunečních erupcí apod.
V současné době je projet ve stadiu návrhu. Rozpracovávají se návrhy palubního komplexu vědeckého vybavení, které bude zkoumat vlastnosti kosmického prostředí v blízkosti Slunce. Doplňujícím programem observatoře INTERHELIOZOND bude průzkum planety Merkur, pokud to dovolí parametry oběžné dráhy observatoře. Připomeňme, že Merkur obíhá kolem Slunce po eliptické dráze ve vzdálenosti 46 až 70 miliónů km.
Kromě programu INTERHELIOZOND vyvíjejí pracovníci IKI RAN systém monitorování slunečního větru, který by měl zabezpečit velmi spolehlivou předpověď magnetických bouří 1,5 až 2 hodiny před jejich vznikem. Hlavní součástí tohoto systému budou mikrodružice Čibis. Informoval o tom ředitel Institutu zemského magnetizmu, ionosféry a šíření rádiových vln (IZMIRAN) Vladimir Kuzněcov.
První družice Čibis o hmotnosti 40 kg, která bude umístěna na kruhovou oběžnou dráhu kolem Země ve výšce 480 km, bude nejprve dopravena na palubu Mezinárodní kosmické stanice ISS pomocí zásobovací lodi Progress. Posádka stanice provede její kontrolu a připraví ji k vypuštění. Poté bude družice Čibis znovu uložena na palubu zásobovací lodi, která poslouží jako urychlovací stupeň pro navedení družice na plánovanou dráhu. Progress následně zanikne v hustých vrstvách zemské atmosféry, což je obvyklý konec těchto kosmických "náklaďáků".
Do budoucna se počítá s tím, že družice Čibis budou vypouštěny jako přídavný náklad (přívažek) při startech družic dálkového průzkumu Země na heliosynchronní dráhy, eventuelně na polární dráhy.
Pracovníci institutu IZMIRAN rozpracovávají ještě jeden projekt globálního sledování Slunce s názvem Polar Ecliptic Patrol (PEP). Předpokládá se vypuštění dvou malých astronomických družic, které budou navedeny na oběžné dráhy kolem Slunce ve vzdálenosti 0,5 AU (tj. 75 miliónů km), a to buď na polární dráhy nebo na dráhy se sklonem 45° k rovině ekliptiky (jejich oběžné dráhy budou na sebe kolmé).
Po takové dráze každá družice oběhne kolem Slunce jednou za 130 dnů. Jestliže se bude jedna družice nacházet v rovině ekliptiky, druhá se bude nacházet nad jedním ze slunečních pólů. Jestliže se bude jedna družice vzdalovat od ekliptiky, druhá se k ní bude naopak přibližovat. Nepřetržitě bude také "v dohledu" spojnice Slunce-Země alespoň z jedné astronomické družice PEP.
V určité periody se bude jedna z družic nacházet téměř na opačné straně Slunce než Země a bude tak alespoň částečně pozorovat ze Země neviditelnou polokouli Slunce a jevy, které zde probíhají. Projekt astronomických družic PEP by měl zabezpečit nepřetržitý tok informací, nutných pro kontrolu tzv. kosmického počasí, studium vztahů mezi Sluncem a Zemí apod.
Zdroj: spacenews.ru a federalspace.ru
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí
O autorovi
František Martinek
Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.
